Sobectví a násilí není mužné

12. 3. 2021 / Jan Čulík

V londýnské čtvrti Clapham byla tento týden unesena, pohlavně zneužita a usmrcena třiatřicetiletá dívka. Policie zatkla a vyslýchá kvůli podezření z této vraždy jednoho londýnského policistu, příslušníka diplomatického sboru londýnské Metropolitní policie (sboru, který hlídá velvyslanectví, atd.)

Zavražděná dívka Sarah Everard:


Vražda dívky vyvolala šokované reakce po celé Británii. Ve čtvrtek v poledne této záležitosti věnoval publicistický pořad britského rozhlasu World at One skoro celé vysílání. Hlavním diskutovaným problémem se stala otázka bezpečnosti ve veřejném prostoru pro ženy a dívky. Stovky žen, političky, komičky, televizní hvězdy i novinářky, svědčí o tom, že se necítí cestou domů večer bezpečné. Jak uvedl jeden vysoký policista, "násilí není mužné". Kritizována byla - posléze stažená - výzva policie, aby si ženy na ulici ve večerních hodinách dávaly pozor a nevycházely ven. Proč si mají dávat pozor ženy? Ona je to jejich vina? Zmíněný policista v tom publicistickém pořadu vyjádřil názor, že zákaz vycházení měli dostat spíš muži. Vyrojilo se mnoho komentářů o tom, jak je veřejný prostor pro ženy vlastně nebezpečnou a nepřátelskou oblastí, plně ovládanou muži. K tomu komentář Rachel Hewittové, který shrnujeme na jiném místě.


 

Kdosi na Twitteru citoval z tohoto článku od Caitlin Moran:


"Zaprvé, my se vás bojíme.

Ne všech z vás. Pravděpodobně ne většiny z vás. Máme pocit bezpečí u otce - pokud jsme neměly smůlu, a u manželů - pokud jsme neměly smůlu, a u přátel a u bratrů - znovu, pokud jsme neměli smůlu.

Ale my se skutečně bojíme. Toho, co můžete udělat.

Zkuste si na okamžik představit, jaké to je žít na planetě, kde polovina žijících lidí je prostě - větší než vy. My jsme menší, měkčí a nedokážeme běžet tak rychle jako muži. My víme, že nás můžete chytit a že bychom se od vás nevyprostili. Víme, že když nás udeříte, padneme na zem. Víme, že když se rozhodnete nás zabít, nemůžeme proti tomu udělat skoro nic.

Pokaždé, když je ve zprávách informace o vraždě nějaké ženy, slyšíme podrobnosti: 'Pod nehty jí byly nalezeny fragmenty kůže, dokazující, že došlo k boji' - a my to víme - to je všechno, co dokážeme udělat. Škrábat. Myslíme na to častěji, než bychom to kdy přiznaly. Nechceme vypadat ve vaší přítomnosti nesebejistě ani morbidně. Prostě jen procházíme každou setmělou ulicí s klíči v ruce a říkáme si, 'Prosím, ne dnes v noci. Ať se dostanu dnes v noci až k svým dveřím.'

Komička Louis CK říká ve svém vystoupení o mužích a ženách tohle: 'Globálně a historicky, muži jsou nejčastější příčinou zranění a katastrofy pro ženy. Ve srovnání s tím, víte, co nejvíce ohrožuje muže? Srdeční choroby. Pánové, jestli chcete vědět, jak odvážná je každá žena pokaždé, když souhlasí, že půjde na rande, pokuste se představit si, že byste mohli jít na rande s někým, kdo je napůl medvěd a napůl lev.'"

Zatímco probíhá v Británii tato šokovaná debata nad mrtvolou mladé dívky (o zjištění, že 97 procent žen ve věku od 18 do 24 let je terčem sexuálního obtěžování jsme už referovali) Česká televize ve středu vysílala na podobné téma šokující a nesmírně záslužný film Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti.

Ano, opakuji: Sobectví a násilí není mužné.

Film v úvodu varovně uvádí, že 60 procent českých dětí nemá limitovaný čas k přístupu na internet.

41 procent českých dětí potvrdilo, že dostalo prostřednictvím internetu pornografickou fotografii.

Padesát procent českých dětí chatuje na internetu s cizími lidmi.

Klusák a Chalupová se rozhodli ve filmu udělat experiment: použít tři dospělé ženy, vypadající nezletile, jako herečky a předhodit je sociálním sítím. Konkursu pro tyto role se účastnilo 23 dívek. 19 (!) z nich svědčilo, že se v útlém věku staly samy terčem pokusů o sexuální zneužívání.

Tři vybrané herečky vystupovaly na sociálních sítích jako dvanáctileté holčičky. Natáčení trvalo 10 dní. Během té doby se na jejich profily přihlásilo a snažilo se je sexuálně zmanipulovat 2458 mužů.

Dívky opakovaně všem predátorům na síti zdůrazňovaly, že je jim pouze dvanáct let, a opakovaně se ptaly, zda jim to nevadí. Nevadilo.

Chalupová a Klusák ve filmu tentokrát už  mistrně použili principu defamiliarizace (zcizení). Klusák a Remunda to dělali už několikrát v minulosti. Tentokrát tento princip přivedli k dokonalosti. Systematicky nám ukazovali, co se děje za kamerou. Viděli jsme režiséry, jejich komentáře i celý výrobní štáb. Do kontrastu tedy přicházelo zdání (tři vybrané dívky se bavily s predátory na internetu v uměle zkonstruovaných "dětských pokojích" postavených ve studiu) s tvrdou realitou, v níž výrobní štáb a psychologové a právníci vyvíjející se situaci sledovali, analyzovali a komentovali.

