Jak rozhodně nedělat kulturní diplomacii

22. 3. 2021 / Karel Dolejší

Foto: Pixabay.

Státy si udržují nebo ztrácejí vliv ve světě těmi nejroztodivnějšími způsoby, které jdou často mimo obvyklé institucionální kanály. Zpěvačka Anna Maria Jopek zřejmě pro propagaci Polska v zahraničí alespoň před pandemií dělala více, než celé ministerstvo zahraničí dohromady. - Anebo se mimoinstitucionální sdělení může naopak naprosto nepovést. Jako třeba když svět místo o kvalitě fotbalu v ČR (potažmo o příčinách toho, proč Glasgow Rangers odehráli poslední pohárový zápas jako prasata) debatuje otázku, jak je možné, že se Češi neumějí chovat.


Kdy se to vlastně stalo, že Češi přestali řešit svou zahraniční reputaci? Začalo to tehdy, když byl prezidentem kleptoman přirovnávající EU k SSSR a zuřivě popírající vědecký konsensus v klimatologii? Nebo až tehdy, kdy si zvolili prezidentem osobu, která do úřadu už nastupovala s horší mezinárodní pověstí, než s jakou z něj Klaus odcházel? Těžko říci.

Počínaje Zemanovou diplomatickou izolací na západ od Aše a Babišovými aférami v EU přes pozici pandemického rekordmana v Evropě až po čerstvou rasistickou aféru se poslední dobou pečlivě staráme o to, abychom měli u sousedů tu nejhorší možnou pověst.

Žijeme přitom ve zlomové době, kdy jedna krize v rychlém sledu střídá jinou.

Docela dobře může nastat situace, že veškeré škody na mezinárodní pověsti, které se stalo zvykem povzneseně přehlížet, nám hned ta další krize, v níž budeme potřebovat sympatie a pomoc ze zahraničí, pěkně podtrhne a sečte.

1
Vytisknout
4420

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2021