Před koncem svém posledního příspěvku do Britských listů jsem též uvedl dva odkazy na předchozí své (doprovodně snad taky souvztažné) náměty; v jednom se připomínala jedna hodně zpočátku medializovaná, ale dozajista přitom zbytečná smrt, k níž došlo v USA (kromě jiného také potenciálně mající „rasistické konotace“), ve druhém jako kdyby šlo – že by „herně“ – o možný výsledek jednoho příštího politického střetu u nás doma. Zároveň jako kdyby takto pisatel bezděčně taky prozrazoval, že ať už byl jedním námětem jakkoliv daleko, nic ho nebrzdilo v tom, aby posléze ještě přistál doma. Přitom nám běžně stačí k tomu či onomu letmá zmínka, a my jaksi „hned o tom víme své (a není nutné nic rozvádět)“. Navíc stále více do našich informačních kanálů prorůstá internet; takže málem vše si vyklikáme (včetně zboží z obchodu). Míváme potom své rozmanité orientační výtyčky pro jakýkoliv obor úvahy, aniž bychom nutně museli mít za to, že – když se něco „nastolí“ – to či ono je možná stále problém.

V červenci 2020 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 42 719,87 Kč,  výdaje byly 61 731.50  Kč.

Děkujeme mnohokrát čtenářům za vydatnou podporu v červnu 2020. Bohužel, v červenci 2020 jsme se dostali do výrazného deficitu. 

MNOHOKRÁT děkujeme všem věrným čtenářům, kteří na provoz Britských listů finančně přispívají, - ale jak vidíte z výše uvedeného grafu,  směřujeme k nule. Trvale potřebujeme poněkud vyšší, pravidelnou finanční podporu. Děkujeme.

Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. 

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Vždycky jako kdyby bylo „na tapetě“ jedno hlavní téma. A ty další existující náměty jako kdyby neexistovaly. Aniž to má znamenat, že se musíme vždycky rozptylovat „doprovodnými“ detaily z jiných možných zájmových oblastí.

Prioritou těchto dní jsou pro mnohé mezi námi pochopitelně dovolené a případné předpovědi počasí v tom takto reflektovaném čase. Že už máme na začátku srpna celosvětově 18 milionů lidí, kteří se nakazili koronavirem (a že v posledním červencovém týdnu se zvýšily počty denně nově nakažených zrovna v ČR), není nutně „priorita“ pro každého mezi námi. Kolik lidí již vinou té koronoavirové nákazy zemřelo možná zbytečně, kdyby jen odpovědné orgány reagovaly na tu již evidentní hrozbu v nejednom státě aspoň o pár týdnů dřív, zůstane mimo komentář. A ne, že bychom na tom byli všichni zhruba obdobně, pokud jde o samo nebezpečí nákazy (nejde jen o věk).

Nový výzkum, na kterém jsem se podílela, přichází s odhady, na kolik peněz nás může přijít environmentální destrukce v blízké budoucnosti. Pobřežní půda vystavená povodním by se do roku 2100 mohla zvětšit o 48 procent. Odhaduje se, že do té doby zhruba o polovinu vzroste zasažená populace a její majetek. Podle současného scénáře vysokých emisí skleníkových plynů a absence protipovodňové ochrany by ztráty na majetku mohly v roce 2100 představovat ekvivalent 20 procent světové ekonomiky.

To také znamená, že do roku 2100 by se počet osob vystavených pobřežním záplavám mohl zvýšit až na 287 milionů (tedy 4,1% světové populace), píše výzkumnice Ebru Kirezi na webu Conversation.

Výkonný ředitel bezpečnostního centra Evropské hodnoty Jakub Janda poukazuje na některé zajímavosti výroční zprávy skupiny PPF. Mj. i na skutečnost, že 34,85% úvěrového rizika této skupiny je na čínském trhu:

- čistý zisk Home Creditu poklesl z 422 milionů EUR v roce 2018 na 400 milionů EUR vloni, což je dáno „snížením výnosů z poplatků v Číně“. Jde o propad zhruba 577 milionů korun. 

 tisková zpráva Moravské zemské knihovny

Milan Kundera, který patří mezí nejvýraznější světové spisovatele a jehož dílo se dočkalo na čtyři tisíce vydání, se společně se svou manželkou Věrou rozhodl věnovat svoji knihovnu i s archivem Moravské zemské knihovně (MZK) v Brně. Na podzim tohoto roku by měla být Kunderova knihovna včetně rozsáhlého archivu převezena z pařížského bytu manželů Kunderových do MZK, kde bude čtenářské a odborné veřejnosti sloužit ke studiu i pro vědecké účely.