Jde zjevně o obrovský sociální problém. Děti jsou prostřednictvím sociálních sítí neuvěřitelně ohroženy. A jak na to poukazují tvůrci filmu, nejde jen o holčičky, stejnému sexuálnímu vydírání jsou vystavováni i malí kluci.

Právník ve filmu vysvětluje, že predátoři, manipulující online malé děti k sexuálním výkonům a masturbující před očima holčiček, páchají běžně velké množství závažných trestných činů, v jednom okamžiku jich ve filmu právník napočítal osm.

Ty muže absolutně nezajímá, co po nich zbude, konstatuje na jednom místě filmu Vít Klusák. Predátorům je úplně jedno, jak psychicky na léta zničí malé děti, které zneužívají k svému sexuálnímu uspokojování. Jde o zcela utilitární zneužívání dětí sobeckými individualisty.

V souvislosti s katastrofálním průběhem pandemie v ČR se opakovaně hovoří o tom, že lidem chybí solidarita s druhými a empatie.  Vědomí, že dodržováním karantény ochraňuju život druhých lidí. Občané karanténu neddoržují, protože co jim je po jiných lidech! Přesně tentýž sobecký nezájem o holčičky, které zneužívají, projevují predátoři v Klusákově a Chalupové filmu.

Jedna odbornice z filmového štábu si v jednu chvíli uvědomí, že jednoho predátora, sexuálně ukecávajícího jednu z holčiček, vlastně osobně zná. Je to pracovník s dětmi, organizátor letních dětských táborů (!) z Ústí nad Labem.

V závěru filmu ho Klusák a Chalupová zastaví na ulici a konfrontují ho s tím, co dělá. Predátor absolutně odmítne přiznat jakoukoliv vinu. Nejprve lže, a když už je zjevné, že jeho lži jsou nepřesvědčivé, začne svalovat vinu na ty holčičky, které zneužívá: jsou prostě špatně vychovány. A - ano, najednou začne rasisticky nadávat Romům, bez jakékoliv kontextu. "Proč nenatáčíte filmy o tom, jací jsou Romové hrozní?" Muž spoléhá na to, že v Česku vládne individualismus a nikdo se přece nemusí přidržovat žádných etických ani právních hodnot.

V jednu chvíli jedna z hereček, které hrají dvanáctileté holčičky, namítne jednomu z predátorů: "Já jsem si myslela, že k sexu dochází, když se lidi milují?" Absolutní neporozumění. Je to velmi příhodná poznámka, která tematizuje skutečnost, že zneužívané dívky jsou prostě pro onlinové predátory kusem masa.

Pozoruhodné je, že onlinoví predátoři jsou absolutně posedlí mechanismem vlastního sexuálního ukájení. O osoby, které k tomu zneužívají, absolutně nemají zájem.

Není také jasné, kde přišli na představu, že se dívkám a ženám bude líbit, když jim budou posílat fotografie svých genitálií anebo před nimi budou u počítače masturbovat. To je snad odporné pro každého, a samozřejmě je to odporné i pro herečky, které zosobňují dvanáctileté holčičky, nemluvě o tom, že to musí traumatizovat děti, které jsou tomuto zneužívání podrobovány každodenně po celé České republice - mimo film. "Chceš vidět přirození?" je jedna, často se opakující, skutečně debilní otázka. "Jsem nadrženej," říká jiný predátor další holčičce. No, koho to zajímá? Něco takového má u těch holčiček snad vyvolat zájem? Jak? Čisté, autistické sobectví.

Součástí sexuálního zneužívání je i vydírání: Predátoři nejprve dlouho žadoní, aby jim holčička poslala svou nahou fotografii, a když to učiní, vyhrožují, že ji zveřejní na internetu, a dají o tom vědět "mamince", pokud jim nebude ještě více po vůli.

Psycholožky ve filmu upozorňují, že predátoři většinou nejsou pedofilové, těch je prý mezi nimi jen tak 3-5 procent. Drtivá většina predátorů jsou nemožní čeští muži, kteří si netroufají oslovit ženu v jejich věku, a tak manipulují na internetu nezletilé holčičky.

Film zaznamenal absolutně havarijní, katastrofální situaci. Je to jen další důkaz naprostého rozvalu českého státu.

Právník filmového štábu poté, co zdůraznil, že predátoři - za zjevné nečinnosti policie a trestních orgánů - páchají množství opravdu závažných trestných činů, poněkud chabě upozornil, že poskytovatelé internetových služeb prostě materiál na svých sítích nefiltrují.

Projekt použil Facebook, Skype, Lide.cz, Snapchat a Omegle.

Právník chabě - upozornil, že to poskytovatelé internetových služeb dělají záměrně, z komerčních důvodů, kvůli clickbaitům a vydělávání na reklamě.

Tohle ale prostě, vážení přátelé, nestačí. Je to jen další důkaz naprostého rozkladu státu a jeho infrastruktury.  Celá populace malých dětí v České republice je ohrožena a stát má povinnost jednat.

Český stát MUSÍ dát výše zmíněným provozovatelům sociálních sítí najevo, pod hrozbou jejich okamžitého vyřazení z provozu v České republice, že musejí bezodkladně zprovoznit systém, který bude z jejich sociálních sítí HNED A NEKOMPROMISNĚ vyřazovat veškeré pornografické záběry (není složité identifikovat automaticky záběry ztopořeného penisu) a odstraňovat VŠECHNY sexuální a pornografické výrazy. Zároveň musí systém okamžitě oznamovat automaticky takovou sexuální komunikaci s nezletilými osobami příslušným orgánům v trestním řízení.

Proč to nejde?

Ohrožena je celá populace.

Sobectví a násilí není mužné.


0
Vytisknout
3919

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021