Rozhovor Bohumila Kartouse pro Akademii mediální gramotnosti, kterou společně připravuje TechSoup se Sdružením Via

25. 2. 2021

Dezinformace korespondují s vývojem tématu. Na začátku se objevovaly zejména konspirace o údajném umělém původu viru a jeho záměrném šíření z mocenských či ekonomických důvodů. Následně se začaly objevovat dezinformace, které začaly popírat zprávy o vývoji pandemie a zpochybňovat, že by šlo o vážný problém nebo dokonce existenci viru.

Jaké dezinformace se objevují v souvislosti s COVID-19? 

Celá řada. COVID-19 se stal drtivě převažujícím tématem dezinformační scény, stejně jako dominuje celkové společenské diskusi. V souvislosti s pandemií se ujal termín “infodemie”, jde o globální informační vrstvu, která probíhá společně s koronavirovou infekcí a významně ovlivňuje její vnímání. COVID-19 je pro dezinformační zneužívání ideální prostředek, neboť splňuje dvě důležité podmínky: vysoká míra strachu a konspirační potenciál. V tomto směru je toto téma zneužíváno podobnou intenzitou, jako imigrace.

Dezinformace ohledně COVID-19 se dotýkají původu viru, důvodů jeho šíření, údajných zájmů v pozadí, bezpečnostních opatření a v poslední době zejména vakcíny. 

Pozoruješ od začátku pandemie nějaké nové trendy na poli dezinformací a fake news?

V produkci dezinformací nebo způsobu jejich distribuce nějaké zásadní odlišnosti nevnímám. Podobně jako u jiných témat jsou narativy většinou převzaty ze zahraničí, často z ruskojazyčných zdrojů, jsou upravovány pro české publikum, zveřejňovány na dezinformačních webech a šířeny na sociálních sítích a řetězovými emaily. 

Zajímavé nicméně je, že se dezinformační scéna začala tématicky prolínat s názory a postoji některých veřejných mluvčích, kteří reprezentují různé (světo)názorové společenské skupiny. Odmítání bezpečnostních opatření a vůbec léčby COVID-19 vědeckou medicínou ze strany některých fanoušků esoteriky, jako je herec Dušek, odpor vůči bezpečnostním opatřením ze strany “vlastenců” typu pophudebníka Landy, odpor vůči opatřením z pozice pseudoliberála, jak to předvádí bývalý prezident Klaus. Tímto prolínáním různých společenských množin v částech narativů, které vůči tématu zastávají, s dezinformacemi, pak pochopitelně i samotné dezinformace získávají na důvěryhodnosti a stávají se společensky nebezpečnější. Na druhou stranu se dezinformace začaly obracet i proti některým lidem, kteří v minulosti byli spíše jejich beneficienty, zejména Andrej Babiš. A to v souvislosti s údajným podílem na globálním mocenském spiknutí. Tato konspirace zahrnuje všechny, kdo v současnosti reprezentují stát. V tomto smyslu je paradoxní, že třeba Miloš Zeman otevřeně upozorňuje na dezinformace, když v jiných případech on a jeho okolí dezinformační zdroje a témata zneužívají. Zajímavé ovšem je, že samotný Miloš Zeman se terčem dezinformací nestal, což zřejmě souvisí s jeho jinak dobrými vztahy s touto scénou. 

Jak se dezinformace týkající se COVID-19 vyvíjejí v čase? 

Dezinformace korespondují s vývojem tématu. Na začátku se objevovaly zejména konspirace o údajném umělém původu viru a jeho záměrném šíření z mocenských či ekonomických důvodů. Následně se začaly objevovat dezinformace, které začaly popírat zprávy o vývoji pandemie a zpochybňovat, že by šlo o vážný problém nebo dokonce existenci viru. V poslední době převažují dezinformace týkající se očkování. Pro ilustraci přikládám detailní rozbor dezinformačních narativů kolujících na českých sociálních sítích z první poloviny února. Rád bych upozornil na to, že některé dezinformační útoky směřují nyní i proti zdravotníkům. To významně potvrzuje cíl v pozadí dezinformačních snah, těch systematických, které se snaží o vnitřní společenský rozvrat, konflikt, jenž je pro společnosti oslabující a z nějž vzniká příležitost pro zastánce alternativních řešení. Pokud se na to podíváme v širším kontextu, zejména těch řešení, která aplikují autoritářské a totalitní státy typu Ruska nebo Číny, případně jejich spojenci, jako je například Maďarsko.










Odkud se tyto dezinformace berou? 

