Normalizuje prezident Biden Trumpovu zahraniční politiku?

21. 9. 2021

čas čtení 4 minuty

Příští týden vystoupí prezident Biden se svým prvním projevem na Valném shromáždění OSN. Tento projev přichází v klíčovém okamžiku Bidenova prezidentství a bude mít zvláštní dopad na to, jak bude jeho mandát vnímán v zahraničí. Po téměř osmi měsících pozorování politiky, rétoriky a krizí jsou mnozí zahraniční pozorovatelé překvapeni - dokonce šokováni - když zjišťují, že v jedné oblasti za druhou je Bidenova zahraniční politika věrným pokračováním politiky Donalda Trumpa a odmítnutím politiky Baracka Obamy, píše ve Washington Post Fareed Zakaria.

Část tohoto zděšení je důsledkem náhlého a jednostranného způsobu, jakým Biden stáhl americké jednotky z Afghánistánu. Jeden německý diplomat mi řekl, že podle jeho názoru Trumpova administrativa s Berlínem více konzultovala než Bidenova. Některé konkrétní kroky, jako například dohoda o ponorkách, rozzuřily Paříž.

Rostoucí obavy však dalece přesahují rámec jedné epizody. Jeden z vysoce postavených evropských diplomatů poznamenal, že při jednání s Washingtonem o všem možném, od vakcín po omezení cestování, byla Bidenova politika "'America First' v logice, bez ohledu na rétoriku". Jeden kanadský politik uvedl, že Bidenovy plány "Buy America" jsou ve skutečnosti více protekcionistické než Trumpovy. Přestože Biden opakovaně kritizoval Trumpova cla, téměř všechna z nich zachoval (ve skutečnosti byla mnohá z nich rozšířena, protože většina výjimek z cel už mohla vypršet). Klíčoví asijští spojenci na Bidena neustále naléhají, aby se vrátil k Transpacifickému partnerství - jím tolik vychvalovanému v době, kdy ho vyjednávala Obamova administrativa. Místo toho byla jednání odložena.

Dalším výrazným příkladem Bidenovy překvapivě trumpovské zahraniční politiky je dohoda s Íránem, jeden z přelomových úspěchů Obamovy vlády. Během své volební kampaně Biden tvrdil, že Trumpovo odstoupení od této dohody bylo kardinální chybou a že by se k ní jako prezident znovu připojil, pokud by k jejímu dodržování přistoupil i Írán. Jeho poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan označil Trumpovo znovuzavedení druhotných sankcí proti Teheránu navzdory odporu amerických spojenců za "dravý unilateralismus".

Od svého nástupu do funkce se však Biden k dohodě nevrátil a některé sankce dokonce prodloužil. Poté, co američtí představitelé dlouho argumentovali proti úsilí o nové vyjednání dohody, chtějí ji nyní "prodloužit a posílit". Tato Trumpova a Bidenova strategie zatím nefunguje. Íránské zásoby obohaceného uranu vzrostly z méně než 300 kilogramů v roce 2018 na více než 3 000 kilogramů letos v květnu.

Nebo si vezměte politiku vůči Kubě. Stejně jako v případě Íránu platí náklady na tuto agendu obyčejní lidé. Jedním z nejkrutějších aspektů americké sankční politiky je to, že je tak snadno implementována, protože uspokojuje zájmové skupiny ve Washingtonu a je pro Američany bezbolestná. Nicméně způsobuje strašlivé škody těm nejchudším a nejbezmocnějším - milionům obyčejných Kubánců a Íránců.

Obama začal tuto politiku vůči Kubě uvolňovat. Trump ale změnil kurs. Biden zachoval Trumpův kurs a sankce ve skutečnosti zpřísnil. Při nedávném hlasování Valného shromáždění OSN, které odsoudilo 60 let trvající americké embargo, hlasovalo 184 zemí ku dvěma státům (Izrael byl jedinou zemí, která hlasovala s Washingtonem).

Prezident Biden a jeho tým Trumpa často kritizovali za jeho útok na mezinárodní systém založený na jasných pravidlech. Jak ale takový systém přebudovat, když přijímá holý protekcionismus, jednostranné sankce, omezené konzultace a politiku America First v oblasti vakcín a dokonce i cestování?

Pokud bude Joe Biden pokračovat ve svém dosavadním kursu, historici na něj možná jednou budou vzpomínat jako na prezidenta, který normalizoval zahraniční politiku Donalda Trumpa.

 

Celý článek v angličtině ZDE

2
Vytisknout
2222

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2021