Uvězněni na hranici

29. 12. 2020 / Tomasz Oryński

čas čtení 10 minut
Foto: Anglické úřady nedovolily dárcům z řad občanstva poskytnout tisícům uvízlých řidičů potraviny a humanitární pomoc, samy jim ji neposkytly. Obsah dvaceti nákladních vozidel musel být uvízlým řidičům předán ručně dírou v plotě.


Kdyby nedošlo k vzpouře polských kamionistů v Doveru, jejich problémy by trvaly ještě déle. "Vstoupili jsme do opačného pruhu dálnice a zablokovali jsme. Po vyjednávání s policií jsme odtamtud odešli, ale řekli jsme jí, že jestliže nezačnou brzo provádět testování, zablokujeme tu dálnici znovu. Až poté byly - během hodiny - zahájeny testy," řekl Tomasz Bis, řidič z města Stalowa Wola, který na dálnici M20 u Doveru strávil tři dny.

Největší dopravní zácpa v historii Anglie

Problémy v Doveru zintenzivňovaly nejméně od poloviny prosince. Britové, obávající se brexitu, začali hromadit zásoby všeho, takže týden před Vánoci byla u Doveru dlouhá fronta kamionů směřujících zpět na kontinent a čekající na přeplavbu. Když byl objeven nový, nebezpečný kmen covidu-19, způsobilo to uzavření přístavu v Doveru a Eurotunelu, kudy v průměru projíždí 7 nebo více kamionů za minutu. Během několika hodina začala být situace dramatická.

 

facebook sharing button
twitter sharing button
Zatímco premiér Boris Johnson hovořil v živém vstupu v televizi o tom, že na dálnici uvízlo 174 kamionů, jen na dálnici M20 jich bylo už téměř tisíc,. Mnoho řidičů uvízlo také v postranních silnicích, kde jim začaly místní komunální úřady udělovat pokuty za špatné parkování. Brzo začala policie směřovat kamiony, které stále ještě přijížděly do Kentu, k provizornímu parkování na dálnici, na všechna parkoviště pro kamiony v této oblasti a na přistávací plochu na opuštěném letišti v Manstonu. V Manstonu řidiči dostali špatně přeložené letáky, v nichž se mimo jiné pravilo, že nesmějí převážet tanky (ve smyslu obrněných pásových vojenských vozidel).

Řidiči jako vězni

Bohužel, idiotské chyby vyprodukované automatickým internetovým překladačem byly jen jediným důvodem k pobavení, protože situace byla katastrofální. "Bylo to špatné, se vším," svědčí Robert (to není jeho pravé jméno), majitel dopravní firmy v západním Polsku, jemuž na letišti uvízlo více než deset řidičů. "Těch několik málo záchodů, které tam byly, bylo téměř okamžitě ucpáno, a tak byly postaveny mimo provoz. Řidičům nebyl dovolen přístup k humanitární pomoci ani do obchodů. Udaným důvodem bylo epidemiologické riziko, avšak bezpečáci, kteří řidiče odstraňovali z plotu, neměli roušky. Řidičům také nebylo dovoleno, aby používali své přenosné vařiče. Jediné, co mohli dělat, bylo stát v dešti frontu po dobu tří hodin na burger s hranolky a na půllitrovou láhev vody z jediného vozidla s občerstvením. Byli připraveni začít se bouřit. Až po návštěvě polského konzula souhlasili, že se vrátí do kabin svých vozidel. Konzul jim totiž přislíbil, že příští den ráno začne testování."

Situace na dálnici M20 nebyla o nic lepší. Paweł Wolski tam uvízl při svém návratu z Walesu: "Po dobu prvních 48 hodin se nedělo nic. Druhého dne přivezli záchody, ale ty záchody nebyly lehce přístupné, nechali mezi nimi vzdálenost 2 kilometrů. Alespoň byly ale relativně čisté. K dispozici nebyly vůbec žádné informace. Kolem zaparkovaného konvoje jezdily policejní automobily, měli jsme pocit, jako že jsme byli zatčeni. Řidiči se bouřili, ale jediné, co jsme mohli dělat, bylo troubit na klaksony."


Velká vlna lidských srdcí

Informace o dramatické situaci kamionistů vyvolala obrovskou reakci. První lidé, kteří pomohli - přijeli až ze vzdáleného města Coventry - byli aktivisté ze sikhské charitativní organizace, kteří dodávali řidičům vodu a malé občerstvení. Jen o několik hodin poté, přijeli sikhové z organizace Khalsa Aid s tisíci teplými jídly. "Nemusíte být křesťan, abyste věřili v období dobré vůle," řekl ředitel této organizace Ravi Singh v televizi Sky TV. Angličané také přišli s mnoha iniciativami, například, v důsledku crowdfundingové akce zorganizované Catherine Allenovou, místní obchody prodávající fish and chips v Doveru poskytly uvízlým řidičům stovky teplých jídel.

Polská diaspora v Británii projevila obrovskou solidaritu. Koordinovala svou pomoc na Facebooku. Mnoho Poláků žijících v Británii nabídlo uvízlým řidičům místo u svého štědrovečerního stolu. Mezi těmi, kdo poskytli hmotnou pomoc, byl Jarosław Szuster, majitel firmy z Londýna. "Mám přístup k nákladnímu vozidlu, tak jsem se dvakrát nerozmýšlel a vyjel jsem s  pomocí," řekl mi. "Na letiště se vydal konvoj více než deseti vozidel, jako je moje. Byl jsem překvapen rozsahem pomoci, ale také její kvalitou. Lidé darovali opravdu cenné výrobky, nejen potraviny, ale i hygienické potřeby, šatstvo, spodky. Bylo zjevné, že to lidi mysleli skutečně vážně."

