Samozřejmě je lehké kritizovat každé jedno opatření: Covid teď chodí v neděli do supermarketu? Toulá se pustým Brnem ve tři ráno? A tak dále.

Je fajn si dělat legraci, humor léčí. Většina komentářů je zase zhrozených nad "debilními" opatřeními. Tak se jich zastanu.

Fakticky je to celé jen technika tance mezi vejci. Na zemi je nahusto vajec a my se musíme protancovat k cíli, k nízkým číslům, přičemž současně musíme rozšlapat co nejméně vajíček po cestě, tedy co nejméně doničit život v zemi. Takovýto tanec vypadá jako pohyby náměsíčníka a vyvolává smích, případně hněv.

Výročí vzniku Československa ve mně vyvolává zamyšlení nad relativismem, tentokrát přímo historickým. Relativismus se často chápe tak, že člověk si může myslet nebo dělat, co chce, protože různí lidé mají různé názory a hodnoty a žádný jednotný pohled, který by si vyžadoval následování, neexistuje.

To je ovšem perspektiva středověké metafyziky: člověk rozumem najde věčnou pravdu, která zavazuje všechny, a podle toho musí jednat. Ano, z tohoto pohledu působí relativismus poněkud nevázaně. Ve skutečnosti ale říká, že středověký metafyzik si nemůže myslet nic jiného než to, co mohl získat svou zkušeností a svým vzděláním. Například nemohl zažít Druhý vatikánský koncil nebo číst obecnou teorii relativity.

V současném pandemickém období je kvůli zhoršení sociální situace mnoha lidí výrazně větší podpora občanů a politiků pro zavádění alternativních ekonomických a sociálních přístupů než v minulosti, včetně Irska. Jednou z těchto alternativ je nepodmíněný neboli všeobecný základní příjem. Každý občan by na něj měl mít nárok bez splnění jakýchkoli podmínek, podobně jako na všeobecné volební právo. Každý občan by měl pobírat základní příjem, který by mu zajistil základní prostředky pro důstojný život. Kromě toho by mohl získávat další příjmy ze zaměstnání, podnikání, brigád a podobně. Základní příjem tedy slouží jako materiální základ, který umožní naplnit ústavní práva na život a na důstojný život.

Do roku 2050 bychom si mohli udržet vysokou úroveň HDP – avšak za cenu světa sužovaného nedostatkem minerálů a hmot; světa ničeného katastrofickými změnami klimatu a zadrhávajícím přechodem na čistou energii. To vše nám klestí cestu k pomalu se rozpadající civilizaci.

Anebo máme opačnou možnost – mohli bychom se zbavit fetišistického HDP a vstoupit do světa hojnosti, ve kterém bychom spotřebovávali energii tak, aby to bylo únosné pro planetu; do světa, kde by technologicky vyspělé ekonomiky generovaly pracovní místa, posilovaly ochranu veřejného zdraví a podporovaly vzdělávání každého jednotlivce – aniž bychom zemi způsobovali újmu, píše Nafeez Ahmed.

Nová studie publikovaná v časopise Nature Communications tvrdí, že dopady klimatických změn by mohly způsobit škody až ve výši 563 bilionů dolarů. Hovoříme o nejhorším možném scénáři, kdy by lidstvo v následujících dekádách globálnímu ohřívání v podstatě jen nečinně přihlíželo, uvádí web Informed Comment.

Stát Jižní Austrálie představuje budoucnost. Dne 11. října po dobu jedné hodiny byla veškerá jeho elektřina generována ze solárů, což je poprvé, kdy byl takový počin dosažen prostřednictvím soudní pravomoci, jak uvádí Richard Davies z Australian Broadcasting Corporation. Říjen je v Austrálii jarním měsícem.

Tyto zprávy přicházejí v době, kdy Mezinárodní energetická agentura uvádí, že solární elektrárny jsou nejlevnějším typem elektráren, které se staví po celém světě. Náklady na vybudování solární elektrárny jsou nyní nižší než u jakéhokoli jiného typu energie, a to zejména proto, že existuje možnost levného financování těchto projektů, informuje Juan Cole.

