Chmurná realita aneb Když veřejné mínění naráží na odpor mocných

28. 1. 2021 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

V den, kdy politické, ekonomické a akademické elity v Davosu zahájily (letos virtuálně) tradiční nikam nevedoucí tlachání o strázních našeho světa, zveřejnila charitativní organizace Oxfam analýzu pojednávající o absurdní nerovnosti akcelerované koronavirovou pandemií. Ukazuje se, že pohádkové příjmy deseti nejbohatších mužů světa (sic!) získané během pandemie by mohly financovat vakcinaci všech obyvatel planety a odvrátit nárůst chudoby, za nímž stojí Covid-19. Patogen odhaluje groteskní nerovnosti v příjmech snad ještě názorněji než další problémy lidské civilizace.

Aktuální poznatky Oxfamu v děsivých konturách líčí stav dnešního světa poznamenaného dosud nezkrocenou globální epidemií: jestliže si zlomek procenta nejbohatších v průběhu krušného roku dokázal jaksepatří přilepšit, stovky milionů lidí budou v následující dekádě zápasit o holé přežití. A nenechme se mýlit, chudoba a nezaměstnanost podle autorů zprávy hrozí v téměř každé zemi, a nikoliv jen ve státech globálního Jihu, jak bylo dlouhá desetiletí smutnou tradicí.

Tyto znepokojivé skutečnosti ukazují cinknutý globální ekonomický systém v nejhorším možném světle. Miliardy lidí se snaží vyjít s finančními prostředky uprostřed nejhorší krize zaměstnanosti za více než 90 let, zatímco si američtí miliardáři během pandemie na konta připsali celkem bilion dolarů. Průzkum veřejného mínění Reuters/Ipsos, který byl ve Spojených státech realizován pár měsíců před vypuknutím epidemie, ukazuje, že si většina Američanů přeje uvalení daně z bohatství na superbohaté. Není pochyb o tom, že kdyby byl obdobný průzkum veřejného mínění proveden nyní, daň z bohatství by se těšila ještě větší podpoře.

Oxfam oslovil 295 ekonomů ze 79 zemí, přičemž drtivá většina z nich predikovala zvyšující se nerovnost v příjmech v důsledku pandemie. Jinými slovy: míč je nyní na straně jednotlivých vlád, jak stojí v analýze Oxfamu. Političtí lídři by měli neprodleně zdanit příjmy bohatých elit. Jestliže argentinská vláda dokázala uvalit zvýšenou daňovou sazbu na 12 tisíc svých nejmovitějších občanů, bohatší státy by to dokázaly rovněž, konstatuje analýza.

To je však kámen úrazu, neboť vlády v bohatých zemích jsou v kapse finančních konglomerátů, a je naivní očekávat jakékoliv zlepšení, dokud na ně nebude vyvinut systematický a účinný tlak zdola. Sdělovací prostředky by měly o stále se prohlubující propasti mezi majetnými a nemajetnými systematicky informovat, jinak hrozí globální společenský rozklad.

Totéž v bleděmodrém můžeme konstatovat o klimatické krizi. List Guardian tento týden informoval o průzkumu veřejného mínění Rozvojového programu OSN (UNDP), podle kterého dvě třetiny obyvatel planety považují klimatické změny za „globální stav nouze“. Jinak řečeno: většina pozemšťanů požaduje urgentní akci na záchranu klimatu, a to i za cenu zásadních změn ve společnosti, jak informuje UNDP.

Také v případě klimatické krize existuje zjevná asymetrie mezi majetnými a nemajetnými: Jedno procento nejbohatších generuje více než dvojnásobek emisí vyprodukovaných nejchudší polovinou lidstva, tj. více než třemi miliardami lidí. Negativní projevy klimatické krize přitom nejvíce dopadají na hlavy bezprizorných.  

Ale i v tomto ohledu narážíme na obrovské strukturální překážky. Vlády nejbohatších zemí (G20) jdou i nadále na ruku kapitánům fosilního průmyslu, když je každým rokem dotují více než 580 miliardami dolarů. Stimulační balíčky zemí G20 určené k zotavení ekonomik postižených pandemií obsahují dalších 233 miliard dolarů.

Suma sumárum: většina globální populace dozajista nesouhlasí s absurdní příjmovou nerovností a nadto požaduje urgentní akci na záchranu klimatu. V cestě jim však stojí nadnárodní finanční instituce, ropné koncerny, potažmo vlády vlivných zemí. Nabízí se tedy otázka, jak z tohoto začarovaného kruhu ven: odpovědí může být důkladná informační osvěta doprovázená nezbytnou a vytrvalou aktivistickou činností, jakož i občanskou neposlušností. Obávám se, že jinudy cesta nevede.

 

 

0
Vytisknout
5106

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2021