Změní poslední ruské "volby" prokremelský kurs KSČ(M)?

29. 9. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Otázku v titulku pokládejte za čistě řečnickou. 

Putinova státostrana Jednotné Rusko získala v posledních "volbách" maximálně třetinu skutečně odevzdaných hlasů, rozhodně ne polovinu, jak bylo po oficiálním zfalšování oznámeno. Na mnoha místech ji porazila Komunistická strana Ruské federace, jejíž marné a bezzubé povolební protesty ovšem vyzněly do ztracena.


Řada Rusů v rámci oficiálního kultu Stalina a oprašování sovětského modelu vlády nostalgicky vzpomíná na chruščovovskou a postchruščovovskou periodu starého režimu, která byla přece jen sociálně přívětivější než současná bezohledná kleptokracie. Odevzdávat ve "volbách" hlasy pro komunisty ovšem nic neřeší, protože volby jsou bezostyšně falšovány a výsledek odpovídá zadání z Kremlu bez ohledu na to, kolik voličů hlasovalo pro "systémovou opozici". Rekordmanem v základní disciplíně ruských "polittechnologů" se letos stal čečenský diktátor Ramzan Kadyrov, který oficiálně získal 99,7 % odevzdaných hlasů. Zdravíme soudruhy v KLDR!

Ruští komunisté získávají na popularitě, protože Putin reálně věnuje silovým strukturám až 28 % státního rozpočtu. Jeho další priority pak představují zbrojení, Moskva a Petrohrad. Prakticky vše ostatní je navzdory uklidňujícím slibům silně podinvestováno a regiony jsou bezohledně vysávány na základě kalkulace, že nedokážou samy vyvolat úspěšnou celostátní rebelii, pokud nezískají podporu ve dvou nejdůležitějších ruských městech.

Co se týče struktury příjmů, současné Rusko představuje v zásadě ropný a plynový "emirát" s problematickými přivýdělky státem masivně dotovaného zbrojařského průmyslu. Přitom kdysi impozantní, byť z hlediska západních kvalitativních standardů podprůměrná vlastní průmyslová základna je v děsivém stavu a dováží až 90 % strojírenských komponent.

Rychle chudnoucí Rusové stále častěji volí tučnější a kaloričtější stravu, čímž dále zhoršují své zdraví i naději na dožití, která zejména u mužů výrazně koliduje s nastavením reformovaného důchodového systému. Trend směřuje k tomu, aby průměrný ruský muž zemřel dříve, než odejde do penze.

Gruzie se stává jedním z center zrychlující ruské politické emigrace, když EU Rusko postižené další vlnou pandemie a nedostatečně proočkované problematickou vakcínou Sputnik nepovažuje za bezpečnou zemi. Ovšem podnikavé ruské cestovky přesto nabízejí očkovací zájezdy do Evropy, na nichž se zájemci mohou nechat ošetřit normálními západními vakcínami. Mezitím se Rusko masovým rozvojem pandemie propracovalo k vlastnímu kmeni koronaviru (.pdf), variantě SARS-CoV-2 označované jako B.1.1.523. Vyznačuje se nebezpečnými mutacemi korunkového proteinu, které mohou potenciálně znehodnocovat získanou imunitu proti předchozím variantám.

Za zmíněných "úžasných" okolností se režimní propaganda v nové etapě mobilizace obyvatelstva stává stále agresívnější a režim sám se rychle mění z autoritářského v plnokrevný totalitní. Stávající trend směřuje jednoznačně k ještě protizápadnějším ruským politikům v příští generaci.

Oficiální ideologie Kremlu se přitom posouvá k jakési obdobě někdejšího lusotropikalismu portugalské konzervativně korporativistické diktatury Estado Novo z let 1933-1974. Jestliže se dodělávající portugalský imperialismus (svého času vzhledem k 4,6 milionům unesených Afričanů vůbec největší obchodník s otroky na světě) ospravedlňoval tím, že prý na rozdíl od ostatních impérií "má pochopení" pro jiné kultury a civilizace a dokáže je "plurikontinentálně" sjednotit do soudržného celku, současní eurasianističtí ideologové velkoruského imperialismu fantazírují o ruském "superetnosu" s lidskou tváří, který kolem sebe prý "přirozeně" shromažďuje další etnika - slovanská, baltská, ugrofinská a turkická.

Stručně shrnuto, ruský režim se vrací ke staré sovětské mocenské praxi totalitního útlaku opřeného o tajné služby a přebujelý mocenský aparát, avšak internacionalistické impulsy sovětské éry (za Stalina předstírané, fungující dosti problematicky jen na linii Chruščov-Gorbačov) v něm zcela odumřely a stal se naplno vehiklem agresívně expanzionistického velkoruského imperialismu.

Česká KSČ(M), jejíž soudruzi v Rusku byli právě očividnými volebními podvody připraveni o četná poslanecká místa v Dumě a o vlastní gubernátory, by teoreticky měla reagovat na fakt, že v žádném západním státě nejsou komunisté srovnatelně utlačováni.

Píšu teoreticky, protože od "bolševizace" (1924-1929) až dodnes, s výjimkou ledna až srpna 1968, byla čes(koslovens)ká komunistická strana vždy zcela důsledně poslušným nástrojem ruského imperialismu.

Současný proruský kurz Klémových pohrobků se ovšem sotva dočká nějaké zásadní změny "jenom" proto, že Putin ukradl ruským komunistům jejich volební úspěchy. Jedná se přece o "hrdého" dědice stranické linie, která oslavovala pakt Molotov-Ribbentrop i za cenu vyvražďování vlastních kádrů gestapem, či která v zájmu moskevských mocenských kalkulací vítala "úspěchy" íránské teokracie v období, kdy režim právě vyvražďoval komunisty ze strany Túdeh.

Jednotliví komunisté mohou mít svědomí, nicméně hluboko v institucionální paměti "zbolševizované" a "znormalizované" nereformované české komunistické strany je ukotvena nikdy nezpochybněná a slepě následovaná služebnost vůči ruskému imperialismu.

Voliči, kteří se snad kvůli "levici" zanášejí myšlenkou takovou partaj ještě jednou zachránit před odchodem na smetiště dějin, by měli zavčas zvážit, zda je pro ně důležitějším faktem přítomnost pětiprocentní konzervativní "levice" v parlamentu - nebo spíše ke všemu ochotný spolupracovník při změně zahraničněpolitické orientace ČR směrem na východ.

1
Vytisknout
2272

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2021