Ano, příležitost dělá zloděje. Zloději a jejich sítě ale také soustavně pracují na tom, aby příležitosti vytvářeli. Jan Čulík správně poznamenává, že za situaci, kdy Home Credit skupiny PPF mohl cíleně ožebračovat desítky tisíc Čechů a přitom se ohánět květnatou frází, že dodržuje zákony České republiky, nesou přímo odpovědnost také zákonodárci a politici, kteří zejména v první dekádě 21. století nedemokratické paskvily v oblasti insolvencí a exekucí uvedly do provozu.

Stejně tak je správné poznamenat, že z celého schématu popsaného senátorem Láskou řadu let profitovaly a někdy nadále profitují i další miliardářské společnosti jako notorický Profi Credit 28. nejbohatšího Čecha Davida Berana. Vášnivým sběratelem majetku z konkursů je Jaroslav Strnad, který se svým synem vlastní jednu z nejvýznamnějších zbrojařských firem a partnerský subjekt českého státu v oblasti obrany Czechoslovak Group (CSG).

Zákaz interrupcí je omezováním lidských práv

tisková zpráva

Česká republika se opět stala premiantem; bohužel jako obvykle v záporném slova smyslu. Nepočítáme-li drobnou Andorru, jsme nejvíce odstrašujícím příkladem globálního úsilí o potlačení pandemie. Ono je to věru kumšt, předstihnout takové arcišarlatány jako jsou Donald Trump nebo Jair Bolsonaro. Jestliže z koronavirové pandemie se nakonec vylížeme – sice se značnými ztrátami na lidských životech, ekonomickými strázněmi a patrně i s překreslenou politickou mapou (což může být snad jediné pozitivum) – totéž nelze prohlásit o mnohem závažnějším nebezpečí, jímž je postupný klimatický rozvrat společně s hrozbou jaderné apokalypsy.

When I was growing up in France, I observed the communist countries with dismay. I couldn’t fathom how regimes that shot at their own citizens at the border could expect any international legitimacy. At university, I was very attracted to the alternative culture in what we called Eastern Europe; like many in my generation, I was dazzled by the dissidents, including Petr Pithart. That anyone could suspect me of supporting the communist dictatorship is so incongruous that I had to laugh when journalists and pseudo-intellectuals later found no better way to critique my work than to accuse me of being a “salon communist.” How stupid and ignorant could they be?

Když jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech vyrůstala ve Francii, pohlížela jsem na komunistické země se zděšením. Nedokázala jsem pochopit, jak mohou režimy, které na hranicích střílí na své vlastní občany, očekávat jakoukoliv mezinárodní legitimitu. Na univerzitě mě pak velmi přitahovala alternativní kultura toho, co jsme nazývali Východní Evropou, a jako mnoho lidí z mé generace jsem byla okouzlena disidenty, včetně Petra Pitharta. Že by mě dnes mohl někdo podezřívat z podpory komunistické diktatury je tak nepatřičné, že jsem se musela smát, když novináři a pseudointelektuálové nenalezli lepší argument v kritice mé práce, než že údajně jsem "salónní komunistka". Jak hloupí a nevědomí musí být?

Wikipedie podle Filosofického slovníku (Walter Brugger a kol.) zcela správně uvádí, že "Užívání výrazu dialektika dosáhlo v současné filosofii takové míry zmatku, že je sotva možné podat byť i tu nejobecnější charakteristiku tohoto pojmu.“ Přesto se o tom pokusíme.

Je zřejmé, že autoři onoho slovníku se v dialektice vůbec nevyznali, neboť jinak by žádné filozofické slovníky za účelem výdělku nepsali. Pokud nemáte o dialektické myšlení ryze vědecký zájem, můžete jej finančně zhodnotit mnohem a mnohem lépe. Samotné technice dialektiky pořádně nerozumí ani ti, kteří k nabytí moci a bohatství prakticky využívají.

