Česká republika - postpolitická pohádka

17. 3. 2021 / Karel Dolejší

Grafika: Pixabay.

Projekt antigenního testování v českých firmách, který měl sloužit jako výmluva místo dočasného uzavření během lockdownu, na celé čáře selhává. Experti ovšem dávno vědí, že k odhalování bezpříznakových případů se antigenní testy absolutně nehodí. Stačilo se zeptat. Vláda však rozhodla jinak - a ze svých vlastních důvodů.

Znamená to mimo jiné, že vláda ani ve třetí vlně pandemie stále nemá k dispozici adekvátní data o počtu COVID pozitivních Čechů - a speciálně žádnou představu o skutečné situaci v průmyslu (pokud firmy o své vůli a nákladech netestují lepšími nástroji, než jaké jim vnutil kabinet - což se ovšem ani zdaleka netýká všech). 


Letmým dotazem u příslušného odborníka získáte poznatek o tom, že antigenní testy běžně odhalí v závislosti na různých producentech 30 % (někteří uvádí i jen 20 %) - 50 % všech pozitivních případů, přičemž klíčová skupina bezpříznakových přenašečů vykazuje ještě mnohem, mnohem horší čísla.

Pro lidi bez příznaků by měly sloužit PCR testy vyhledávající zbytky viru v těle.

Limitujícím faktorem je v případě ČR laboratorní kapacita pro provádění PCR testů, kterou se ovšem vláda za celý rok pandemie ani nepokusila podstatně navýšit, ačkoliv možnosti nepochybně existují. Namísto toho různé, občas nanejvýš pochybné firmy dovážejí převážně čínské antigenní sady s 30 x nižší citlivostí než PCR testy.

Absurditu situace odráží i politika Všeobecné zdravotní pojišťovny, která zájemcům bez příznaků hradí antigenní testy (čímž de facto vypouští do ulic zástupy falešně negativních bezpříznakových pojištěnců), zatímco pro úhradu PCR testů musíte nahlásit příznaky onemocnění (které v normální zemi znamenají, že už PCR test nepotřebujete a vystačili byste s antigenním).

Ilustrativní ukázkou do nebe volající nesmyslnosti vládního postupu pak je nákup antigenních testů určených původně pro školy, která nakonec byly použity právě k testování ve firmách. Tyto testy, jak bylo opakovaně upozorněno, dodává firma Tardigrad, která nesplnila podmínky výběrového řízení ministerstva vnitra, varovala před ní BIS kvůli podezření z praní špinavých peněz, formálně sídlí na falešné adrese ve Skotsku, kde o ní v životě nikdo neslyšel, a dokonce její údajný ředitel uvádí, že "vlastně" ředitelem není.

Jak si může během bezprecedentní pandemické krize kdokoliv z politiků dovolit na první pohled zcela vadný přístup k protipandemickým opatřením?

Možné by samozřejmě bylo, že díky "nasazení" ministra vnitra Hamáčka ve věci testů později, před podzimními volbami, z účtů Pepy z Hongkongu a dalších "důvěryhodných" dárců přistane v ČSSD tučný finanční příspěvek na kampaň. Snad jedině za těchto okolností by věc dávala vůbec nějaký smysl.

Každopádně s ochranou veřejného zdraví nákup testů za 234 milionů korun, které nikdy nemohly splnit deklarovaný účel, absolutně nesouvisí.

***

Babišovský populismus ve stopách Leninova "postpolitického" slibu, podle nějž stát nakonec dokáže řídit každá kuchařka, léta vedl marketingovou kampaň nabízející mj. technokratické odpolitizování politiky. Podvodně a zcela zavádějícím způsobem přitom odkazoval na experty, zatímco kdekoliv může, dělal a dělá vše pro to, aby jejich společenský status podkopal a institucionální podmínky jejich působení zhoršil.

