Kolik dobra je v otevření budov škol?

9. 2. 2021 / Petr Chaluš

čas čtení 6 minut
 

Mnoho politiků aktuálně bojuje za dobro pro děti, které jim má přinést rychlé otevření budov škol. A jsou budovy všech škol takovým dobrem? A pro všechny děti? Není takovým dobrem spíše škola podporující "dobré učení" pro všechny děti, ať už z budovou nebo bez? 

O českém systému školství víme to, že úspěšní jsou v něm ti, co mají dobré rodinné zázemí. Systém ještě více podpoří ty s dobrým zázemím, a ještě více znevýhodní ty s nedostatečným zázemím. Dětem, které nemají doma podporu systém udělí špatné známky, státní testy je zařadí jako ty neúspěšné, a čím dál častěji ani nedokončí střední školu. Hrozí jim, že skončí bez kvalifikace, nebo s velmi nízkou kvalifikací, a tedy nejistou budoucností, bez práce a bez motivace se dále vzdělávat. A přitom zejména pro tyto děti někteří chtějí rychlý návrat do budov škol, ačkoli jim česká škola neumí pomoci?

 

Významný argument pro návrat dětí do budov škol je, že část dětí je v době pandemie znevýhodněna mnohem výrazněji než dříve. Pro tyto děti už stát mnoho měsíců mohl poskytovat zvýšenou online i terénní sociálně pedagogickou péči. Zařídit pro ně systémově individualizované online doučování, kvalitní techniku, připojení apod. Nějaké chytře částečné otevření škol pro ty nejvíce ohrožené děti je jen jedna z možných cest, kterou umíme zajistit. Podobně totiž už podporujeme částečným otevřením škol děti rodičů, kteří pracují v klíčových profesích pro boj s pandemií. Tam, kde se v Evropě otevírají školy, je docházka do nich doprovázena mnoha opatřeními, probíhá tam časté testování dětí, aby se nezvýšilo šíření viru. Docházka je do částečně otevřených škol zcela dobrovolná, tedy bez nutnosti omlouvání, s možností podpory části dětí na dálku.  

Cestou pro „dobro dětí“ je kromě otevírání budov i rychlý rozvoj hybridní kombinované výuky, kdy část dětí se učí online a část je ve škole. Mnoho rodičů má obavy o rizikové osoby v domácnosti, a neexistuje dosud systém, jak jim vyjít vstříc. Nabídka dohadování individuálních plánů není doprovázená úpravou legislativy nebo alespoň manuálem pro školy, jak vycházet rodinám jednoduše vstříc, pokud potřebují vzdělávat děti na dálku. Kombinovaná výuka a podpora pro ni by měla být již připravena, není čas na to ji pouze pilotovat. Podobná a možná ještě významnější cesta pro „dobro dětí“ je rozvoj kvality výuky na dálku, rozvoj kvalitní školy v online formě. A to už by měla být priorita rozvoje českého školství napořád. Už jsme všichni pochopili, že situace se může opakovat, pandemie, klimatická změna, je mnoho dalších důvodů, proč může být důležité investovat do IT platforem, nástrojů, metod a obsahů pro výuku na dálku.

Zásadní technologická proměna se ve školství neděje, podpůrné webové stránky nestačí v této situaci. Měl vzniknout velký plán pro rychlou digitalizaci školy, podpora národní platformy, do které by se mohlo přihlásit každé dítě, každý rodič a učitel, a měli tam zdarma připojení přes internet, přístup ke všem zdrojům, online výukové hry pro udržení motivace dětí, bezpečnou sociální síť pro komunikaci i neformální pro udržení vztahů a rozvoj sociálních dovedností.

Velmi zvláštní je od některých politiků slyšet, jak dehonestují probíhající vzdělávání na dálku, které mnoho škol dobře zvládá, a rozvíjí významné inovativní postupy zvyšující celkovou kvalitu českých škol. Mnoho dětí také informuje v dotaznících, že mají na některé věci více času a rozloží si výuku, jak potřebují. Školy nejsou zavřené, většina škol jede na plné obrátky, diskuse je o otevření budov a ne škol.

Důraz na vracení posledních ročníků do budov škol odhaluje hlavní problém českého školství. Zachraňujeme prioritně docházkou do školy ty, kteří se chystají na přijímačky na střední školu a maturitní ročníky? To jen ukazuje na to, jaké vnímáme pokřiveně cíle vzdělávání. Cílem není udělat přijímačky nebo maturitu, cílem je umět žít, umět si najít práci, umět se dále vzdělávat celý život, a podobných mnoho významných cílů. I přes snahu státu omezit nyní srovnávání dětí známkami, přijímačkami nebo maturitami, se omezit jejich vliv nepovedlo. Školy nepřecházejí na slovní hodnocení, přijímačky často nechají, jak jsou, i když dostaly volbu to nedělat, a úlevy u maturit jsou minimální. Nestačí totiž školy k tomu vyzvat, je třeba jim k tomu poskytnout komplexní podmínky, udělat zásadní reformu hodnocení ve vzdělávání a radikálně změnit výstupní testy a zkoušky.

Hlavní cesta pro „dobro dětí“ je celkový rozvoj kvality veřejného školství, aby přestalo zvýhodňovat děti s dobrým zázemím doma, a znevýhodňovat děti z rodin v obtížných situacích. Český systém mateřských, základních a středních škol se už příliš rozděluje na dvě cesty, čím dál vzdálenější jedna druhé – veřejné a soukromé. Situace pandemie ukazuje, jak potřebná je například změna hodnocení, aby podporovalo motivaci a učení. Důležité je i poradenství pro všechny děti k jejich učení a směřování v životě nebo individualizovaný přístup ke všem dětem. Také vysoký standard komunikace a vztahů mezi školou, žáky a jejich rodinami. Některé tyto prvky se dnes kupují formou školného mimo systém veřejných škol. Učitelé na veřejných škol tohle všechno často chtějí zajistit také, jenže bez dostatečné podpory a ve velkých, někdy obtížných skupinách dětí. A stále bez dostatečné velké finanční odměny za tu snahu. Stát by právě teď měl do veřejného školství masivně investovat a zároveň žádat po něm radikální změny pro „dobro všech dětí“.

2
Vytisknout
4613

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2021