Babiš nutí Prahu k bankrotu - likviduje finanční samostatnost samospráv obcí

4. 6. 2020

Nestává se to často, ale i mně občas dojde humor. A bojím se, že brzy dojde i všem Pražanům a lidem ve spoustě dalších obcí a měst po celé zemi. Asi jde o profesní deformaci člověka, který si prošel korporátním bankovnictvím, ale když si vybavím, jak někdo chtěl řídit stát jako firmu, napadá mě pro aktuální počínání vlády směrem k samosprávám jediné přirovnání: pokus o nepřátelské převzetí konkurence. V byznyse by se tomu říkalo hostile takeover, píše Pavel Vyhnánek, radní pro finance Prahy.

Jde o jednu z forem anorganického růstu firem, kdy se přejímající společnost snaží ovládnout cílovou společnost přes její nesouhlas. Můžeme dlouze spekulovat, jak jsou tyto transakce morální v obchodním styku, ale jistě se shodneme na tom, že v politice nemají co dělat.
 

Odebírání peněz samosprávám pod záminkou krize však není nic jiného než pokus o jejich nepřátelské převzetí.

Cítíte ten rozpor? Peníze prý obcím potřebujeme sebrat kvůli krizi. Zároveň nám ale krize nevadí, peněz totiž máme dost a vrátíme jich obcím ještě víc.

Tak proč vůbec tohle přesýpání písku lopatičkou tam a zpět děláme? To je přece evidentní: kvůli tomu, aby pan premiér mohl řídit stát jako firmu a rozhodovat, komu dá a komu ne.

Podobně jako třeba Viktor Orbán.

Nemusím dodávat, že všechny vyspělé světové ekonomiky jdou v časech krize opačnou cestou – dávají peníze navíc tam, kde nejlépe vědí, na jaké potřebné věci je použít. Tedy obcím a městům.

Jenže korporátní žraloci si nekladou za cíl krize vyřešit, ale využít a zneužít. Vyždímat z nich zisky, moc, obchodní příležitosti.

A co argumenty pana premiéra? Ten rychle zapomněl na slova o jednotě pronesená nedávno v Národním muzeu. Ukazuje na obce a křičí, že jsou bohaté a sedí si na penězích.

To je ale bohapustá lež. Vždyť ve většině případů čelí obce a kraje obrovskému vnitřnímu dluhu v infrastruktuře, nemají dostatek míst ve školách, školkách, v pečovatelských domech a zároveň čelí novým výzvám, jako třeba změně klimatu, úbytku obyvatel nebo naopak jejich prudkému nárůstu.

Pokud mají peníze na účtech, držely si je právě pro řešení těchto výzev. Do doby, než vyběhají nezbytná razítka (u nefungující STÁTNÍ správy) nebo jako spolufinancování dotací, na které se snaží dosáhnout.

Možnosti půjčit si jsou totiž v jejich případě značně omezené. Narozdíl od státu, který by teď měl do ekonomiky lít hotovost, namísto aby ji bral z míst, kde je jí zapotřebí.

Vezměte si příklad Prahy, na kterou pan premiér upozorňuje nejraději, protože má desítky miliard na účtech. Ano, má. Jenže pan premiér úmyslně zamlčuje, že Praha vykazuje vnitřní dluh zhruba 30 miliard na infrastruktuře – desítky let se tu nic nedělo a my teď musíme opravovat silnice, mosty, chodníky.

Také mlčí o tom, že Praha musí splatit dluhopisy za 10 miliard a úvěry za dalších 10 miliard. Že musí držet zhruba 15 miliard na předfinancování státních finančních transferů. Že musí výhledově ufinancovat výstavbu metra a vnitřního okruhu v objemu hodně přes 100 miliard – protože stát v rozporu s celosvětovou praxí o svém finančním příspěvku roky a roky cudně mlčí.

Vyjde vám z toho, že Praha vůbec žádné peníze nemá.

Přesto chce pan premiér Pražany oškubat a provést nepřátelské převzetí. Proč? Protože odmítli jeho nabídku na přátelské převzetí (v byznyse by se tomu říkalo friendly takeover) a ve volbách dali svůj hlas jiným subjektům.

Účet za toto nepřátelské převzetí bude pro Pražany vysoký.

Propady, které nám kvůli rozhodnutí vlády hrozí z krytí nákladů kompenzačního bonusu a ze zpětného působení daňové ztráty, zkrátka nejde vysedět. Nechci a nebudu vám lhát. Stavba metra D je v bezprostředním ohrožení.

Další finanční podpora učitelů je de facto vyloučena. Stejně tak masivní podpora MHD. Bude se redukovat úklid, budou se omezovat opravy, čeká nás zdražování a zhoršování kvality služeb.

Ještě jsme ale nedobojovali. Na hostile takeover totiž existuje řada strategii s krásnými jmény.

Poison pills, killer bees, people pills, white knights, sandbags... Jejich principem je odradit nájezdníka od jeho úmyslu. Navýšit transakční náklady a snížit budoucí zisky natolik, že jeho útok přestane být rentabilní.

Proto jednáme s ostatními kraji a obcemi v ČR, které jsou ve stejném nebo dokonce větším ohrožení jako Praha, a jsme jednotní jako nikdy před tím. Jednou z nejlepších defenziv proti nájezdníkovi je totiž fúze entit ohrožených jeho nájezdem. Sousto začne být příliš velké.

Teď je proto třeba být slyšet, je třeba kontaktovat poslance, je třeba protestovat, je zkrátka třeba nájezdníka zastavit. Všemi zákonným prostředky. Dřív než bude pozdě.

Pokud se to podaří, dojde dřív nebo později k situaci, které čelil každý korporátní nájezdník. A sice, že se sám stane obětí nájezdu. A já věřím, že to společně dokážeme!
0
Vytisknout
4819

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2020