Jak překonat občanskou válku

1. 7. 2020

Americký ministr obrany Mark Esper a náměstek Ryan McCarthy vyjádřili vstřícnost vůči přejmenování armádních instalací nyní pojmenovaných po konfederačních generálech. Jeden konfederační generál, po němž je dnes pojmenována armádní základna (Fort Lee ve Virginii - KD) a který oponoval vzniku pomníků Konfederace a jejích generálů, by souhlasil. Po americké občanské válce se Robert E. Lee stavěl proti vzniku pomníků Konfederace a jejích lídrů kvůli obavám, že budou zemi politicky rozdělovat a zpomalí usmíření, napsal Anthony Pfaff.

Například v roce 1866 se postavil proti pomníku Stonewalla Jacksona a tvrdil, "že jakkoliv uspokojivé by to bylo pro city Jihu," výstavba takového pomníku by podkopala obnovu a znovusjednocení. Později v roce 1869 odmítl pozvání zúčastnit se připomínky bitvy u Gettysburgu zahrnující důstojníky Unie i Konfederace, protože byl přesvědčen, že pořádání takové akce by "udržovalo válečné jizvy nezhojené".

Stopětapadesát let po konci občanské války se zdá, že sílící hnutí za odstranění pomníků a monumentů Konfederace ukazuje, že Lee měl pravdu. Navíc ať si o Leeově rozhodnutí bojovat za Konfederaci myslíme cokoliv, je už dávno nejvyšší čas řídit se jeho radou. Nejde zde o to rehabilitovat Leeho nebo další konfederační lídry; nejde ani o to naznačovat, že na věci Konfederace něco bylo. Koneckonců, ať už byly osobní důvody jakékoliv, příznivci Konfederace bojovali za zotročení jiných. Mnozí, včetně Leeho, si byli velmi dobře vědomi argumentů proti otroctví, které ambivalentní spojenec konfederovaných, Velká Británie, zrušila v roce 1807. Navíc příliš nezáleží na tom, že Lee a další vyjadřovali morální pochybnosti ohledně vlastnění otroků. Nelze příliš oceňovat pochybnosti o praxi, ze které stále profitujete.

S ohledem na vše právě řečené je však také důležité připomenout si, jakou moc má válka při ovlivňování lidského chování. Válka posiluje komunální vazby, vliv komunity na to, co děláte, i když se to neslučuje s mnohým z toho, v co věříte. Michael Walzer na to upozorňuje, když se zastává morální rovnosti vojáků, protože všichni vojáci jsou nuceni k účasti na bojišti buď nepřítelem, svými lídry, nebo jinými faktory, které se nacházejí mimo jejich kontrolu. Jak si všímá, vojáci se podřídí "státní disciplíně" nezávisle na nějakých vlasteneckých citech nebo víře ve společnou věc, ale spíše protože si myslí, že to musejí udělat "kvůli svým rodinám a své zemi".

Nejde o to omlouvat věc Konfederace nebo ty, kdo za ni bojovali. Ale je důležité pochopit volby, o nichž si lidé na obou stranách mysleli, že před nimi leží. Chápat, jak druzí vnímají své alternativy, umožňuje vysvětlit nejen to, jak morálně bankrotářská věc typu otroctví dokáže mobilizovat komunitu k boji, ale také to pomáhá vysvětlit, proč její symboly přetrvávají. Většina sporných základen byla vybudována během rozšiřování armády za obou světových válek. Pojmenování typicky spadalo do pravomoci místních velitelů, kteří se zajímali o podněty místních komunit, jež si často přály, aby základny uctily místní hrdiny.

Potíž samozřejmě spočívá v tom, když se nebere v úvahu celá komunita, jen ti u moci. Tento efekt zesílil, když konfederační symboly přijali ti, kdo v 50. a 60. letech oponovali hnutí za občanská práva. Tím posílil vztah mezi těmito symboly a rasismem. Když americká armáda dál ctí tyto symboly, spojuje se s marginalizací Afroameričanů.

Je čas toto spojení přerušit.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2550

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2020