Jak to bude po volbách v ČR bez centristické levice?

20. 10. 2021

čas čtení 15 minut
Přepis Rozhovoru Britských listů č. 432 s politologem Jiřím Pehem o výsledcích nedávných všeobecných voleb

Jan Čulík:

Tak jak to vypadá po volbách? Vážení televizní diváci v dnešním Rozhovoru Britských listů máme pana profesora Jiřího Peheho, ředitele pražské pobočky Newyorské univerzity uznávaného politologa. Pane profesore vy se radujete, jak vidím z vašich četných komentářů v nejrůznějších mezinárodních periodikách, že teda skončil populismus? Doufejme.  A že přicházejí k moci demokratické strany. Jenže já mám spíš takové pochybnosti v důsledku právě docela toho propadu těch pirátů, jestli to není trošku takový návrat do devadesátek, hlavně kvůli té velmi silné pozici Občanské demokratické strany, která byla v podstatě devadesátková mafiánská strana, a čtu takové komentáře, podívejte se,  Albín Sybera, náš komentátor, který pracoval na ministerstvu životního prostředí, píše, tohle jsou vlastně volby Křetínského, protože ODS a KDU mají dostat životní prostředí. A právě to jsou strany, které odstranily povinnost tvůrců skládek za to platit atd. Potom jiní, ekonom Pertold poukazuje na to, že ODS je posedlá snižováním daní a škrtáním dávek a má obsesivní představu, že existuje brutální zneužívání dávek a tak dále. Kromě toho ODS se podílí na exekucích a moje poslední, teda věta v tomto úvodu. Když se podíváte na mapu těch výsledků těch voleb, tak zjistíte, že pro Ano a pro populisty hlasoval především sever a západ České republiky, ten počet je obrovský a že jestliže opravdu dojde k nějakému  takovému návratu k škrtúm  a k nerespektování chudých lidí, tak v příštích volbách máme populismus na druhou. Co si o tom myslíte, pane profesore?

 
Jiří Pehe:

Já si o tom myslím, že pokud by k tomu došlo, tak samozřejmě to bude mít důsledky, o kterých mluvíte. To je bezpochyby. Otázkou ovšem je, zdali se ta koalice, tedy těch pět stran, přece jenom nedohodnou na nějakém rozumném kompromisu, který by odklonil ty tendence občanských demokratů, zejména k takovému řekněme asociálnu. A vláda bude prostě sestávat z pěti stran. Budou se muset dohodnout a také si myslím, že přece jenom ODS, i když tam jsou ty devadesátkové hlasy, jak jste říkal,  pořád ještě silné, tak přece jenom se mi zdá, že Petr Fiala je je  trochu rozumnější a bude se snažit opravdu najít kompromis s těmi ostatními stranami. Aspoň se tak zatím chová, pokud by to nezvládli. No tak samozřejmě ta vláda si koleduje o to, aby se v nějaké podobě znovu populisté vrátili k moci.

A dokonce možná s většíí s větší silou, ale obecně si myslím, že ten výsledek českých voleb je zajímavější aspoň pro mě coby politologa prostě z těch hlubších příčin, že tady vlastně už zhruba 7-8 let existuje taková velmi křehká rovnováha mezi těmi silami, řekněme modernity  a těmi postkomunistickými stranami,  tím postkomunistickým táborem. Který se dělí samozřejmě takovou tu populistickou levici a pak lidi tíhnoucí k tomu nacionálnímu populismu. Plus je tam takové ten takový ten přívěšek, těch těch těch modernějších novějších národních populistů vlastenců, jak si rádi říkají. Ty dva tábory byly poměrně dlouhodobě vyrovnané, ale řekl bych, že  demografické trendy jsou na straně spíše toho tábora modernějšího a že ten tábor vlastně tady byl defenzivě právě kvůli určitým taktickým chybám.

Tím se vracím k té ODS, že vlastně udělali celou řadu taktických chyb a zároveň vlastně udělali taktické chyby i při volbách prezidenta v roce 2013 a 2018. Já se osobně domnívám, že kdyby tady ta volba prezidenta dopadla jinak,  mohla dopadnout jinak, kdyby ten tábor té moderny jak jsem ho trošku hodně obecně nazval, tak kdyby byl prostě jednal více jednotně a byl schopnější praktických hledisek, tak jsme tady nemuseli mít  skoro téměř deset let vlády prezidenta Zemana, který vlastně také stvořil Andreje Babiše.

Ta situace mohla vypadat o dost jinak, takže teď si myslím, že je opravdu důležité, aby to velmi dobré vykročení těch demokratických stran v podobě sjednocení a zatím poměrné velkorysosti při vyjednávání prvních  kroků budoucí vlády, aby to vydrželo, protože oni opravdu zatím tady si počínají velmi, velmi dobře. Vydali memorandum hnedka několik hodin po skončení voleb, kde říkají, že budou jednotní, že chtějí, aby Petr Fiala byl premiérem, nebo že  starostové, protože vědí, že jejich voliči ukradli -  to dám do uvozovek - celou řadu mandátů pirátům tím kroužkováním, tak se snaží být velmi velkorysí a říkají, že piráti musí v té koalici nejenom být, ale že by měli mít třeba dvě ministerstva, takže zatím to vypadá tak, že se trošku aspoň snad ty strany, které byly dlouho roztříštěné a marně bojovaly proti tomu poměrně jednotnému táboru postkomunismu, který sjednocoval Zeman a Babiš, takže se snad poučili a tam je určitá naděje.

