Jak Navalnyj strčil do kapsy Assangeho a Snowdena

20. 1. 2021 / Karel Dolejší


Ruský opozičník Alexandr Navalnyj se na výzvu úřadů vrátil do země, jejíž agenti se jej pokusili otrávit a kde málem zemřel. Přestože s jistotou ví, že se naprosto nedočká ničeho, co by třeba jen vzdáleně připomínalo spravedlivý proces. Přestože si musel připustit i možnost, že jej tentokrát autokratický Putinův režim usmrtí úspěšně a bez jakýchkoliv dalších ohledů na cokoliv na světě.


Putinův režim kvůli Navalnému uspořádal ohromné manévry. Odklonil let s Navalným na palubě, na hodinu a půl uzavřel moskevské letiště Vnukovo, kam povolal stovky policistů. Tohoto "bezvýznamného" kritika, jehož jméno se Putin neodváží vyslovit, zatkli okamžitě po příletu, odvezli na policejní služebnu - a hned tam, v jejích prostorách, proběhla parodie na soudní proces, pro jakou angličtina používá starodávný idiom "kangaroo court". Režimní píáristé se konání soudu v policejní budově pokusili odůvodnit "zajištěním přístupu médií". Ve skutečnosti se však frašky směli zúčastnit pouze dva propagandisté notoricky zdiskreditovaných režimních hlásných trub.

Navalného přístup tedy ostře kontrastuje se snahou dvou západních "disidentů", Juliana Assangeho a Edwarda Snowdena, za každou cenu se vyvléci z odpovědnosti za své činy a nemuset se postavit ani před nezávislý soud ve svobodné demokratické zemi. Assangeho ani Snowdena se za jejich činy a postoje pochopitelně nikdo nepokusil zabít, ani doma, ani v zahraničí - obojí je ale běžná praktika používaná vůči odpůrcům ruského režimu. A loutkový proces na policejní služebně také není nic, co bychom mohli vidět v kterékoliv západní zemi.

Lidově bychom tedy řekli, že když srovnáme Navalného, Assangeho a Snowdena, první z nich má nepochybně mnohem větší koule, než druzí dva dohromady.

Mimochodem: Při analýze zpravodajských selhání před a během událostí ve washingtonském Kapitolu ze dne 6. ledna musí i letmo obeznámený člověk nutně dospět k závěru, že paranoidní obrázek dokonale elektronicky prošpiclované západní společnosti, jaký záměrně šíří Assange se Snowdenem, zřejmě tak docela neodpovídá realitě.

Kdyby byla pravda jen polovina toho, co se snaží tvrdit bývalý zaměstnanec americké NSA Snowden, k útoku Trumpových příznivců na Kapitol by nikdy nedošlo, protože by jejich přípravy byly odhaleny už vloni na podzim a okamžitě by následovala příslušná protiopatření.

Ve skutečnosti ovšem není vůbec myslitelné, že by NSA, pro niž Snowden pracoval a o níž tedy snad něco ví, špehovala Američany na každém kroku - stejně jako v podstatě není reálné, že by české občany sledoval řekněme Úřad pro zahraniční styky a informace. Vnější rozvědky mají totiž kompetence vymezeny tak, aby se nekřížily s kompetencemi domácích kolegyň. V případě amerických ultrapravicových extrémistů je případně na FBI, aby je podle okolností držela v hledáčku a jednala podle toho, co o nich zjistí. NSA rozhodně nikdo za zpravodajské selhání popotahovat nebude, protože v žádném myslitelném scénáři by kauza útoku domácích extrémistů na Kapitol nebyla její byznys - přinejmenším do okamžiku, kdy by se zjistilo, že se na organizaci a provedení podobného útoku podílejí cizí mocnosti (což se případně prokáže teprve dodatečně, v souvislosti se současným hostingem mikroblogu Parler využívaného trumpistickými extrémisty na ruských serverech).

To co šíří Assange se Snowdenem o západních společnostech jsou v nejlepším případě účelově upravené polopravdy. Zkuste si jen představit rozsah předpojatosti a zášti, které musí kdokoliv pociťovat, aby dal přednost spolupráci s Putinovým autokratickým režimem, v němž vládne naprostá mocenská svévole, před sebehůře fungující demokracií a právním státem.

Lobbování za personál proruských WikiLeaks bychom měli ponechat na Pamelách Andersonových jímavě orodujících u Trumpů prostřednictvím Fox News.

Láska bývá slepá - a neměli bychom ji přísně soudit ani tehdy, týká-li se zbabělých podvodníků a zrádců hrajících si na hrdiny.

0
Vytisknout
6060

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2021