K článku Borise Cveka: Zoufalý k zoufalému

Dobrý den!

Jsem čtenářkou vašeho webu, ale bohužel  s průměrným důchodem si nemohu dovolit vás finančně podporovat ani se zapojit do placených polemik v diskusích. Ráda je pročítám, ale přiznám se, že polemizovat s některými lidmi i jen takto v duchu je pro mě psychicky vyčerpávající a s vědomím hluboké marnosti, píše Lenka Mazalová.

V článku se mimo jiné uvádí: „Jenže Jiří Paroubek je prostě politik, který je symbolem naprostého neúspěchu.“

Posílám vám k tomuto výroku fotografii předvolebního plakátu, kterou jsem si pořídila do své dokumentace primitivních manipulativních praktik zdejších pravicových stran. Obávám se, že pro mnoho lidí, kteří nečtou stranické programy a nesledují detailně všechny výroky a přestřelky poltických hráčů, je pro volbu motivační, co vidí na každém rohu a slyší opakovně. Primitivní, ale účinné.

Třeba někdo z redakce bude mít k tomuto plakátu co říct, protože se dnes nabízí mnoho konotací, zvlášť když současnost ukazuje pozadí té tzv. úspěšnosti!

Píšete? Točíte? Kreslíte? Programujete? Editujete? Streamujete? Produkujete? Fotíte? Moderujete?A chcete v tom být ještě mnohem lepší, abyste dokázali uspět na mediálním trhu u nás i v zahraničí?

Proč to nezkusíte v našem inkubátoru, pod dohledem zkušenějších kolegů, kteří z vás udělají špičkové profesionály s referencí a společenskými kontakty daleko za běžnou profesní hranicí? Nábor do redakce začíná dvoudenním seminářem ve dnech 24. až 26. srpna 2020 (pondělí až středa) v Praze.

Nejsem proti cestování za koronavirové krize, i když rozumím argumentům třeba Matěje Stropnického, který svého času přesvědčivě říkal, že z ekologického hlediska ten, „kdo se nedokáže zabavit doma, bude se nudit i v zahraničí“. Přesto je velmi podivné, že ČR prakticky nereaguje jako jiné země na aktuální epidemiologickou situaci v zemích jako Španělsko a Češi tam dál mohou jezdit bez následné karantény. Německo, Británie, Norsko atd. už mají Španělsko v červené barvě. Kde je tedy ten český "vládní semafor"?

Strana, která by měla reprezentovat hlavní proud levicové politiky, nemá jistotu, že se v příštích parlamentních volbách dostane do sněmovny. Předstupeň tomu budou krajské a senátní volby, v nichž s největší pravděpodobností utrpí další porážku v řadě a stane se tak ještě méně přijatelnou, než je nyní. Popravdě řečeno, těžko dnes hledat voliče, který tuto stranu chce volit. Zůstávají pravděpodobně jen věrní, kteří z nějakého důvodu neslyší na populistickou alternativu Andreje Babiše, Piráti jsou pro ně příliš nevyprofilovaní a pravděpodobně příliš mladí, případně nechtějí volit středovou stranu s inklinací vpravo, byť by nabízela podobný politický program. S tendencí stavět zpět na lidech, kteří ztratili důvěru v poslední dekádě a snažit se napodobovat populistickou linku pluje ČSSD mezi Skyllou úplné ztráty odpovědnosti za udržení své tradiční role spojující, internacionalistické solidarity a Charybdou ztráty relevance a nemožnosti dosáhnout na pětiprocentní práh vstupu do sněmovny. Pravděpodobně si urvou obě monstra, které si ČSSD sama pečlivě vychovala.

