Evropská unie je nyní státem

29. 7. 2020

Evropská unie je nyní státem. Ne takzvaným superstátem nahrazujícím 27 členských států, které ji tvoří, ale státem, který je zahrnuje. Můžeme říci, že EU je nyní tvořena 28 státy: 27 separátními plus jedním. Evropský stát konečně reprezentuje slavné úsloví Alexandra Dumase ze "Tří mušketýrů": "Všichni za jednoho, jeden za všechny." Novinka, která nám umožňuje uznat Evropu za stát, vychází z faktu, že EU vydá dluhopisy na financování zcela nové části svého rozpočtu, který nazývá "plán oživení" a představuje 750 miliard eur, napsal Sylvain Kahn.

Historická událost v podobě vydání evropských dluhopisů odpovídá sociální poptávce se slabými signály, které existovaly několik let. I když evropská mocnost a její lídři jsou předmětem nedůvěry - tak jako jimi byly v posledních patnácti letech i národní mocnosti a lídři - průzkumy Eurobarometer indikují, že Evropané si přejí evropské řešení ekonomických a geopolitických výzev, které nás ohrožují.

A zatímco euro je předmětem permanentní a legitimní debaty, Evropané jsou nyní ke společné měně zvlášť připoutáni: Za pouhých 20 let získalo euro důvěru občanů a investorů a stalo se druhou světovou rezervní měnou. Ve skutečnosti národní plány oživení přijaté v reakci na COVID-19, jejich úhrn tvoří kolosální sumu 2,3 bilionu eur, jsou možné jen díky zárukám Evropské centrální banky a celosvětové důvěryhodnosti.

Nástup evropského státu je součástí evoluce státu v Evropě. Tato historie bývá často redukována na vzestup evropských národních států po Francouzské revoluci. Nicméně tento příběh se týká více jak deseti století. Zahrnuje mnohé formy státnosti a pluralitu států, jako například Svatou říši římskou, Benátskou republiku, Polsko-litevskou unii, Portugalsko nebo Spojené nizozemské provincie.

Dosud mladou EU lze označit za "barokní stát". Baroko, velké evropské umělecké hnutí, tvoří protiklad klasicismu kvůli svému obcházení pravidel podvracení forem, míchání žánrů a zálibě ve výjimce. To je i případ EU, která se vymyká tradiční klasifikaci politických systémů jako územních státních útvarů a odlišuje se svou novou jedinečností. Na základě státních kultur zděděných z dlouhé historie a fragmentované politické geografie současní Evropané vynalézají "vzájemnost" suverenit.

Jednání o podmínkách plánu tedy nejsou omezena na diskuse mezi hlavami vlád v Evropské radě. O dohodě se poté bude muset hlasovat v 27 národních parlamentech, které jsou samy spojeny s Evropským parlamentem a parlamenty lokálních států, jako jsou belgické nebo španělské komunity a německé země (Länder). To "zevzájemnění" neboli výměna reciprocity suverenit je demokratické: Je záměrné, dobrovolné a vyjednané, v protikladu k impériím a dobývání králi a poté národy v posledních dvou miléniích. Evropané netvoří národ, ale společnost. V posledních několika dekádách budovali stát, který tomu odpovídá: Pluralistický, bezprecedentní a hledící dopředu.

Podle této metriky čtyřdenní a čtyřnoční série debat na posledním summitu EU představují výraz faktu, že národní vlády se při budování tohoto evropského státu stávají nesmírně civilizovanými. Staly se spolu s Evropským parlamentem, jenž je přímým výrazem evropské společnosti, aktéry deliberativní demokracie s její většinou, opozicí (takzvanými "frugálními" státy) a kompromisy. Od nynějška mohou Evropané odložit ideologickou debatu o tom, zda existence EU je relevantní, a soustředit se na občanskou debatu, která čelí skutečnému tématu: Jsme spokojeni s politickými volbami a politikami evropské "vlády"?

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

0
Vytisknout
2910

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2020