Prudký obrat putinského autoritářství

3. 5. 2021

čas čtení 3 minuty

Režim, který se dvacet let snažil být příkladem jakéhosi "hybridního autoritářství", se zřejmě snaží vrátit zpět v čase, napsal Mark Galeotti.


Nelze uniknout vědomí, že v Rusku došlo k výraznému politickému obratu. Přemýšlel jsem o putinismu jako o "postmoderním autoritářství", protože se z velké části spoléhal na kontrolu narativu místo na strach a sílu. Ze tří čtvrtin zfalšovaný parlament naplněný představiteli falešné opozice, z velké části utvořené tak, aby byla co nejméně přitažlivá, poskytl teatrální faksimile demokracie. Nicméně v dolních patrech existoval prostor pro rozkvět občanské společnosti, pokud se zaměřovala na místní a konkrétní témata - a dokonce i pro kritická média.

Ačkoliv silové struktury byly odjakživa připraveny potlačit nesouhlas, režim spoléhal hlavně na podplácení populace, kde si to mohl dovolit, a její přesvědčení, že alternativy buď neexistují, nebo jsou dokonce ještě horší.

Machiavelli prohlásil, že pokud vladař nemůže být milován a obáván současně, pak bude lepší, pokud by byl obáván. Postmoderní autoritář nicméně ví, že láska může být nestálá a strach destruktivní, takže apatie je lepší než obě zmíněné možnosti.

Po dvě dekády to v zásadě fungovalo. Dostatečná životní úroveň pro masy a dostatečné příležitosti pro neoficiální obohacování elity; omezený rozsah místního aktivismu pro ty, kdo se mu chtěli věnovat; starostlivě odměřené dávky represe k umlčení nespokojených; ale především chybějící naděje na změnu.

Tento model byl po léta pod tlakem a proběhlo několik pokusů adaptovat jej. Nicméně opozice i elita mají pocit, že se systém se situací vyrovnává méně suverénně než dřív.

Režim nepochybně dosud pevně drží moc. Neexistuje významnější opozice, elita je buď spokojena, nebo se obává ztráty majetku a postavení, a kapacity státu, od finančních rezerv až po represivní aparát, jsou vykazují dostatečnou rezervu.

Tím těžší je vysvětlit rozhodnutí sundat masku a vrátit se k mnohem otevřeněji represivním opatřením.

Jakmile ale nastoupíte určitou cestu, je těžké se zastavit.

Co přesvědčilo Putina s jeho sklonem počínat si opatrně, aby provedl takový obrat? Je nemožné to zvenku zjistit. Může být, že jej přesvědčily konspirační teorie o Navalném a jeho údajném spojení s jakousi západní podvratnou kampaní, která svrhla Janukovyče na Ukrajině a ohrozila Lukašenka v Bělorusku, a která prý nyní jde po něm.

Krize v Bělorusku vyvolaná zvlášť nápadným volebním podvodem možná opravdu byla zlomem a přesvědčila Putina, že určitá dávka represe nasazená nyní může znamenat, že později jí nebude muset použít mnohem víc.

Tento systém lze označit za post-post-autoritářství - nebo možná za obyčejné staromódní autoritářství.

Může být, že před zářijovými volbami - možná spíše po nich - nebo dokonce po znovuzvolení prezidentem v roce 2024, se Putin pokusí vrátit zpět. Prokurátoři budou třeba označeni za "příliš horlivé", někteří zadržovaní propuštěni, zazní účelové omluvy a sliby ohledně nového začátku.

Avšak jednoduše se vrátit nelze. I když rozsah represe může a bude kdykoliv zmírněn v závislosti na potřebách a obavách Kremlu, nelze už obnovit delikátní legitimitu, kterou svým způsobem umožňovalo dřívější "postmoderní autoritářství".

Putin nyní sedí na trůně z bajonetů a obušků - a bude na něm muset vydržet.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2237

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2021