Budeme i nadále pokračovat v destrukci udržitelného klimatu?

17. 9. 2020 / Daniel Veselý

Extrémní klimatické jevy na Sibiři, v Austrálii, na Blízkém východě nebo ve Spojených státech nám názorně demonstrují „nový klimatický normál“. A vězme – bude hůř, pokud necháme těm, kdo mají v rukou veškerou moc, ring volný. Přestaňme si už hrát na zdání jakési pochybné legitimity našich vlád, když existují důkazy o tom, jak environmetální destrukci – vědomy si všech děsivých rizik – aktivně prohlubují. Tyto mocenské aparáty v symbióze s fosilními giganty a s nimi sympatizujícími investičními (a mediálními) domy jsou hlavní překážkou jakéhokoliv smysluplného řešení klimatické nouze.

Donald Trump se jako čert kříži snaží vyhnout zmínce o klimatické krizi, přestože bezprecedentní požáry a vlny veder nenechávají ani guvernéry postižených států na pochybách, že je zde prokazatelná souvislost s globálním ohříváním planety. Jenže jde o modré státy, které Trumpa nevolí, takže se epické požáry svedou na chabý lesní management. Jak jednoduchá, leč geniální strategie svalení viny na jiné, jež se ostatně osvědčuje stále dokola.

Trumpova vláda si od samého začátku počíná jako četa zběsilých pyromaniaků. Jako by nebylo málo anulovat pařížskou klimatickou dohodu, nedokonalou a konzervativní iniciativu, nicméně jediný globální nástroj v boji proti klimatické krizi. Trumpův Bílý dům ruší environmentální opatření Obamova kabinetu na ochranu půd, vod a vzduchu a rozšiřuje těžbu fosilních paliv v dříve nedostupných oblastech. Fosilní průmysl, pro nějž má šéf Bílého domu očividnou slabost, v těžkých chvílích podržel téměř dvěma miliardami dolarů v daňových úlevách. Zkrátka a dobře: Trumpova administrativa horečnatě lobbuje za to, abychom urychlili marš ke klimatické propasti, z níž nebude návratu.

Pozadu nezůstává ani pobočník Spojených států – Velká Británie, jak ilustruje čerstvá zpráva. Ukazuje se, že britská armáda do konce století očekává oteplení až o 3,5 stupňů Celsia a že je nutné, aby se připravila na nové konflikty způsobené klimatickým rozvratem, kdy bude nouze o potraviny, vodu a energie. Nejde ovšem o to, jak čelit klimatické nouzi, ale jak se adaptovat na nové bezpečnostní podmínky, které nový status quo přinese. Jinými slovy: britské ozbrojené síly se nemíní podílet na řešení klimanouze, protože nechtějí stát v cestě velkým průmyslovým gigantům – notabene když samy z jejich činnosti profitují. Nic zásadního se nezmění, přestože pandemie, která nemusí být první ani poslední, představuje budíček pro lidstvo bezstarostně si ničící svůj životní prostor.

Totéž platí i pro Trumpův žhářský gang, jehož federální agentura pro dopravu počítá s oteplením až o 4 stupně Celsia, takže dosavadní byznys by měl nerušeně pokračovat. Analýza federální agentury totiž počítá s tím, že osud planety je již zpečetěn, takže je zapotřebí zmrazit standardy týkající redukce automobilových emisí. Peníze na dřevo, to je samozřejmě mnohem důležitější než důstojné životní podmínky pro miliardy lidských bytostí. Člověk až žasne, v jak chorobné, cynické a zločinné době to žijeme, když se kvůli okamžitému zisku trestuhodně hazarduje s osudem planety.

Jenže vina nepadá na bedra pouze výše zmíněných pachatelů a antienvironmentálních pyromanů typu Jaira Bolsonara; můžeme ukázat prstem prakticky na jakoukoliv vládu, neboť cíle pařížské klimatické dohody stále zůstávají v mlžném oparu. A žitá zkušenost, jakož i chmurné prognózy, kdy je jedna pesimističtější než druhá, nás opětovně varují. Jestliže většina lidí nechce dopustit, aby se z planety stala takřka neobyvatelná pustina, zatímco vlády jednotlivých států a další aktéři představující zájmy pouhé hrstky dělají vše pro to, aby k tomu došlo, co jiného nám zbývá než vyjít do ulic? A to se týká prakticky každého z nás.

0
Vytisknout
3779

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2020