Z Česka se stal oligarchický most regionálního významu spojující byznys a politiku

27. 4. 2021 / Albín Sybera

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Změní kauza Vrbětice a zapojení GRU do vraždění českých občanů to, jak vnímá česká veřejnost „úspěchy“ svých podnikatelských elit v autokratickém prostředí?

Když Ivo Lukačovič píše o Petrovi Kellnerovi jako o člověku, který „pochopil princip hranic a mostu“, tak kromě přirovnání expanze Home Creditu v Číně k „zlaté medaili z Nagana“ bezděky vykreslil to, co Vám v dnešním Česku vyslouží nejvyšší státní vyznamenání. Podmanit si domácí politiku do takové míry, že vás zahraniční autokraté začnou využívat.


Míra, do jaké došlo v Česku k naprosto očividnému prolnutí byznysu a politiky,  se mediálně ilustruje především na osobě Andreje Babiše. Finální zpráva auditu EK o Babišově střetu zájmů a reakci českého premiéra pro dezinformační Parlamentní listy o tom, že Evropská unie vede útok, proti kterému se musí Česká republika bránit, je sice smutnou, leč stále ne jedinou kapitolou ve výčtu postav vzešlých z české privatizace a zacházejících se státní správou jako s nevyvedeným pacholkem.

Před několika málo dny posvětil srbský regulátor obchodní svazek mezi Telekomem Serbia, kde má stát bezmála 80% podíl, a Telenorem skupiny PPF. Navzdory tvrzení PPF a státního Telekomu Serbia, že přístup Telenoru do srbské datové infrastruktury zliberalizuje trh a zkvalitní služby koncovým uživatelům v Srbsku však novináři a opoziční politici dohodu mezi státem a Telenorem silně kritizují.

Podle informací N1, která patří do skupiny United Group, a proti jejíž sesterské společnosti SBB má být obchod podle uniklých dokumentů Telekomu Serbia namířený (představitelé Telekomu se v nich vyznává z plánu na „úplné zničení SBB“ – viz. předchozí texty BL a skeny dokumentů, které má redakce k dispozici), tak vedení Telekomu bylo opakovaně řečeno, že realizaci obchodu si přeje Aleksandar Vučić a Viktor Orbán.

Připomeňme, že Vučić a jeho strana SNS se soustavně snaží podmanit si klíčové státní podniky včetně Telekomu Serbia, kde ve vedení zasedají lidé delegovaní SNS, a Vučić je soustavně kritizován za snahy ovládnout mediální prostor. V poslední zprávě Reportérů bez hranic figurují obě země prakticky na identickém místě indexu svobody médií – Maďarsko je 92. a Srbsko 93. ze 180 zemí.

Srbsko je zemí se slabými institucemi, které padají za oběť falešným zprávám šířenými senzacechtivými médii podporovanými vládou, zemí, kde jsou novináři vystaveni téměř dennodenním útokům, které se stále větší mírou pramení ze strany vládnoucí elity a provládních médií“, stojí mimo jiné ve zprávě.

Není to přitom jediný případ, kdy je značka „českého vlastnictví“ používána jako seriózní image k pacifikaci místního prostředí. Kromě „Czech creditu“ v Číně byly koneckonců aktivity Petra Kellnera a Daniela Křetínského ve Slovinsku vnímány s výrazně menší ostražitostí (ne tak v médiích, které přinesly informace o tajném setkání Petr Kellnera s kontroverzním premiérem Janšou, kterého podstatná část země vnímá jako nebezpečného ultrapravičáka) než aktivity maďarských oligarchů od počátku nahlížených podezřele s ohledem na jejich vazby na Viktora Orbána.

Ostatně balkánské krajiny nejsou pro české miliardáře neznámým prostředím. Obchodní aktivity Czechoslovak Group se dotýkaly například muničních skladů v Albánii, kde jedna ze společností CSG výhodně nakupovala vyřazenou munici čínské a ruské výroby.

CSG v současnosti čelí soudní žalobě v americkém státě Delware ze strany společnosti SARN, která měla část pardubické Retie ze skupiny CSG odkoupit. Kontakty CSG na ruskou FSB měly ale zničit hodnotu Retie na trzích NATO.

Vrbětická kauza a operace GRU na českém území je vhodnou příležitostí k tomu, aby se česká veřejnost začala vážněji zaobírat mechanismy, které u moci drží Miloše Zeman a celý spletenec rozsáhlé politicko-podnikatelské moci, která vzešla z polistopadového Česka.

Zatím se ale zdá, že veškerá pozornost je upřena především na diplomatické narovnání dlouhé roky pěstovaných disproporcí na ruském zastupitelském úřadě. Že „podnikatelské“ prostředí zůstane zřejmě nedotčeno nasvědčuje i slabá podpora v českém Parlamentu možnosti vůbec otevřít téma ekonomických sankcí. Politický příběh o malém národu, který statečně vyhostil diplomaty mocného Kremlu je navíc pro voliče mnohem srozumitelnější.


2
Vytisknout
4026

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2021