Úřady v ČR nezajímáte

29. 6. 2020

Právě jsem se vrátila z Úřadu práce s brekem. Doslova, píše Věra Hanusová.

Před dvěma lety jsem pracovala na dva plné úvazky, sháněla pronájem a prosila o pomoc všechny možné instituce, protože jsme měli výpověď z nájmu a já neměla kam s dětmi jít. Pro charity jsem byla málo potřebná - nebyla jsem fyzicky týraná ani drogově závislá, pracovala jsem. A stát a město nevěděli, co se mnou. Chodila jsem plakat na OSPOD na Praze 15, kde sice byli strašně milí a soucitní, ale:

-"městská část ani magistrát nedisponuje bytem, který by velikostně odpovídal nárokům šesti dětí" - já prosila aspoň o garsonku a v tý době bych za ní líbala kotníky, jak jsem byla v pi-i.

-"v celé České republice není azylový dům schopný pojmout matku s šesti dětmi"
 
-"můžeme vám vzít děti do Klokánků, ale do jednoho se nevejdou, rozdělili bychom je do dvou nebo třech"

-"váš případ je bezprecedentní, ale kdysi dávno jsme tu měli rodinu s šesti dětmi, ti si nakonec koupili maringotku, to by vlastně mohlo být také řešení."

Tohle úřední "sorry jako, ale fakt nás nezajímáš" mě prostě dostalo. Už tak jsem na nervy z toho, že jsem bez práce a chodí mi do mailu jedno odmítnutí za druhým. Když jsem hledala práci před půl rokem, tak se o mě přetahovali, přepláceli se..

Ano, úřednice OSPODu mi tehdy zcela vážně navrhla jako řešení mé bytové situace pořídit si maringotku.

Tehdy se mi po půlroce usilovného hledání podařilo sehnat pronájem rovněž na Praze 15. I s energiemi za 25,000. Natolik znechucená úřady jsem dva roky táhla domácnost zcela sama bez příspěvků a podpory státu.

Z brigádnické pozice jsem se vypracovala na manažerské, navíc začala překládat pro italskou farmaceutickou společnost ( mluvím několika jazyky). Na konci února sem se vrátila z veletrhu v Manile, v té době jsem tady pracovala jako manažerka.

Pár dní jsem chodila do práce, ale objevilo se u mě respirační onemocnění, a tak jsem šla do karantény. Měla jsem zápal plic, několikatery antibiotika a dvě prasklá žebra z kašle.

První pondělí v dubnu jsem se vrátila do práce a dozvěděla se, že jsem nezaměstnaná. K poslednímu březnu mi skončila smlouva na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že mi ještě tři dny před tím nadřízený volal, kdy se vrátím, nepočítala jsem s tím, že mi smlouva nebude prodloužena. O jejím neprodloužení bylo zjevně rozhodnuto zpětně.

Byla jsem v šoku. Nikdy jsem nebyla "propuštěná", nikdy jsem nebyla bez práce. Volala jsem na OSPOD na Prahu 15 s tím, že jsem přišla o práci a je to pro mne zcela nová situace a nevím, co mám dělat.

Paní se mě po telefonu zeptala na příjmy za poslední měsíce, řekla, že vzhledem k jejich výši nemám nárok na nic. Že mám počkat tři měsíce a pak to zkusit s hmotnou nouzí. Dostala jsem taky kontakt na paní na Úřadu práce na Praze 10, která by mi prý mohla poradit. Paní mi poradila. Mám zkusit poprosit o pomoc Agrofert!

Od té doby se snažím dosáhnout alespoň na podporu, na kterou mám ze zákona nárok. Ale Úřad po mně chce dokládat různá potvrzení, přičemž si o dokumenty neřekli najednou, naopak při každé návštěvě řeknou, že mi chybí "ještě tohle".

Dnes mi bylo sděleno, že potřebuju doložit, že jsem platila soc.pojistné před dvěma lety od tehdejšího zaměstnavatele. Když jsem se ohradila, že to mohli požadovat už při minulých návštěvách, neb to akorát zase oddálí přiznání nároku, že snad musí být systém se záznamem o mých sociálních odvodech, řekla dotčeně, že si tedy o ten doklad tedy zažádají sami.

Zeptala jsem se, zda-li si mohli požádat o všechna potvrzení sami hned na začátku. Prý ano, ale není to běžnou praxí.

Zeptala jsem se, jak dlouho tedy ještě potrvá přiznání nároku na podporu a její vyplacení. Řekla že cca měsíc, přičemž vyplacena bude až ten následující.

Podporu tedy dostanu na účet patrně v srpnu, tedy 5 měsíců od chvíle, kdy jsem na Úřadu práce začala svou situaci řešit.

Navíc pak si úřednice uvědomila, že mám tříleté dítě, takže vlastně za mě nejspíš sociální platí i stát, tedy měl by, ale ona to musí někde zjistit a stejně to prý záležitost neurychlí.

Snažím se žádat o všechny další možné příspěvky jako jsou příspěvky na dítě nebo na bydlení, ale všude po mně chtějí doložit, že jsem registrovaná na úřadu práce. Kam se snažím zaregistrovat už od půlky dubna a kam mě nezaregistrovali, protože po mně chtějí dokumenty, o které si mohli už v dubnu u mých zaměstnavatelů zažádat sami.

Paní na Úřadě jsem dnes řekla, že nemám nic, v kapse 7 kč. Na kontokorentu v bance momentálně velké mínus. Nemám doplaceno nájemné tento měsíc. Nemám na jídlo pro děti.

Řekla, že je to všechno, co pro mě může udělat a doslova mě vytlačila z kanceláře. Zaráží mě, že ani profesně ani lidsky ji ta situace nijak nezarazila.

Celý uplynulý rok jsem platila daně v plné výši, aby mi pak v dubnu vrátili přeplatek. Je konec června a přes urgence stále čekám. Stát má mých 134,000 na daňových bonusech, což je vlastně jediná 'pomoc' státu, kterou čerpám.

Paradoxní je, že až se konečně dočkám a vrátí mi, co je moje, příjdu tím o nárok na přídavky a příspěvky, který teď sice mám, ale odmítají mi je přiznat.

A tak pořád dokola.

Městský byt je utopie, kvantitativní náklady na bydlení jsou v ČR identické pro čtyřčlennou i sedmičlennou rodinu a i kdyby se mi podařilo nějak se domoci příspěvku na bydlení, pokryje sotva třetinu skutečných nákladů.

Práci usilovně hledám, nechci a nemohu si ale dovolit pracovat za 20,000, není to ani výše podpory na kterou mám nárok.

Tohle není žádný žebrání o pomoc. Prostě jen povzdechnutí nad tím, jak to tady stojí za ho-no, a trochu attention whoring, protože se mi začaly objevovat panický záchvaty a šílený úzkosti, cejtím se hloupá, ošklivá a neschopná. Já vím, že to zase zvládnu, jako vždycky všechno, ale nemohlo by to být trochu jednodušší???
0
Vytisknout
3145

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2020