Servírujeme v našich médiích

Postotalitní koktejl: Ruský standard ochucený neoliberalismem a konzervativismem

15. 4. 2021 / Daniel Veselý, Albín Sybera, Bohumil Kartous


Jaké je riziko vlivu cizích zájmů v České republice? Jak vysoké je riziko, že bude česká politika ovlivňována ze strany autoritářských nebo totalitních států? Jaká jsou naopak záruky toho, že se tak nestane? A jako roli v tomto směru sehrávají oligarchické struktury? V rozhovoru redaktorů Britských listů zpět ke kořenům vzniku současných ekonomických elit. I k tomu, jak unikátně (a účelově) propojují původně demokratické hodnotové ideologie, jako neoliberalismus či konzervativismus, k obhajobě a legitimizaci spolupráce s nedemokratickými státy. A jak jsou za to vyznamenáváni právě těmi politiky, kteří cizí zájmy v ČR obhajují. 

Rozhovor vznikl v reakci na odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka a obsazení pozic na ministerstvu zahraničí lidmi blízkými předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi, posilující vliv Hradu. Dále pak v reakci na udělení nejvyššího státního vyznamenání podnikateli Petru Kellnerovi, jehož podnikání bylo a je zatíženo negativními externalitami dovnitř české společnosti i vysokým bezpečnostním rizikem vůči nedemokratickým zemím, na jejichž trzích Kellner postavil svůj business.

A: Zajímavé. Gari Kasparov hovoří na téma Putin a Rusko. Dle Kasparova by měl Západ ve svých restrikcích cílit na Putina a jeho okolí. Tedy skutečně, ne o tom jen mluvit. Aspoň to zkusit, píše Kasparov. To stejné, domnívám se, je ale potřeba dělat s lidmi, co díky Putinovi a jeho okolí vydělávají peníze v postsocialistických zemích. Jde o funkční síť, jejíž členové se vzájemně podporují.

D: Mě by docela zajímaly konkrétní mechanismy, jež by popsaly, v jakém nebezpečí se ČR dnes nachází, zejména pokud se někdo obává tzv. maďarské nebo tzv. polské cesty směrem k více autoritativním či anokratickým režimům. Rozhodně to nevnímám tak, jako někteří komentátoři v českých médiích, že s odvoláním Tomáše Petříčka z pozice ministra zahraničí se dostává do područí Moskvy. Zajímají mě obě strany mince. Tedy jak jsme se do tohoto stavu vlastně dostali, přičemž se domnívám, že neoliberalismus obecně oslabil důvěru ve veřejné instituce včetně médií, což je ostatně globální trend. Bojíme se Ruska, zároveň ale žijeme v zemi, jejíž odvolaný ministr zahraničí se chtěl u ICC (International Criminal Court) zastat Izraele a je mu za to - z pozic liberálů - aplaudováno. Ta laťka je velmi nízko.

A: Souhlasím. Liberální tisk v Izraeli masivně kritizuje premiéra Benjamina Netanjahua za postoj Izraele vůči ICC. Bývalý ministr Petříček se tady jako sociální demokrat postavil proti svým vysloveně přirozeným politickým spojencům v Izraeli. To je ovšem dáno tím, ze česká politika je výrazně vyšinutá doprava. A s tím souvisí česky neoliberalismus, který je ve výsledku pusté drancování státu. Řád bílého lva pro zesnulého podnikatele Petra Kellnera zřejmě přibližuje Česko Rusku mnohem více než SputnikNews (aniž bych chtěl jejich vliv podceňovat). A to je český produkt, ne ruský. Paradoxně ten kladný vztah mezi českou oligarchií a tou ruskou vypovídá více o globalizovaném světě než o nacionalismu. Z něj se stává resuscitovaný nástroj na držení mezinárodní oligarchie u moci.

B: Už jen fakt, že se dvě země v regionu, které mají velmi podobnou soudobě historickou trajektorii a vyrovnávaly se s podobnou formou totality, posouvají k autokracii (či anokracii), už to samo významně zvyšuje obavy o dynamiku v ČR. Miloš Zeman je prokremelský služebník, což je potvrzeno jeho chováním a chováním zájmové skupiny podivných postav okolo hradu. Naprosto bez spojitosti s jakýmikoliv legitimními zájmy, když uvážíme, že obchodní bilance s Ruskem je minimální a veškerá další podstatná společenská či kulturní interakce je nulová. Jediné, co je hmatatelné, je zájem Ruska zde, ať už v případě drženého majetku nebo geopolitický vliv. Andrej  Babiš je ochoten udělat cokoliv, co ho udrží u moci. Rozhodně nepovažuju za bagatelní fakt, že deník Andreje Babiše zcela prokazatelně manipuluje veřejnost ve prospěch Sputniku V. Hlavním titulkem ve vydání, v němž si hned pod tím můžete přečíst rozhovor k 30. výročí založení ODS s Václavem Klausem st., jenž je právě nejvýraznějším symbolem neoliberalismu v ČR. Onen český neoliberalismus je zajímavou fúzí posttotalitní mocenské transformace a hledání nové ideologie, která ji posvětí. Tím pádem ovšem není možné jedno od druhého oddělovat, není možné oddělovat socialistický prognosťák, estábáky a privatizaci uskutečněnou pod tupě neoliberálním dogmatem, z níž vzešla nová ekonomická elita, která se chová naprosto kořistnicky, spolupracuje - na základě neoliberální doktríny - s kdekým, nejraději s darebáckými státy, od nichž dostává povolení kořistit na jejich trzích za protislužbu v podobě relativizace hodnotových postojů v české společnosti nebo dokonce podpory přímé propagandy, jako v případě PPF a Číny. A tato "elita" pak dostává od prokremelského služebníka v prezidentském úřadu nejvyšší státní vyznamenání. Nepříliš pěkná spirála myslím..