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

Podle jistých představ o politice osvědčuje státník svou velikost tím, že ví, kdy má odstoupit. Existují ale situace, v nichž se občan politikovi ani nediví, že odstupuje. Sám by nechtěl být v „jeho kůži“. Překvapující by potom bylo, pokud by politik neodstoupil.

V dnešní situaci, kdy nezbývá než se rozhodovat mezi špatnými, a ještě horšími opatřeními, totiž nedává žádný smysl, aby se politik osvědčoval jako státník svým odstoupením. Takový krok by v dnešní krizové situaci spíše definoval opak toho, co znamená být státníkem.

"Věděl jsem samozřejmě, že přede mnou leží nebezpečí; ale nečekal jsem, že se s ním setkám v našem vlastním Kraji. Copak nemůže hobit v pokoji dojít od Vody k Řece?"

"Ale on to není váš vlastní Kraj," řekl Gildor. "Před hobity tu bydleli jiní; a jiní tu budou bydlet, až už hobiti nebudou. Všude kolem je širý svět: můžete se ohradit, ale žádná ohrada vás před ním natrvalo neochrání."

"Já vím - přece mi vždycky připadal tak bezpečný a známý. Co mám teď dělat? (...)"

Při čtení Pána Prstenů mě vždy silně přitahovalo zobrazení Kraje a jeho obyvatel půlčíků: ať už se jednalo o úvodní kapitoly Společenstva, anebo o ty závěrečné v Návratu krále. Hobití národ, poklidně žijící ve svých norách jménem pelouchy a trávící čas pokuřováním dýmkového koření, klábosením a popíjením piva, mi mnoha rysy až podezřele připomínal tradiční českou společnost s její nejvyšší hodnotou - pohodou - a „sebehověním“ (self-indulgence). Ne že by se i v Kraji nevzpomínalo na onu slavnou bitvu se skřety na Zeleném poli z r. 2747 T. v., ale bylo před víc než čtvrt tisíciletím a obvyklý způsob života hobitů tato událost neohrozila. Žilo se tu dobře.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Proč by to zrovna v téhle době mělo být jinak? Až chudí budou ještě chudší (pokud se to v krizi stane a předpokládat se to díky historickým zkušenostem asi dá), tak co jim zbude? Až nebudou mít třeba na jídlo nebo na bydlení nebo na otop v zimě? Třeba proto, že nad nimi visí dluhy, exekuce a další nejrůznější ekonomické hrůzy, za které mohou sice třeba částečně oni, ale výrazně jim také uškodil obecně přijímaný způsob života v posledních letech, kdy peníze jsou modlou a často poukázkou na vše, včetně moci. Budou říkat "nemáme na rohlíky, to je ale smutné, no ale co dělat, holt nebude na rohlíky, tak se zase uskromníme" si možná ještě stále myslí někteří tupí nepřiměřeně zbohatlí. Alespoň mi to tak přijde podle viditelných částí způsobu jejich chování. Přijde mi jako by se nikdy nezabývali ani těmi nejzákladnějšími zkušenosti našich dějin. Patrně žijí v tak dokonalé izolaci, že jsou přesvědčeni, že jejich výlučnost je uchrání od jakéhokoliv společenského pohybu – sociálních nepokojů - vždycky. Že si koupí, zaplatí, zařídí, cokoli a kdykoli to bude třeba. Zkrátka "no problem".

V rámci projednávání vládního návrhu zákona na úpravu státních záruk úvěrů předložil pirátský poslanec Tomáš Martínek dva pozměňovací návrhy. Jak prodloužení moratoria na odložení splátek hypoték a jiných úvěrů tak i návrh na transparentní zveřejňování poskytnutých záruk v programu Covid Plus poslanci zamítli.