Tak jsem se dozvěděl v polední publicistice Radiožurnálu, že ČSSD nominovala do krajských voleb staré struktury, jako je Benda a Hašek, protože – to je tvrzení Petra Nováčka, starého znalce poměrů v ČSSD – tihle lidi mají peníze na kampaň, zatímco ČSSD je bez peněz.

Odkud asi tihle lidi ty peníze mají? A jak s těmito hvězdami ČSSD dopadne?

Česká veřejná debata je kontaminována tahanicemi o výklad naší nedávné historie, slabomyslnými kulturními válkami a bagatelizací či v horším případě ignorováním zásadních globálních problémů. Chápu přirozeně, že ne každý se může zaobírat celosvětovými tématy, jenže Česká republika neexistuje ve vzduchoprázdnu, takže je nutno chápat dění u nás i na pozadí světových událostí a trendů. Je totiž příznačné, že pozoruhodné postřehy zvenčí narážejí na hradbu nepochopení a leckdy i okázalé tuposti. Přitom nezáleží na tom, zda ten či onen novinář nebo reportér pracuje pro veřejnoprávní sdělovací prostředky anebo zoligarchizovaná média. Totéž platí i o politicích.  

Vláda stáhla z pondělního programu Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, kterou v pátek slíbil projednat premiér a předseda Rady vlády pro rovnost žen a mužů.

Pozn. red.: Istanbulská konvence se o právech homosexuálů vůbec nezmiňuje. Viz Informace pro polskou vládu: násilí proti ženám není "tradiční hodnota".

„Vláda stáhla kalhoty před brodem,“ říká Marta Smolíková, nová předsedkyně České ženské lobby. „Úmluvou by vláda i parlament měly deklarovat, že násilí na ženách a domácí násilí je v naší společnosti nepřípustné. Namísto soucitu s obětmi a potřeby jim zajistit účinnou pomoc však vyvolává v našich politicích, a bohužel  i političkách, spíše strach z klerokonzervativců, kteří varují před zahraničním tlakem na změnu našeho hodnotového rámce a ztrátou tradiční role mužů a žen,“ dodává.  

Už celé dva měsíce demonstranti v ulicích amerického Portlandu protestují proti policejní brutalitě, rasismu a proti nasazení federálních jednotek ve městě. Federální agenti po lidech střílejí slzný plyn a používají další „méně smrtících zbraně“, aby rozehnali dav před federální soudní budovou, která se stala středobodem nočních protestů.

Městská rada v Portlandu jednomyslně hlasovala proti spolupráci portlandského policejního sboru s federálními sílami. Federální úřady mezitím hlásí, že od začátku jejich působení v Portlandu bylo zadrženo nebo zatčeno 60 lidí. Oregonští kongresmani Earl Blumenauer a Suzanne Bonamici a asi dvanáct dalších zákonodárců požaduje rezignaci šéfa ministerstva vnitřní bezpečnosti Chada Wolfa kvůli tomu, jak se k probíhajícím protestům postavil, informuje web Democracy Now!

Kterak v zájmu upevňování korporátního vlivu přituhuje infantilizace české společnosti a veřejného diskursu o minulosti

V polovině července uveřejnil Deník N text o financování nákupu CME (mediální společnost provozující televizní stanice v Bulharsku, Česku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku) skupinou PPF, či modernizace slovenské jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice skupinou EPH (ZDE).

Na financování obou projektů se podílí bývalá banka RVHP, tedy Mezinárodní investiční banka, ve které je Ruská federace se 47,63% největším podílníkem. Pro srovnání, tak Česko se svým podílem ve výši 9,64% se řadí na čtvrtou příčku (viz. například web MFČR).

Jiří Paroubek se vrací do ČSSD, má být poradcem šéfa strany Jana Hamáčka. Což o to, Jiří Paroubek nepochybně byl českým politickým gigantem, který získal ve sněmovních volbách 2006 přes 32 procent hlasů. Je to už 14 let.

Pak z ČSSD odešel, založil si vlastní politickou stranu, národně socialistickou, a ve volbách, žádných, nikdy už neuspěl. V roce 2018 zkoušel kandidovat do Senátu v obvodu Ostrava-město. Chtěl tehdy kandidovat za ČSSD, ale ta ho nechtěla. Nakonec do toho šel sám a se ziskem 6,9% skončil na krásném sedmém místě.