Zadarmo drahej

3. 7. 2020 / Karel Dolejší

Když Viggo Mortensen coby Diego Alatriste ve filmu Agustína Díaze Yanese dostane za úkol získat zpět pro krále loď s odcizeným pokladem, komentuje situaci hořce ironickou poznámkou: "Někdo někde ukradl víc než měl."

Andrej Babiš osobně získává z firmy napojené na stát každý den na 250 000 korun ZDE. Chudí rodiče s nezaopatřeným nezletilým do 26 let dostanou podle současných předpisů od státu takovou částku - v podobě zvýšených přídavků na dítě - za necelých 21 let.

To vše v době, kdy v ČR existují i lidé žijící z minimálního příjmu v drahých nájmech (nebo ještě hůře, z černých příjmů na útěku před exekutory). Lidé vegetující z ruky do úst, kteří nikdy, za celý život, neuvidí takovou sumu pohromadě.

Otázka nyní zní, zda porevoluční český pokus o "minimální stát" v dvojstranné režii ODS a ČSSD vlastně býval lepší či horší, spravedlivější či nespravedlivější než stát, který teď plnými hrstmi dotuje druhého nejbohatšího podnikatele v zemi, zatímco hází pod stůl nějaké ty drobty i jeho voličským skupinám. Zda prohlubování sociální nerovnosti státem je lepší nebo horší, spravedlivější nebo nespravedlivější než ignorování sociální nerovnosti státem. 

Nejklíčovější se pak zmíněná otázka stane pro voliče ve věku 18-25 let, kteří budou v dalších letech v české montovně žít pravděpodobně z nižších příjmů než my, zatímco jim nezbude než splácet ohromný veřejný dluh vytvořený Babišovou vládou - a ještě se vždy po dvojicích skládat na jeden Maláčovou zvýšený starobní důchod.

Konečně poslední a zcela kardinální otázkou je, kdo se v ČR hodlá ujmout této nejmladší, politicky zcela osiřelé věkové skupiny. Zatím v dané věci panuje naprostá nejistota. Zřejmé je pouze to, že česká tzv. levice se plně soustředí na zájmy osob v postproduktivním věku, které ji zatím ještě zčásti volí ZDE.

***

Ačkoliv na české levici existují i generační rozdíly, v zásadě lze říci, že senioři, kteří ještě nepřešli přímo k Babišovi a dosud volí "levicově", dávají přitom přednost (v ČR silně zdegenerované, fakticky politicky i kulturně konzervativní) "tradiční levici" reprezentované zejména ČSSD, zatímco poněkud mladší osoby v pozdním produktivním věku jsou většinou odkojeny dnes již takřka šedesátiletou tradicí tzv. Nové levice.

Bojovat v prvním plánu proti korupci a rozkrádání státu ovšem neodpovídá základní orientaci ani u Nové levice, neboť ta má doslova v genech zakódován sklon upřednostnit kulturní války před reálnou politikou a otázkami držení moci. (Byly to sice právě otázky držení a kontroly moci, co v politice nakonec téměř vždy rozhodovalo o životě a smrti, nicméně koryfejové New Left tyto otázky neshledávali ani neshledávají dostatečně intelektuálně zajímavými.)

V současné atmosféře proto můžete z této strany takřka s jistotou očekávat ještě tak úpěnlivé volání aktivistů po bojkotu či zákazu jižanského rocku, v rámci špatně pochopeného a za vlasy přitaženého "boje s rasismem".

Boje s Babišem, který zřetelně představuje hrobníka stejně tak staré jako "nové" levice, ačkoliv je podle některých komentátorů sám údajně levicový - nebo přinejmenším prý "rozbil pravicovou hegemonii" - toho se naproti tomu dočkáte na svatého Dyndy.

***

Kdo ovšem krade mnohem víc než je zdrávo, o tom i velmi tradiční lidové rčení praví, že je "zadarmo drahej".

A právě takovou osobou je nepochybně Andrej Babiš.

V osvědčené starorežimní tradici speciálních dvojsložkových laků (tzv. biľaků), které samy od sebe nikdy, nikdy, nikdy neodprejsknou.

Je tedy třeba mu s tímto úkolem velmi důrazně pomoci. Nejmladší voličská generace se ve svém nejbytostnějším zájmu tématu odstranění Babiše nakonec nemůže nikterak vyhnout - na veliký rozdíl od "dožívajících", kteří se o nějakou budoucnost v horizontu deseti let už vůbec nestarají.

Přitom bude muset nejmladší voličská generace samozřejmě nechat skomírající Novou levici, ať si za skromné zbytky z Babišova stolu někde v koutku spřádá své neogramsciánské teorie, s nimiž se nikdy nikdo nikam nedostal.

0
Vytisknout
4959

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2020