Vystopovat původ dezinformačních obsahů velmi často nejde, jejich autoři nemají jediný důvod k tomu být transparentní. Existují ale určité indicie, dostupné důkazy, jejichž pomocí je možné alespoň trasovat cestu dezinformací a tím pádem i ukázat, z jakého prostředí dezinformační narativy přicházejí. Cituji z pravidelného monitoringu Českých elfů za prosinec 2020: “COVID dezinformace šíří známe proruské dezinformační  zdroje a to jak weby, Facebookové skupiny, tak i osoby,  politici a politické strany (silnou roli hraje SPD a KSČM).” To vystihuje z větší části podstatu, tedy že dezinformace jsou šířeny jednak jako převzatý komunikační obsah z prokremelských zdrojů, ať už jsou původně zveřejněny v češtině, nebo jako překlady z ruských zdrojů, případně jsou - například v případě postojů k imigraci či EU - produkovány v českém prostředí skupinami s vazbou na politickou reprezentaci, jež dezinformací využívá ke svému politickému marketingu. Nemalý podíl na šíření ale mají i ty dezinformační zdroje, které se pravděpodobně snaží primárně monetizovat zájem části společnosti na vyhledávání “alternativních” realit.

Objevuje se nyní kolem koronavirové krize více, či naopak méně nebo více dezinformací než na jaře?

Kvantitativně narost mezi jarem 2020 a současností počet dezinformací několikanásobně. Zejména se to dotýká tématu vakcinace. Ta je nyní ústředním  tématem dezinformací. Téma vakcinace vedlo také ke vzniku některých nových webů a skupin na FB, které se na toto specializují.

Proč mohou být dezinformace nebezpečné? Jak mohou v současnosti škodit?

To je právě na tématu COVID-19 evidentní: nedůvěra v řešení, odpor vůči možnému “exitu” z krize, konspirace, které část společnosti vedou k přesvědčení, že mocenské elity jsou ochotny hazardovat s jejich životy či je dokonce o život (existenční jistotu) připravit. Cílem systematických dezinformací je rozvracet společenský konsensus, v souvislosti s  prokremelskou propagandou pak přímo či nepřímo destruovat liberálně demokratickou konstituci, vytvářet prostředí, v němž se zvyšuje míra požadavků po autoritářském způsobu řízení, jenž je snadněji korumpovatelný a tedy zneužitelný pro jiné zájmy než ty, které přísluší dané společnosti.

Jak se my jako konzumenti informacím můžeme proti nepravdivým nebo manipulativním tvrzením bránit?

Buď jsme vybaveni dostatečně k tomu, abychom dokázali kriticky zhodnotit předkládané tvrzení, zdroje (chybějící zdroje), předkládaný kontext, nebo ne. Říkáme tomu kritické myšlení, informační gramotnost. To není možné získat nějakým týdenním kurzem, je nutné zaměřit se tuto komplexní dovednost ve výchově vzdělávání. Vedle toho ale je nutné, abychom dokázali dostatečně regulovat možnost manipulovat veřejným míněním, ať už je to tlak na hegemony digitálního světa, zprostředkovatele informací, provozovatele sociálních sítí, nebo například tlakem na autenticitu naší existence v digitálním prostoru. Kdyby bylo možné stopovat dezinformace k jejich původu a odhalovat, odkud skutečně přicházejí (ne pouze, odkud jsou šířeny), bylo by mnohem více jasno o jejich záměru. Rád bych, znovu, zdůraznil, že lidé, kteří jsou zranitelní dezinformacemi, jsou často frustrovaní či deprivovaní a jejich útěk do “alternativ” má proto jiný původ. Generálně, společnosti, které jsou více soudržné, to znamená více dbají na pomoc těm zranitelným, význymně lépe odolávají dezinformacím.

Jakou zkušenost si ty jako lektor odnášíš z Akademie mediální gramotnosti?

Zejména to, že význam dezinformací z hlediska společneaské odpovědnosti roste. Zájem o naše webináře a workshopy ukazuje, že se mnoho lidí z různých profesních skupin setkává s vlivem dezinformací na jejich vlastní činnost, zejména v oblasti vzdělávání, sociální podpory. A mají potřebu i chuť tomuto toxickému vlivu poučeným způsobem vzdorovat. Což je samozřejmě dobře, lepší by ale bylo, kdyby svou společensky prospěšnou práci mohli vykonávat, aniž by byli dezinformačním smogem obtěžováni.

Jaká témata jste nejčastěji s účastníky řešili?

Kromě COVID-19, imigrace či očerňování EU také časté útoky dezinformátorů na neziskové organizace. Absurdní situace, kdy lidé, kteří se snaží pomáhat ostatním, musejí čelit často velmi sprostým, vulgárním a agresivním útokům za to, že pomáhají. To je samo o sobě smutné, na druhou stranu se ti lidé nevzdávají, ačkoliv by mohli. Je to všednodenní hrdinství sui generis, jsem jim za to vděčný.


0
Vytisknout
1687

Diskuse

Obsah vydání | 2. 3. 2021