Květná neděle: Bůh, který uzdravuje

27. 3. 2021 / Boris Cvek

 

Je Květná neděle. Kristus vjíždí do bran Jeruzaléma. Vítají ho davy jako mocného proroka. Tu moc až do té doby projevoval zejména uzdravováním lidí. Vzkřísit mrtvého, vrátit zrak nevidomému… kdo to dokáže? Uzdravování považoval za něco, co se může činit i v sobotu, protože láska k bližnímu je víc než vnější pravidla. Jak říkal: sobota je tu kvůli člověku, ne člověk kvůli sobotě.


Nebylo by z hlediska věčnosti lepší nechat lidi ochrnuté, zmrzačené, mrtvé, aby nebyli zbytečně vystaveni smyslným pokušením a obecně hříchu? Vždyť sebevětší i sebedelší utrpení je nic proti věčné spáse. To je ovšem taková kupecká perspektiva. A možná kdyby byla „pravidla hry“ daná takto, řekla by si i láska, že lépe je nechat lidi trpět. Jenže Kristus není láska podřízená kupeckým počtům. Uzdravení dá zdarma a bez podmínek. Dá ho z lásky. A nebude pak uzdraveného sledovat jako potkana v bludišti světa, kterému spočítá každý pád a chybu.

Místo takového počítání vstupuje dnes do Jeruzaléma. Aby ukázal větší moc, než je moc vzkřísit mrtvé. Jaká moc může být větší? Moc porazit smrt a hřích vůbec. Tak jako dával fyzické zdraví a fyzický život, tak dává nyní život věčný. Z lásky, bez podmínek. Kdo by ho chtěl získat vlastní zásluhou, nedosáhne na něj – sahá totiž úplně mimo, nic nepochopil. Je tu však obrovský rozdíl: Kristus jako ten, kdo uzdravuje fyzický život, jednal v souladu s představami, které máme o moci. Nyní však vjíždí do Jeruzaléma, aby všechny tyto představy popřel.

Triumf lásky nad hříchem a smrtí se má stát děsivým paradoxem: ten, který dokázal jiné zbavit fyzické bolesti, ba vzkřísit je, je nyní sám umučen. Naprosto bezbranný. Je vydán, sám jsa Bůh, nenávisti kněží, kteří promění původní obdiv davu k moci v nenávist k bezmoci. Dokonce život vraha má pro ně větší cenu než život Boha. Ne proto, že byli židé, ale proto, že nepochopili. To se může stát i jiným, kteří se mají za ty správné následovníky Boha. A možná právě jim.

Místo uzdravení bez podmínek oheň a meč. Místo péče o fyzické tělo nenávist k tělu. Místo úcty a soucitu s nevinným, který porušuje vnější tradice, aby naplnil lásku, trest umučení. Jenže Bůh není ten, kdo řve „ukřižuj“, ale ten, kdo visí na kříži. Nese všechnu hrůzu a nespravedlnost, vystavuje na Golgotě všechno utrpení lidstva: přišel až do hlubin hrůzy, aby byl na této straně – a nic mu v tom nemůže zabránit. Kdo vidí Golgotu, vidí všechny mučírny světa (včetně těch, kde člověka mučí bakterie, viry apod.). Mohl změnit svět a udělat z nás loutky, aby všechno bylo hezké. Ale tím by učinil nemožnou lásku. Místo toho, protože sám je láska, se nechal umučit těmi, kdo si mysleli, že jsou jeho služebníci a mají zásluhy, jimiž si zajistí svou spásu. Nechal se jimi umučit, aby i jim umožnil dosáhnout spásy – jako dar podaný z kříže.

Bůh není ten, kdo garantuje mučírny – Bůh je ten, kdo je mučen, dokonce mučen ve jménu Boha. Bůh je ten, kdo poráží smrt a hřích svou obětí na Golgotě.

1
Vytisknout
2385

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2021