Nepohybujeme se ovšem na výzkumném poli koloniálních a postkoloniálních studií, abychom se ještě alespoň pro pořádek museli podrobněji zabývat nejméně před dekádou definitivně uzavřeným obdobím, v němž mezinárodní instituce využívaly technokratické argumentace k vynucování nejrůznějších "protržních" deregulačních opatření v rozvojových zemích (výrazné zpoplatnění návštěvy toalety zaměstnancem v pracovní době, tvrdé sazby za sklenici vody zkonzumovanou v práci...).

Dnes, kdy je hlavním neokolonialistou Čína využívající odlišných metod, by ovšem zaměňování babišovského antipolitického technokratismu uplatňovaného ve službách ekonomického protekcionismu Agrofertu s někdejším "neoliberálním" technokratismem mezinárodních finančních institucí dávalo smysl ještě menší než kdykoliv dříve. Tím spíše, že ani v "zakladatelských" 90. letech se "tatíček Klaus" doporučeními institucí jako Světová banka - podotýkám, že často racionálními doporučeními - při budování českého národního kapitalismu absolutně neřídil.

Babišovský technokratismus od počátku sloužil populismu, takže ani na okamžik nenabyl elitářského charakteru někdejšího technokratismu rozvojových expertů. Naopak, vždy šlo vlastně o jakýsi účelový "bimetalový" svařenec kvaziexpertní rétoriky se "selským rozumem" podbízejícím se názoru ulice. A jak se Babiš v politice postupně rozehříval, složka "selského rozumu" prokázala výrazně vyšší tepelnou roztažnost než zfalšovaná expertíza. Prokazuje to mj. rozchod premiéra s většinou expertů, kteří se původně v jeho straně ANO angažovali. 

Během pandemie pak vyšlo konečně najevo, že pravou tváří kamuflážní babišistické "expertízy" je právě stát řídící kuchařka vybavená selským rozumem. Vraž do toho čtyři vejce, nasaď dvě chirurgické roušky, absolvuj čínský antigenní test - a bude po koronaviru.

Aby byla celá věc ještě zašmodrchanější, dokud se Babišovi politicky dařilo a měl kolem 30 % preferencí, že je ten člověk vlastně levicový bylo slyšet nejen od pravicových kritiků, ale i od převážné části levice, která s ním vlezla do postele. Ve skutečnosti ovšem Babiš vykrádá naprosto kohokoliv, kdo mu za to zrovna stojí. Teď už je to pravice s programem fiskální strohosti, protože naše malá česká verze Venezuely končí po rozfofrování příjmů i předchůdci této vlády nashromážděných rezerv u snědeného krámu - a z levice kromě ožívajících stalinistů nic nezůstalo. Příští vláda bude muset být kvůli Babišovu letitému nezodpovědnému rozhazování za potlesku levicových komentátorů fiskálně "pravicová", ať už ji vytvoří kdokoliv. Snahy distancovat od končícího neoblíbeného premiéra tím, že bude naráz prohlášen za "neoliberálního" nepřítele, jsou ale ještě méně přesvědčivé než někdejší obrana Babišovy levicovosti. 

Z někdejších polemik ohledně "levicovosti" ANO bylo aspoň možno odvodit zjištění, jak snadno se v ČR hromadně přepíná z levicové politiky a propagandy na autoritářskou "lidovost" (v ultrapravicovém smyslu německého "völkisch") - ba že se často vůbec ani nerozlišuje. Opožděné obviňování premiéra z pravicovosti už naproti tomu nepřináší informaci žádnou. 

Česku vládne už čtvrtým rokem postpolitická populistická pohádka o spásném selském rozumu, která po omezenou dobu (spíše ještě jen před nástupem k moci) využívala technokratické argumentace. V tomto příběhu pro děti do 90 let se na velké širé rodné lány s řepkou, kterou tak milují včely, radostně vracejí motýle.

Jak pohádce postupně dochází dech názorně ukazuje fakt, že s politickou situací v zemi je aktuálně spokojeno pouze 11 % občanů.

K divení na tom každopádně není nic, protože stát zcela svévolně řídí dva zapřisáhlí nepřátelé expertů...

2
Vytisknout
6226

Diskuse

Obsah vydání | 19. 3. 2021