Dary se musely dávat uvízlým řidičům dírou v plotu. Proč? "Množství statusů na stránkách sociálních sítí polského velvyslanectví nemělo žádnou vazbu na míru jím poskytované pomoci. Řidiči, uvěznění na letišti, to mohou potvrdit," říká Szuster. "Byli jsme tam čtyři hodiny uprostřed dne a neviděli jsme nikoho z konzulární služby. Angličané nás vpustili jen 50 metrů do brány a řekli nám, ať tam čekáme. Byli jsme velmi zklamáni, že nás polští konzulové nepodpořili. Pro ně by totiž bývalo bylo daleko jednodušší vyjednat přístup, abychom mohli předávat své dary civilizovaným způsobem. Čekali jsme déle než hodinu a nikdo nepřišel. Angličané nás také ignorovali, a tak jsme se rozhodli letiště opustit a odjet k místu, kde udělali zoufalí řidiči díru v plotě. Tou dírou v plotě jsme jim ručně předali zboží z dvaceti náklaďáků s potravinami, nápoji, a tak dále."

Neměli přístup k vodě


Dostat přístup k řidičům uvízlým na dálnici bylo ještě obtížnější. "Pomoc byla minimální - jedna půldruhalitrová láhev vody na jednu osobu na den," říká Paweł Wolski. "První den jsme také dostali krabičkou karí od sikhů, druhý den pizzu. Kromě toho nějaké bramborové lupínky, atd. Několikrát jsem je žádal, aby nám poskytli vodu, abychom si mohli umýt ruce a nádobí, ale nemělo to žádný efekt. Testování mělo začít ve středu ráno, ale nedělo se nic. Rozhodli jsme se spojit se s některými kamionisty a jet do Canterbury a nechat se tam sami otestovat, museli jsme se hádat s policií, ale nakonec nás pustila. Přesto však ani těm, kdo měli negativní testy, nebylo dovoleno odjet - jen Francouzům. Ti byli vytaženi z fronty už v úterý večer a odjeli zpět do své země. Myslím, že ani nebyli testováni."

V důsledku soukromých kontaktů Wolského, který dříve žil v Anglii, se řidičům pdoařilo spojit se s příslušníky polské diaspory. S řidiči se také pokusil vejít ve styk polský konzul, ale nemohl se dostat na dálnici. "Museli jsme se tajně vyplížit z toho ghetta a projít blátivým polem, jinak bychom se s ním nesetkali," říká Paweł Wolski. "Přinesl nám sladké pečivo, vzali jsme pro kolegy zpět s sebou několik košíků. Slíbil, že se vrátí druhý den s polévkou a houskami... Podle mého názoru nebylo jednání velvyslanectví tak špatné, i když pracovníci velvyslanectví se neustále fotografovali a dávali to na Facebook, aby dokazovali, jak nesmírně aktivní je pan konzul. Ale nemohu o nich říct jediné špatné slovo, konzul mně dokonce několikrát telefonoval ještě později a ptal se, jestli ještě potřebujeme pomoc. Přesto ale nerozumím, proč nemohlo být použito diplomatických kanálů k tomu, aby bylo náklaďákům se zásobami dovoleno pomoci uvízlým řidičům."

Nakonec, určitý pohyb

Koronavirové testy byly ve větším měřítku zahájeny až ve středu 23. 12., na dálnici přijela jednotka vojáků z nepálské jednotky Ghurků z britské armády. "Ti okamžitě začali rychle jednat jako včeličky a fronta se začala hýbat," říká Wolski. "avšak nikdo nedodržoval předpisy o sociálním distancování. Dávali nás do skupinách po deseti". Dostal svolení přeplout do Francie v pět hodin ráno na Štědrý den.

Mezitím se situace na letišti podstatně zhoršila. Mezi řidiči začala kolovat falešná potvrzení o testech, takže se angličtí zřízenci rozhodli nikoho nepustit odjet. Pan Robert, který zoufale usiloval, aby se jeho řidiči dostali domů, jim řekl, "Prostě jimi projeďte, ať se stane cokoliv, i když vám rozbijí okna, nezastavujte se." Jeho kamionům se podařilo prorazit policejní kordon a nikdo za nimi nejel. "Některé mé kamiony byly pomláceny, ale alespoň mohou mí řidiči strávit Vánoce doma se svými rodinami, ne v kleci jako prasata," říká pan Robert.

Od té doby, co byla blokáda zrušena, první řidiči se už vrátili do Polska. Přesto však, v době, kdy toto píšu, jsou v Kentu ještě tisíce uvízlých kamionů z celé Evropy. Atmosféra je tíživá, šíří se nepodložené zprávy (nepotvrzené polským velvyslanectvím v Londýně), že jeden z řidičů uvězněných na letišti spáchal sebevraždu. Naštěstí začíná situace vypadat lépe.

Mnoho řidičů obviňuje z celé situace Francii. Ale musíme si pamatovat, že to je Anglie, která selhala a situaci vůbec neřešila. "Představte si, že tohle se děje v Británii v jednadvacátém století: dají cizince do koncentračního tábora a ODMÍTNOU k nim vpustit humanitární pomoc, takže CIZINCI žijící ve vaší zemi ji musejí pašovat dírou v plotě. Vítejte v Doveru v roce 2020," - tak celou situaci komentoval britský kamionista Ciaran Donovan.

Tento článek vyšel polsky v polském deníku Super Nowości ZDE. Anglická verze článku je ZDE       Fotografie Jarosław Szuster, Paweł Wolski.

0
Vytisknout
4651

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2021