Proklamovat svobodu občana, jde-li o aplikaci injekcí?

29. 7. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 9 minut
Ještě se obecně vraťme k těm uvažovatelným právům nekonat, jsou-li tu při té aktuálně zamýšlené nesoučinnosti s obecně vyhlášeným očkováním proti koronaviru taky jistá předem nekontrolovatelná rizika. (Něco si zároveň trochu zopakujeme. /Mj. viz též v BListech příspěvky autora v těchto dnech./) Automaticky to neznamená, že každý – byť i racionální – přístup k vytčenému problému se počítá. Pokud se jedná o problematiku očkování proti „Covidu-19“, vzorek CVVM naznačil, že hnedle celá třetina obyvatel ČR více či méně nepočítá s tím, že by se dala v uvedené souvislosti očkovat. (Ať to stojí, co stojí? A nejen toho suverénního „negativistu“!) Přičemž zrovna v ČR se jedná o regulérně ověřená a řadu měsíců v praxi účinně uplatňovaná farmaka. (Jsou tu k dispozici „výsledky“! Do konce července 2021 byly již podány skoro 4 miliardy dávek vakcíny proti koronaviru. Do 24. 7. to bylo podle elektronicky dostupných statistik 3 857 093 692 dávek.)


(A) — Mám-li např. jako neočkovaný na veřejnosti roušku třeba jen z kapesníku, pak to pro takto „izolovaného“ před nákazou covidem zvenčí valným filtrem není. Trochu ale brzdí, abych sám při této omezené izolaci jako již případně třeba v jiné režii covidem zrovna bezděky nakažený musel další jedince kolem sebe rychle a bezprostředně málem všechny nakazit. Ovšem, nejsem-li sám adresně očkován, snadno mohu být nakažen a nákazu mohu bezděky dokonce dále šířit. Snadněji k tomu může dojít, pokud dokonce žádnou ochranu neuplatním a mezi lidi chodím. (Co svým chováním mínil mezilidsky demonstrovat náš bývalý prezident V. Klaus? Co tím prezentoval lékař české olympijské výpravy?)

Chci-li ovšem se svým životním prostředím za těchto okolností (tj. bez jakékoliv osobní ochrany) komunikovat, vystavuji riziku nákazy nejen sebe, ale pokud se náhodou zrovna nakazím, aniž o tom vím, mohu pak doprovodně být spoluviníkem dalšího šíření té epidemie. Takže má případná „svoboda nepodrobit se vakcinaci“ je sebevědomě nekrytý účet vystavený na případné riziko vlastní komunity, propukne-li náhodou následně taky u mě ta v okolí již řádící infekční nákaza.

(B) — Proočkovaný subjekt po výchozích reakcích vlastního těla na vakcínu má ovšem už v tom těle protilátky proti hrozící viróze. Případnou rouškou se chrání v době, dokud není plně účinná vlastní injekční procedura; a zároveň takto je očividně solidární s dalšími jedinci své pospolitosti, neboť aspoň symbolicky dává najevo součinnost v tom úsilí zbavit se epidemie. Absolvovaným očkováním ten, kdo umožnil na sobě jeho výkon, dává takto – bez okázalých gest – spontánně najevo, že mu/jí nejde jen o vlastní přežití riskantního pandemického stavu, ale v součinnosti se spoluobčany o společné překonání všech zatím projevených negativních znaků pandemie. (I kdyby nebyla uplatněná vakcína stoprocentně účinná vůči možné nové variantě nákazy, stávající schválené očkovací produkty v konfrontaci se zatím čtyřmi novými variantami koronaviru zřejmě působí přinejmenším víc než „obstojně“. /Teď třeba nemám na mysli, jaká je konkrétně účinnost u nás neuvažované čínské vakcíny!/)

Každý již proočkovaný jedinec snižuje počet možných adeptů nákazy a takto její lavinovité další šíření. Proočkováním se omezuje možnost, aby se zlověstný virus hravě dostal do buněk další k tomu disponované oběti a jejího osobně navazujícího okolí.

Nezapomeňme, že když jeden neočkovaný a osobně ničím se neochraňující občan zrovna chytí nákazu, jsou na daném místě takto postižení a potenciálně další nákazu šířící lidé již dva. Pokud by se tento proces náhodně („mechanicky“) zopakoval během jednoho dne jen dvakrát, pak nejdřív 2 x 2 budou 4, a dvakrát 4 by bylo hnedle 8; máme tu zlověstné nakupení „geometrickou řadou“. (Reálná míra infekčnosti je přitom běžně vyšší, je nad hodnotou „2“. Jediná osoba nakažená covidem-19 by mohla nakazit 99 000 dalších lidí.) To potom rychle hrozí zahlcením i nemocnic v případech, že některým pacientům v rámci onemocnění selže dechová aparatura, jeho plíce.