Americký senátor Bernie Sanders pogratuloval Bolívijcům k tomu, že vytrvali v jejich obtížném, rok trvajícím boji za nastolení demokracie – poté, co socialistický kandidát Luis Arce přesvědčivě zvítězil v prezidentských volbách. Je tomu už rok, co byl vojenským pučem od moci odstaven Evo Morales a nastolena pravicová junta.

Sám Sanders byl jedním z prvních členů Kongresu, jenž puč v této jihoamerické zemi odsoudil; puč, který naopak uvítali republikánští zákonodárci, jakož i prezident Donald Trump. Bernie Sanders uvedl, že Luis Arce ve funkci Moralesova ministra financí pomáhal radikálně snížit chudobu a příjmovou nerovnost v Bolívii.

Zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti Mark Lowcock v Radě bezpečnosti OSN varoval, že čtyři miliony Jemenců, kteří až dosud získávali humanitární pomoc, už tuto pomoc nedostávají, a to kvůli nedostačujícím finančním prostředkům od různých dárců. Země se tak může ocitnout na pokraji masového hladovění, informuje Juan Cole.

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Nejvíce budou v těchto dnech asi diskutována opatření proti šíření Covidu a zvládání jeho důsledků. Budeme probírat, jak nejlépe uhasit požár.

Nezapomeňme prosím nikdy na to, že tento požár nevznikl bleskem z letní oblohy. Náš dům byl podpálen, podpálil jej žhář a má jméno. Jmenuje se Andrej Babiš - ten který to tu všechno řídí a vede, který na sebe urval veškeré rozhodovací pravomoci. Ten, který měl před měsícem a půl k dispozici jasnou analýzu, jak to dopadne, pokud nespustí přísná opatření už někdy od září - a nespustil ho, protože nechtěl prohrát ve volbách. A dopadlo to.

Informační centrum OSN v Praze

21. října 2020

Lidem na celém světě vzkazuje: než budete něco sdílet na sociálních sítích, nejdřív několik vteřin přemýšlejte

Praha, 21. října (Informační centrum OSN) - Generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres zahájil celosvětovou on-line kampaň, ve které vyzývá lidi na celém světě, aby nejdřív přemýšleli o obsahu zpráv, které se chystají sdílet na sociálních sítích. Kampaň „Pause“ (Dej si pauzu) je součástí širšího konceptu, který se zaměřuje na změnu chování s cílem vytvořit novou normu sociálních médií a pomáhat v boji proti rostoucímu vlivu virálně se šířících dezinformací.

Nezisková organizace NESEHNUTÍ vyzývá ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka k okamžitému zastavení vývozu zbraní z České republiky do Turecka. Turecko je nyní  na straně Ázerbájdžánu zapojeno do ozbrojeného konfliktu v oblasti Náhorního Karabachu. K výzvě se připojují další neziskové organizace Amnesty International, Česko proti chudobě a nerovnostem a Ekumenická akademie.

V nejhorším scénáři si lze představit přesun mas napříč Evropou k fašismu ve jménu odporu k opatřením proti covidu, pokud ta budou trvat příliš dlouho a povedou k bídě a sociální a psychické frustraci.

Pozn. JČ: Jaktože epidemie španělské chřipky r. 1918, při níž po světě zemřelo 50 milionů lidí, nezatížila ekonomiku tak drsně jako dnešní covid?

V neděli v Otázkách V. Moravce jsme mohli vidět nová data preferencí politických formací v České republice. Hnutí Ano se propadlo na své minimum od voleb 2017, tedy na 24,5%, což je ale pořád vysoké číslo. Žádný masivní exodus voličů od Ano neprobíhá.

Nicméně nějací voliči zjevně odcházejí. Podle komentáře pana Ranochy ve zmíněném pořadu České televize jsou takoví voliči v zásadě ve třech skupinách: jedna odešla k pirátům, druhá neví, kam jít, třetí se rozptýlila mezi jiné strany. V každém případě návrat ke starým stranám levice se nekoná, minimálně ne v takové míře, aby jim pomohl do Sněmovny: KSČM má 4,5% a ČSSD 4%.