D: Vícekrát jsem ministra zahraničí "interpeloval" na Twitteru kvůli různým kauzám, jako třeba Navalnyj vs. Assange. Chápu, některé kroky by ani nemohl v daném prostředí udělat, a v tom je je kámen úrazu. K té oligarchii mě ovšem napadají také jisté pochybnosti, respektive určitá záruka, že nemůžeme upadnout do přímého vlivu Ruska nebo Číny, má-li předseda vlády business napojený na EU. Oligarchie nemá politickou afinitu, jen zisk.

B: Fakt, že Andrej Babiš postavil business na čerpání dotací z EU, je snad jediná funkční záruka naší adheze k Západu, v současné době. Jenže Andrej Babiš je pokrytec, jenž se vůči EU chová úslužně, je-li právě v Bruselu, nicméně "doma" neváhá zneužívat EU jako jednoduchého viníka pro všechno, ať už v otázkách imigrace, řešení pandemie či nedostatku vakcín. Můžeme to vidět opakovaně v přímém přenosu. Tím pádem ale vnitřní diskurs EU podkopává, čehož důsledky poneseme i v době, kdy Babiše pohltí politická historie. K oligarchii a jejímu vlivu na politiku, respektive k její nutné - bezhodnotové - vazbě na politiku: Oligarchie nemá politickou afinitu, oligarchie potřebuje právě z titulu zisku kontrolovat politickou situaci, což činí většinou formou svých proxy služebníků. A někdy přímo, když vidí, že "velcí kluci" nechtějí udělat místo. To je Babišova cesta. Lidé jako Kellner či Křetínský dovnitř masivně ovlivňovali či ovlivňují českou politiku, samozřejmě bez jakékoliv afinity. Pase se napříč spektrem, neboť jedině tak zajistíš oligarchii kontrolu.

A: Slabý, respektive dysfunkční stát v podobě Ruska či Maďarska, stát v moci omezené skupiny privilegovaných, jenž se navenk tváří jako “silný”, je pro fungování oligarchie naprosto klíčový. Dokazuje to neustálé opakování ideologických pouček o tom, že “stát to neumí”, “nechejte to dělat podnikatele a manažery”. Je to jak součást politického marketingu Ano, tak ideologický smog oligarchií vlastněných médií. Na oslabování státu se Babiš podílí zásadní měrou. Dojit bude česky rozpočet, unijní rozpočet, nebo klidně OSN, v tom je zajedno s italskou mafií, Miloradem Dodikem či Vladimirem Putinem. To je skutečná “ideologie”, která tyhle lidi spojuje. Lidé jako Kellner a Křetínský jsou sofistikovanější v tom, že si přímo nechávají vyrábět zákony na zakázku, exekuce, odpady, apod.

B: Business, malý i velký, je vysoce pragmatická disciplína, je mu to vlastní. Pokud může vyplnit nějakou niku a těžit z ní zisk, udělá to. U oligarchických struktur ale nastává problém v tom, že niky nevyplňují, nýbrž se snaží si je přizpůsobit, připravit k exploataci, jak ostatně ukazuje Albín na příkladech obchodování s odpady nebo s úvěry. Malý business se musí snažit vyjít vstříc poptávce  zároveň respektovat hodnotový rámec společnosti, ve které se pohybuje. Oligarchie, která překračuje hranice, je ale nutně konfrontována s tím, že se hodnotové rámce mění. Je zcela v pořádku, pokud nějaká strojírenská firma najde odbyt v Rusku a dodává tam své výrobky, i to, že pochopitelně udržuje se svým obchodním partnerem dobré vztahy. Není ale vůbec v pořádku, pokud nějaká firma - výměnou za možnost obchodovat na shora kontrolovaném trhu - vymění tuto možnost za překračování či manipulaci hodnotového rámce v prostředí, v němž primárně působí. A od tohoto je nutné udržovat silný stát, silný ve své struktuře a demokratickém založení, aby takovým pokusům dokázal odolat a vytvářel proti nim preventivní obranu. A proto se oligarchie snaží stát v tomto směru oslabovat, respektive zneužívat ho k relativizaci a propagandě, jak jsem mohli vidět při návštěvě čínského prezidenta v ČR. Opět, bez jakéhokoliv legitimního zdůvodnění s ohledem na obchodní bilanci a zejména s ohledem na rozpornost totalitního v. demokratického zřízení se zde odehrávaly zcela sebeponižující tanečky, jež měly několika jedincům a jejich zájmům pomoci naklonit si Čínu. Silný stát v demokratickém slova smyslu by toto pochopitelně nepřipustil. Pokud se tímto prizmatem podíváme na to, že je třeba “řídit stát jako firmu”, dostáváme poměrně varovný obraz tvaru, k němuž máme nakročeno.


1
Vytisknout
4425

Diskuse

Obsah vydání | 20. 4. 2021