Jediná dohoda s Ruskem, která ještě dává smysl

27. 1. 2021 / Karel Dolejší


Smlouva o omezení strategických jaderných zbraní známá pod anglickým označením New START nebo pod ruským START III (neformálně "Pražská smlouva") byla podepsána prezidenty Barackem Obamou a Dmitrijem Medveděvem 8. dubna 2010 v Praze.

Uchování STARTu představuje společný zájem obou zemí, přičemž proklamovaný záměr Trumpovy administrativy začlenit do smluvního mechanismu také Čínu - čímž zdůvodňovala neochotu jednat o prodloužení platnosti dokumentu, jenž měl expirovat 5. února letošního roku - byl od počátku naprosto nerealistický.

Kromě toho se prodloužení platnosti smlouvy dotýká příznivě i celého světa. Jakkoliv se Čína odmítá zavázat k zastropování vlastního jaderného arzenálu, dvě nejsilnější jaderné mocnosti signalizují, že se nechystají k závodům ve zbrojení, který by zahrnoval strategické jaderné zbraně.

Takové závody skutečně nikdo nepotřebuje. Nepotřebovali by je dokonce ani washingtonští jestřábi nebo zastánci nového uzbrojení Ruska. Posledně jmenovaní by daleko spíše mohli doufat, že se Moskvu podaří uzbrojit v oblasti mnohem méně ničivé - a také mnohem dražší - konvenční výzbroje.

Zároveň je však třeba říci, že se jedná možná o jedinou smlouvu, kterou má smysl s dnešním Ruskem prodlužovat či uzavírat. Moskva svými činy doma i v zahraničí opakovaně ukazuje, že na mezinárodní reputaci je ochotna utrpět sebevětší škody, jen když dosáhne čistě mocenských cílů. To se týká zrovna tak jejího chování vůči vnitřní opozici, kritikům v zahraničí, syrskému diktátorskému režimu, odtrženecké Ukrajině i spojenecké Arménii. Všude pozorujeme převelikou ochotu porušit libovolné mezinárodní smluvní závazky, pokud to napomůže realizaci bezprostředních záměrů Kremlu.

Z toho ovšem plyne, že prodlouženou smlouvu START bude velmi důležité, ale současně také obtížné kontrolovat. Po odstoupení obou signatářů od smlouvy Otevřené nebe z roku 2002 umožňující bezproblémové pozorování zbývá jen rudimentární kontrolní mechanismus v podobě 18 pozemních inspekcí jaderných základen ročně.

Moskva dává zbrojení jednoznačně přednost před jakýmikoliv jinými investicemi. Na všem ostatním v těžké ekonomické situaci šetří, ale kvůli zbrojení je ochotna se zadlužovat.

Bude lepší, pokud si za vypůjčené peníze pořídí třeba nové tanky T-90M "Proryv", kterými potichu nahrazuje selhávající projekt "revolučního" tanku Armata (a zároveň i opotřebované tanky ze sovětských časů), případně dále zmodernizuje dělostřelectvo, než aby vyráběla stovky nových strategických termojaderných náloží.

Otevření možnosti závodů ve zbrojení, které se dotknou taktických, operačně taktických jaderných zbraní a prostředků středního doletu, se Evropa po zániku smlouvy INF z roku 1988 bohužel už žádným způsobem nevyhne.

0
Vytisknout
5081

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2021