Británie v pandemii: "Trpíme hladem". (Jakpak tomu asi je v Česku?)

25. 9. 2020


Moderátorka spotřebitelského pořadu rozhlasu BBC You and Yours Winifred Robinson: Na začátku pandemie přišel Tim Lang, profesor potravinové strategie na londýnské City University, do našeho pořadu a řekl, že pandemie odhalila Británii jako národ bez špižírny. Upozornil, že supermarkety také nemají žádné zásobárny, protože používají dodávky podle systému Just in Time (Na poslední chvíli) s cílem snížit své náklady. A řekl, že rodiny s nízkými příjmy nemají zásoby potravin ani špižírnu. Protože si nemohou dovolit skladovat potraviny a nedokáží se ochránit před nedostatkem zboží v obchodech vytvořením předběžných zásob. Budeme s ním hovořit znovu za okamžik, ale nejprve, zde je posluchačka, která se s námi spojila minulý týden. Natalie Hassel a její manžel přišli o  zaměstnání. Manžel je novinářem na volné noze, reportérem sportovních utkání pro rozhlas a televizi, Natalie je pomocnou učitelkou ve škole s kontraktem s nulovým počtem pracovních hodin (znamená to, že nemá zaručenou žádnou práci). Oba nyní závisejí jen na podpoře v nezaměstnanosti. Tady Natalie hovoří o dopadu skutečnosti, že přišli o veškerý příjem, na to, co jedí:
 
Natalie Hassel: Opravdu jsme hladověli. Chci říct, prostě se nedá jíst jen rýže a suché těstoviny. Z toho, upřímně řečeno, prostě onemocníte. Takže jsem říkala, zažili jsme hladovění, musela jsem vysvětlit svému dítěti, že nemůžeme jen tak jíst všechno, byli jsme zvyklí, že máme v misce na stole šest jablek, on byl zvyklý si prostě jedno vzít, a já jsem mu musela říkat, nemůžeš dostat druhou misku cereálií, protože doslova máme jen 22 liber na týdenní nákup.

Moderátorka: Jaký to mělo tedy dopad na vás jako na rodinu? Váš příjem poklesl z jaké hodnoty na jakou hodnotu?

My musíme vydělávat minimum alespoň 2000 liber měsíčně. Abychom mohli zaplatit všechny účty. Jeden měsíc jsme na podpoře v nezaměstnanosti dostali 200 liber, druhý měsíc jsme dostali 600 liber, a pak 800 liber, takže se to neustále mění. V podstatě jsme během půl roku dostali tolik peněz, kolik potřebujeme na přežití na dobu šesti týdnů. Chodíme do potravinových bank, je to opravdu velmi, velmi těžké. A i když jsme nesmírně vděční, že nám pomáhají potravinové banky, není to většinou jídlo, jaké jsme byli zvyklí jíst. Přijali jsme to a přizpůsobili jsme se tomu, ale... Většinou je to vepřový lunčmít a polévky. Což v červenci není zrovna atraktivní. A také, když máte pětileté dítě, které je zvyklé jíst určitým způsobem, je obtížné se všemu tomu přizpůsobit.

To byla Natalie Hassel, která žije v Glastonbury. Profesor Tim Lang sleduje, co se děje s našimi potravinami za posledních šest měsíců. Pane profesore, od té doby, co jsme s vámi hovořili naposledy, byla vydána první vládní zpráva, která zkoumala celostátní vládní potravinovou strategii. Henry Dimbleby byl požádán, aby to vyšetřil a vytvořil vizi, jaké potraviny bychom měli konzumovat v budoucnosti. A píše, že součástí deprimujícího dědictví covidu bude, a teď citují, obrovská vlna lidí, kteří najednou zjistí, že nemají co jíst. A to už se děje, ne?

Tim Lang: Ano, už se to děje. Byl jsem velmi rád, že to Henry Dimbleby řekl tak tvrdě. Byl jsem rád, protože by bývalo tak lehké, aby to vláda popřela a tvrdila, že je na spotřebitelích, aby se sami rozhodli, co jedí, a že je to, víte, jejich vina. A on to neudělal. Výborně, pane Dimbleby. Mám ale problém, Winifred, že je to stále v pořádku to veřejně říci, ale co proti tomu podnikneme? Slyšeli jste teď ten děsivý příběh od Natalie Hasselové, a to je příběh, který je velmi běžný. Lidi mají opravdu velké problémy, že nevyjdou s penězi, když přijdou o svůj příjem. Musím říci, že jsem stále vysoce kritický vůči vládě. Tohle dokáže řešit jen vláda. Přípravy na to, abychom se o všechny své spoluobčany dokázali postarat dobře, aby všichni měli přístup k slušné stravě. Zdá se mi, že je to lidské právo, zaručené OSN, ale určitě je to podmínka existence slušné společnosti. A přesto během pandemie dostalo 1,3 - 1,5 milionů lidí neochotně, až pozdě, krabice s potravinami, ale odhad od Potravinové nadace je, že potravinovou pomoc potřebovalo 8,1 milionu lidí. Studie Food Standards Agency dokázala, že potraviny nutně potřebovalo 7,8 milionů lidí. Používání potravinových bank vzrostlo v dubnu  o 175 procent. A my jsme při tom šestou nejbohatší zemí světa. Dokazujeme, že jsme se na pandemii vůbec nepřipravili. A pravděpodobně poznáváte z tónu mého hlasu, že jsem tím hodně rozčilen. Protože jsme se měli připravovat už tři roky. Jestliže ne na covid-19, pak na vypadnutí z EU bez dohody. My jsme se nepřipravovali. Já jsem potravinový stratég. Mě zajímá, aby všichni lidi v téhle zemi měli co jíst. Aby měli kvalitní potraviny, aby byli schopni se dobře najíst, aby konzumovali zdravou stravu. Aby zbytečně nezatěžovali zdravotnictví. Jsme obézní, obtloustlá země. Topíme se v přehnaně zpracovaných hotových jídlech, v nichž je obrovské množství tuku, soli a cukru, a přitom tu máme nejméně 8 milionů lidí, z 67 milionů lidí v Británii, trpících hladem, což se v bohaté zemi nesmí dít. Nerovný potravinový systém. Je to složitý problém, Winifred. Ale, upřímně, mohli bychom být daleko lépe připraveni. Jiné země jsou. Kolegové a já jsme napsali panu premiérovi v únoru otevřený dopis, poslali jsme pak otevřený dopis i ministru potravinářství, a šéfovi Public Health England, že musíme zajistit, aby všichni lidi měli přístup k slušnému ovoci a zelenině, aby nebyli nuceni používat potravinových bank a nuceni dělat takové věci jako Natalie. To je naprosto nepřijatelné a je to selhání plánování.

Zdroj v angličtině (audio) ZDE  (od minuty 29.50)  



0
Vytisknout
6319

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2020