*****

Když se český dorost po dlouhá desetiletí systematicky „neproškoloval“ – počínaje základní školou – o tom, čím, jak a proč je očkovací úkon tak lidstvu prospěšný, není zřejmě div, že lze i nedobrovolně (ale průběžně) narážet na některé pro obecné poznávání světa a pro žití v něm zajímavé a osudově závažné souvislosti, v jejichž rámci to není adekvátně ani popsáno, ani zhodnoceno. Což nejednou je otřesně zjistitelné taky v naší současnosti.

Je tu ovšem navíc i jeden „technický“ problém. V době, kdy se přírodověda (a medicína) teprve pomalu a omezeně začala seznamovat s baktériemi, chřipková epidemie z let 1918-20 měla svého původce ve viru v rozměrech o tři desítkové řády menších (tedy tisíckrát menších, než je svět baktérií). — (Pokud se jedná o baktérie, málo se dodnes obecně ví o tom, že mnohé baktérie jsou dokonce pro náš lidský život užitečné. Máme těch užitečných baktérií v sobě možná půl kilogramu!)

Nuže: Jak již nějaký čas víme, viry nejsou schopny přežití, nenajdou-li včas hostitelskou buňku. Virus není schopen ani metabolismu /tj. látkových přeměn k zisku energie/, ani reprodukce /tj. rozmnožování/, pokud a dokud nemůže parazitovat na jiných buňkách, ať již zvířecích, anebo lidských, případně i rostlinných. Pokud by ovšem např. došlo k zablokování funkce onoho „klíče“, jímž virus vstupuje do kontaktu s napadenou a potenciální příští „pohostinskou“ buňkou, znemožnilo by to vznik nákazy v nasměrovaném „zámku“ toho zrovna zmíněného metaforického „klíče“. (Má-li se virus dostat do buňky hostitele a ke zdroji jak svého metabolismu, tak své další reprodukce, musí si k tomu nejdřív vytvořit v jejím povrchovém obalu otvor. Protilátky produkované infekcí napadeným organismem by mohly různými prostředky navodit neutralizující stav; tak, aby nedošlo k účinným kopiím genetické informace zrovna aktivizovaného viru.)

Není záhodno podceňovat nejen to, co věda o rozmanitých virech ví, ale ani to, jak si zatím účinně počínala proti infekci koronavirem, pokud byla k dispozici ověřená a k aplikaci schválená vakcína.

***

Je tu ovšem otázka, jak lze účinně (a „lidsky kulantně“) zajistit očkovací proceduru k ochraně celé naší planety před různými variantami koronaviru, když tolik lidí (třeba v ČR /nebo mj. taky v USA/) ji absolvovat nechce a když jistě ani státní orgány nebudou u nich nátlakově uplatňovat nějaký ne zrovna elegantní – třeba finanční – postih. I když sami ti neposlušní jsou nadále automaticky stále možnými terči, ne-li výjimečně dokonce případnými oběťmi stávající virové nákazy, dokud ta epidemie trvá (a na jejímž prodloužení mají svým negativismem podíl). Ne že by výrazně ohrožovali ty očkované. I když riziko latentní nákazy (také možnými jejími dalšími variantami pro už dříve očkované) stále ti odpírači očkování představují. Rovněž pro sebe samé ovšemže! Svým nepřehlédnutelně velkým počtem tito „injekční protestanti“ nutí celou společnost k udržování rozmanitých kontrolních opatření, aby mezi těmi vůči pandemii nechráněnými spontánně nepropukla další vlna nákazy.

Konstatovat v daném směru sníženou míru intelektuální kompetence mezi oponenty očkování ovšem moc masové aplikaci očkovací procedury nepomůže. Respektovat svobodu v rozhodování ve sledovaném ohledu není pro ČR zrovna rozumná antiepidemická strategie. Tato zkušenost by měla mj. perspektivně přimět centrální školské orgány k efektivnějšímu začlenění zdravotní osvěty do systému školské výuky. A teď by se asi opakovaně hodilo aspoň „letákově“ srozumitelnou formou a obsahem upozorňovat na nutnost v naší době efektivně čelit možným rizikům pandemií (s příklady účinného postupu)… (bez ohledu na vzdorně naladěnou kvalifikaci většiny odpůrců očkování, ale i v jejich osobním zájmu!). Taky v zájmu opětně navoditelného „normálnějšího života“ (a více svobody) nás všech.

-3
Vytisknout
2527

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2021