Svatováclavská úvaha o západní civilizaci

28. 9. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
 


Svatý Václav představuje spojitost českých zemí nebo české koruny s latinskou církví, s univerzální civilizací západního středověku. Dnešní svátek je tedy výbornou příležitostí k zamyšlení o tom, co je to vlastně západní civilizace. Když budeme hledat, v čem se Západ liší od ostatních civilizací, tak přímo do očí bijícím znakem je jeho překotný vývoj a v důsledku toho rozklad tradiční společnosti. Obé samozřejmě umožněné tím, čemu říkáme věda a průmysl.


Přemýšlet o vědě ve svatováclavský den může leckomu připadat divné, dvojnásob divné pokud věříme tomu, že věda spadla z nebe v nějakém racionálním systému, který vymýtí náboženství jako opium lidu. Věda ale nespadla z nebe, nýbrž vznikla a vyvíjela se v latinské Evropě různě propojena s teologií, filozofií, uměním, politikou. Sama věda by žádnou změnu nepřinesla, byla by jako parní stroj v antice, který tehdy byl skutečně vynalezen, ale k ničemu kloudnému nebyl použit. Rozhodně tehdy nepřinesl nic, čemu by se dalo říci „civilizace páry“.

Řekněme to tedy naplno bez zbytečného kroužení kolem horké kaše: svatováclavským připojením se k latinské civilizaci nebyla otevřena cesta českých zemí ani tak k Německu jako k Itálii. Právě z Dantovy (znovu si připomeňme letošní výročí jeho úmrtí) Itálie se totiž měl Západ začít šířit všude po Evropě: nejprve do Francie a Anglie, také do Španělska (než ho udusila inkvizice), a pak i do Německa a k nám. Nejprve to byly univerzity a společnost městského života, spolu s nimi potřeba svobody, zvídavosti, nacházení nového a proměňování světa k lepšímu – a pak Descartův, Baconův a Komenského projekt nového světa zrozeného z vědy.

Proč tedy nezmínit vedle svatého Václava, ba přímo v souvislosti s ním Boccacciův Dekameron nebo Rabelaisova Gargantuu? Proč by světec měl představovat protiklad svobody, zvídavosti a proměňování světa k lepšímu? Proč by měl být opakem boje proti předsudkům a nevědomosti? Je přece učedníkem Krista, toho Krista, který činí všechno nové, který všechny uzdravuje, který boří staré předsudky a který říká, že sobota je tu kvůli člověku a ne člověk kvůli sobotě. Vždyť nikde na světě nebylo hladovějícím, žíznícím, pocestným, chudým, nemocným a vězněným tolik pomoženo jako na Západě. Vždyť taková pomoc právě vyžaduje systémové prostředky typu moderního zdravotnictví, moderního vězeňství, moderní sociální péče, důchodového systému atd. Bez svobody, zvídavosti a proměňování světa k lepšímu bychom sice měli tradiční společnost s její neuvěřitelnou bídou a krutostí, a možná bychom tomu i říkali křesťanství, ale to jen proto, že bychom nepoznali lepší svět.

Někdo řekne: ale v těch dějinách Západu je také mnoho panovačnosti, válek, útlaku, tmářství. Ano, tradiční vrchnost a kastovnictví se různě převlékaly i do moderních kostýmů, ve kterých se ale nikdy nemohly dlouhou skrýt před svobodou a zvídavostí. Proto ti, kdo toužili po návratu k tradiční společnosti, vždy právě svobodu a zvídavost potlačovali – a nezřídka k tomu používali světců, aniž by jim překáželo, že světci jsou Kristovi učedníci, ne modly, jimiž se dá legitimizovat třeba rasová nenávist nebo zvůle gestapa.




0
Vytisknout
3568

Diskuse

Obsah vydání | 30. 9. 2021