Chystá Trump útok na Írán?

2. 12. 2020

Svět vstoupil do potenciálně nejnebezpečnějšího období prezidentování Donalda Trumpa. Americký prezident, který odmítl uznat porážku ve volbách, může před koncem svého funkčního období dne 20. ledna vyvolat zahraničněpolitickou krizi. Region, v němž může jednat, s podporou Izraele a Saúdské Arábie, je Perský záliv, kde se nahromadila řada událostí, jež mohou Trumpa potenciálně vést k zahájení útoku na Írán, upozorňuje Amin Saikal.

Údajně izrealské zabití špičkového íránského jaderného vědce Mohsena Fakhrizadeha na okraji Teheránu minulý pátek se připojuje k několika událostem z minulého měsíce. Jak informovaly New York Times, krátce poté, co americká média vyhlásila Joea Bidena vítězem listopadových voleb, požádal Trump Pentagon o identifikaci cílů pro vojenský útok na Írán - zemi, kterou Trump démonizuje a uvalil na ni sankce jakožto na regionální pohromu od okamžiku, kdy se ujal úřadu. Poradci mu to rozmlouvali, ale Trump osobně to ze stolu nesmetl. Následovalo údajně tajné jednání mezi blízkým Trumpovým přítelem, izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, a faktockým vládcem Saúdské Arábie korunním princem Muhammadem bin Salmánem.

Pak byla z íránské věznice propuštěna australská akademička Kylie Mooreová-Gilbertová, poté co si odseděla dva roky z desetiletého trestu na základě obvinění ze špionáže, které vytrvale odmítá. Nicméně ve stejný čas byli z thajské věznice propuštěni tři Íránci, kteří se údajně snažili zorganizovat zabití izraelských diplomatů v Bangkoku. Australská vláda jistě v této výměně sehrála klíčovou roli, ačkoliv byla zticha ohledně toho, co výměnou slíbila thajské vládě. Jen potvrdila, že Mooreová-Gilbertová nešpehovala, a uvedla, že nikdo nebyl propuštěn z Austrálie, ačkoliv v australských vězeních se nepochybně nacházejí zájmové osoby.

Mezitím Biden prohlásil, že jeho administrativa zajistí vedení tam, kde to vyžadují americké národní zájmy ve světě. V rámci toho plánuje znovu jednat s Teheránem o obnově americké účasti na jaderné dohodě z roku 2015 (JCPOA) a znovu posílí americké vztahy se spojenci, na prvním místě se třemi signatáři dohody - Británií, Francií a Německem.

Nicméně výsledkem Trumpova odstoupení od JCPOA v květnu 2018 a odvetných akcí Teheránu posilujícího obohacování uranu nad limit stanovený dohodou je smlouva, jak se říká, na přístrojích. Izraelští a saúdští lídři jsou proti jejímu oživení a obecně proti omezení nepřátelství mezi USA a Íránem.

Když se sečtou tyto proměnné, podezření Teheránu, že Izrael stál za zabitím Fakhrizadeha, jehož Netanjahu označil za hlavní postavu stojící za tajným íránským programem vývoje jaderných zbraní, nabírá značně na váze. Mlčení izraleské vlády a Trumpa k obviněním je výmluvné. Teherán slíbil odvetu v čase, který si sám vybere. Lze očekávat, že před Bidenovým převzetím moci neudělá nic, ale totéž nelze předpokládat u Trumpa a Netanjahua.

Trump je v postavení, kdy může vyvolat vážnou konfrontaci s Íránem, a to ze dvou hlavních důvodů. Jedním je vyvolat krizi, která Bidenovi extrémně ztíží navázání na smlouvu JCPOA a snížení napětí ve vztazích s Íránem. Dalším je vtáhnout zvoleného prezidenta do konfliktu, který mu zabrání v řešení vážných politických výzev doma, především těch, které vyplývají z pandemie, a splnění slibu obnovit americké vedení v mezinárodních záležitostech. Pentagon právě nařídil útočnému uskupení kolem letadlové lodi USS Nimitz vrátit se do Perského zálivu, údajně kvůli posílení "obranných kapacit" během stahování amerických jednotek z Afghánistánu a Iráku. Posílí nicméně již tak významné americké síly a arzenál v regionu. (Avšak stále nic, co by umožnilo ustát vážný konflikt s Íránem - pozn. KD.)

Pokud jde o Netanjahua, jistě považuje Írán za "existenční hrozbu", zejména pokud by byl vyzbrojen jadernými zbraněmi, navzdory opakovaným ujištěním, že jeho jaderný program slouží mírovým účelům. Také doma čelí hromadícím se problémům. Má jít před soud kvůli obvinění z úplatkářství a podvodu, čemuž se zoufale touží vyhnout, a je konfrontován s rozsáhlými veřejnými protesty kvůli nekalému politickému manévrování, které ho má udržet u moci, stejně jako s nedobrými výkony při zvládání pandemie.

Trump a Netanjahu jakožto dva političtí spojenci posedlí sami sebou mají důvody chovat se k Íránu agresívně, vyvolat konflikt s podporou Saúdské Arábie a jejích spojenců v Perském zálivu. Útok na Írán by ponechal malý nebo žádný prostor pro reformistické frakce, aby přesvědčily své mocné konzervativní protějšky v íránském islámském režimu nepodniknout za každou cenu odvetu.

Je nyní důležité velmi pozorně sledovat Trumpa a Netanjahua, aby síly rozumu převážily a zajistily, že se během doby, kdy Trump ještě setrvává v úřadu a Netanjahu čeká na soud, budou chovat zodpovědně.

(Úporně přetrvávající představa, že íránští "reformisté" obsazující v teokracii výhradně mocenské pozice druhého řádu (světské politické pozice představující vlastně jakési mimikry, díky němuž má režim připomínat normální stát) měli někdy jakoukoliv šanci "přesvědčit" konzervativce, kteří jim fakticky z postavení "ideologických tajemníků" neomezeně diktují, je založena na úplném strukturálním nepochopení charakteru teheránského režimu,. Ten je ještě mnohem ideologicky rigidnější, než kdy byl např. režim v bývalém SSSR (kde byste ale také s titulární hlavou státu Kalininem nikdy nevyjednali nic, co by už předem nerozhodl Stalin). Podobně rozšířená je zcela nesmyslná představa, že Írán je po válce s Irákem v 70. a 80. letech údajně zásadním odpůrcem zbraní hromadného ničení. Kdyby tomu tak bylo, udělal by jako klíčový spojenec Asadova režimu v Sýrii proti jejich nasazení vůči bezmocným civilistům alespoň něco, nikoliv naprosto nic - pozn. KD.)

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3616

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2020