Všichni nebo nikdo

29. 11. 2020



Nabízím článek "Všichni nebo nikdo", píše Josef Bukač. Je to opravdu jiný pohled na věc. I ten kluk, který by chodil do šesté třídy, má jasno. Politici ne.

Ten hoch se řídí dětským rozumem, ten rozum politika není lepší: Už se počet nově nakažených začíná snižovat, tak ho zvýšíme. Tak to bylo na jaře. Lidi přece mají žízeň, otevřeme hospody a noční podniky. Lidé chtějí  tancovat, ať jsou taneční zábavy. Když brzy budou volby, tam jim skutečný stav neřekneme. Taky jim to neřekneme, protože by vznikl chaos.

To přece tak říkali bolševici, že kdyby se lidé stěhovali, tak by vznikl chaos.

Jsem přesvědčen, že jistí politici jsou prostě kriminálníci a že by pro ně byla vhodná spíš šibenice, kdyby byl ten  trest smrti. Zodpovědnost za tisíce mrtvých je na šibenici.

Pozn. JČ: Zajímavé, že v sobotu v diskusním pořadu rozhlasu BBC, kam telefonují posluchači, byli úplně všichni posluchači pro dodržování karanténních opatření a pro nenavštěvování příbuzných o Vánocích. Jedna starší paní svědčila o tom, že nedávno byla navštívit dceru s malými dětmi, nechala se unést emocemi, zůstala v jejich domácnosti déle, než chtěla, sundala si roušku. "Zachovala jsem se jako idiot." Druhý den po návštěvě jí dcera telefonuje, že je nakažená koronavirem. "Prožila jsem následujících čtrnáct dní v hrůze. Naštěstí jsem to nedostala. Proč to už proboha nevydržet v karanténě pár dalších týdnů, když se chystá vakcína? Můžeme se sejít o Velikonocích."

Situace je ovšem složitější. Zoufalí jsme především majitelé restauračních podniků, které krachují. Vláda má povinnost zajistit testování, trasování, karanténu a finanční pomoc. Tak, jak to dokázaly východoasijské země. Nyni i Austrálie. V australském státě Victoria už třicet dní nebyla jediná nová nákaza.
Všichni nebo nikdo

Tam u nás na venkově máme souseda, který chodí do šesté třídy.
Teď do školy nechodí, protože škola není. Jezdí na kolečkových
bruslích a to ho baví. Rád s ním mluvím, abych poznal jeho názory,
když je asi o šedesát let mladší. To už je slušný rozdíl.

Nedávno jsem se ho vyptával, co si myslí o té epidemii. Snažil jsem se
jej co nejméně ovlivňovat. Konkrétně jedna z mých otázek zněla:
“Kdy se ta nemoc přestane šířit?“ On mě odpověděl: “Až to budou
mít všichni.” Viditelně jsem se vyděsil, asi jsem ho tím trochu ovlivnil,
takže se opravil: “Všichni nebo nikdo.”

Tak tohle je rozumná odpověď ve své nejčistší podobě. Takový chlapec
není ovlivněn názory politiků a jejich marketingovými odděleními,
má zatím jen svůj zdravý rozum.

Není pravda, že musí umírat tisíce lidí. Je ale třeba dosáhnout té nuly
jako počtu nově nakažených. Není pravda, že to nejde. Dokázali to
například na Novém Zélandě a na Tchaj-wanu. Jde to, když se chce.
Jen hlupák si může myslet, že se epidemie sama zastaví. Jen hlupák si
myslí, že epidemie nebude, když je jen padesát nakažených. A když
to není hlupák, je to lhář a lže jen z nějakých zištných důvodů a je mu
jedno, kolik lidí zemře. To, bohužel, není nic nového. Často se zdá,
že některá rozhodnutí dělají hlupáci, ale při podrobnějším prozkoumání
případu můžeme zjistit, že vůbec nejsou hloupí, prostě se rozhodují jen
pro vlastní prospěch, nikoliv pro obecné blaho, jak by měli.

Je jistě podstatný rozdíl mezi asijskou kulturou a tou českou. Jak je to
na Novým Zélandě taky moc nevím. Ten rozdíl asi nebude  jen v tom, že je
to ostrov. Spíše bude v tom, jaké tam mají politiky. Jestli dělají svoji
politiku nebo se starají o zvládnutí epidemie. Ten rozdíl není v tom, že
by tam snad neměli populistické politiky jako u nás. Jistě jich tam mají
dost. Rozdíl je v tom, že je lidé nevolí.

V tisku neustále publikují údaje týkající se počtu nových nakažených i
počtu zemřelých v různých zemích. Pro srovnání by bylo dobré také
publikovat počty nakažených na Novém Zélandu a na Tchaj-wanu a také
jinde. Pro srovnání by stálo za to ukázat, že se to někde daří. Bylo by vidět,
co ti populisté zavinili.




0
Vytisknout
2813

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2020