Éra práce a chlastání doma

26. 11. 2020 / Jiří Hlavenka

čas čtení 1 minuta

Zajímá mě, jestli to máte taky tak, ptá se na Facebooku Jiří Hlavenka. V době Covidu úplně nejhůř snáším ty zavřené hospody, bistra, kavárny, restaurace, bary. Až nyní když to nemám tak vnímám jak strašně moc mně to chybí. Čím déle jsou, tím víc to vadí, až k nesnesitelnosti. Jsem divnej, nebo to máte podobně?

A pokud se bavíme o způsobených škodách a pominu ty ekonomické, zbývají "zdraví a životy". Už tím, že vymizel společenský život, a trávení času se smrsklo na práci a chlastání doma, případně pro ty kteří teď nemají vůbec práci, tak na chlastání doma a chlastání doma, tak i zde bude negativní dopad na zdraví a životy - zdraví především duševní, ale s o to většími dopady.

Není to z mé strany volání po rozvolnění, ale po chytrém přístupu. V zahraničí se třeba dlouhodobě praktikuje uspořádání "hospoda ob stůl". Stoly pro čtyři, ale na každém druhém, na přeskáčku jako na šachovnici, je samolepka s velkým zákazem. Současně je vyžadována opatrnost, tj. jakmile vstanu, roušku na ústa, pokud dojím a dopiju, roušku na ústa. U stolu maximálně čtyři lidé a vždy jen parta, která přišla, tj. žádné přisedání k cizím. Obsluha povinný respirátor a ochranné rukavice. Takže se tento důležitý sociální a socializační faktor zachová, město či obec žije, hospoda žije. 

Proč nenalézáme a neaplikujeme chytrá řešení a fungujeme jen v režimu semaforu, tedy buď "stát" nebo "volno", nic mimo to?

0
Vytisknout
5199

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2020