Jan Čulík:

No tam jde hlavně asi o to, aby ty strany, které nazýváte modernitou v České republice, se neposmívaly lidem z venkova. Tam je určitý kontrast mezi většími městy a venkovem -  a aby prostě neignorovaly chudé lidi. Pro mě je velmi varovné to, že když se podíváte na ty populistické strany, jak všichni na to poukazují, že  mnoho z nich skoro dosáhlo těch 5%. Jinými slovy, tady máte obrovské množství voličů, jejichž hlasy vlastně přešly k někomu jinému a ti lidé budou frustrovaní. A jestli někdo spočítal, že je to víc než pětadvacet, možná skoro až 30, jestli ne víc procent a oni ti populisté  - chci říci, že v Čechách ta podpora těch populistů je stále velmi silná a oni nevyhráli jenom proto, protože se hloupě nedali dohromady a nevytvořili koalici podobně jako ty demokratické strany, ale to už příště se nemusí stát. Oni se z toho poučí a příště já nevím, Přísaha,  SPD, já nevím, všichni udělají jednu koalici, takže nemyslíte, že tohleto hrozí a říkám, snad se tomu dá čelit? Jedině tím, když lidi v ODS a v dalších stranách budou naslouchat prostě normálním lidem a nebudou rušit superhrubou mzdu a tak dělat takové další blbosti. Toto nebezpečí myslím,  že zažehnáno není. Kromě toho, že se Babiš může snažit ještě dlouhé měsíce to celé oddalovat a mezitím se snažit získávat spojence v té koalici Spolu mezi poslanci ODS,  dřív se to také dělalo. On už tam nějaké spojence má, nemyslíte?

Jiří Pehe:

Já jsem samozřejmě neřekl, že rizika jsou zažehnána a také samozřejmě souhlasím s tím, že to vlastně nakonec byl takový malý malý politický zázrak tím, že vlastně ty výsledky vyšly tak, jak vyšly. To znamená, že ty malé nesystémové strany se tam nedostaly, plus tedy sociální demokraté, což vlastně mění volební aritmetiku ve u prospěch těch dvou koalic, které dohromady mají zhruba tak až 40% hlasů. Je vlastně přehoupla přes tu přes tu většinu křesel v poslanecké sněmovně jejich jednota.

Ale když mluvíme o možném sjednocení toho druhého tábora, tak musíme brát v úvahu, že ten tábor je, řekl bych ještě více roztříštěný svým způsobem než ten tábor, který se dal dohromady, protože ty dvě koalice jsou na jedné straně. Je to koalice konzervativních stran, které mají poměrně podobné postoje a pohledy na sociální ekonomické věci, i když možná ne třeba Evropskou unii. No a pak je tady ta řekněme liberální středová koalice, ale podařilo se jim najít jednotu, a tím to je také důvod, proč zvítězily ty dvě koalice. Strana se stává řekněme z takových těch.

Pak jsou tam krajní krajní nacionalistické pravicové vůdcovské strany různého typu a takováhle směs stran, kde velkou roli hrají právě vůdci, s nimiž ta strana stojí a padá, se dává těžko dohromady, takže to je určitá výhoda toho demokratického tábora. Jak  mluvíme o těch voličích, kteří nepřišli, že to je velká síla, tak prostě nakonec se těm stranám toho demokratického tábora podařilo zmobilizovat, řekněme, takových deset procent  voličů, aby přišli, a tam se ukázalo, že jsou to zejména mladí voliči, kteří prostě volili poprvé.

A teď teda poprvé přišli, a to je trošku jiná kategorie zase voličů než ti, kteří nevolí nikdy. Já si myslím, že prostě ty se nepodaří žádnému táboru donutit k tomu, aby šli k urnám. To je těch zhruba 30% českých voličů. Takže ti prostě na politiku lidově řečeno kašlou, takže i tam jako bych řekl, že pracujeme jen zhruba  tak s těmi 70 procenty a tam je určitá výhoda právě v důsledku  demografických posunů v české společnosti na straně  těch stran toho demokratického tábora. Protože když se podíváme třeba na studentské volby, tak vidíme, že studenti a zřejmě se to s nima přenese i do těch prvních let, kdy mohou volit, že prostě jednoznačně preferují ty strany té současné těch současných dvou koalic.

Jan Čulík:

No já jsem nemluvil  o voličích, kteří by kteří k volbám nepřišli, spíš o těch, kteří tam přišli a kteří právě hlasovali pro ty strany, které nepřekročily těch 5%. A máme tady možná docela vážný problém, teda vy tady mluvíte o extrémní levici nebo o populistické levici. Já bych spíš řekl paradoxně s tím asi budete souhlasit, že mě vždycky přišlo, že ta KSČM a bohužel v poslední době i ti sociální demokraté se spíš stoprocentně chovali jako extrémně pravicové strany v různých ohledech jako v té nenávisti vůči vnějšímu světu a tak dále. 

Pokud ty pravicové strany, které vyhrály, budou rozumné a nebudou ignorovat obyčejné občany, protože tady není vůbec centristická levice. A Robert Tait píše v Guardianu opakovaně o pirátech jako o centristicky levicové straně. Já   o tom teda nejsem přesvědčen, že by to zrovna byla levice, ale je fakt, že   je liberálnější než než ty ostatní strany a možná ti starostové také. A hlavně ti piráti nemají tu minulost těch 90 let, kdy jak píšu ohledně ODS,  Češi  jaksi zapomněli na mafiánskou minulost této strany, když ji tak silně zvolili.

Co si myslíte o tom, že teda jako historicky za první republiky přece Československo bylo relativně centralisticky levicové a tohle úplně zmizelo. Hamáček zničil ČSSD, ale prostě tady taková levice jako třeba sociální demokraté v Německu, nebo teď skandinávské centristicky levicové strany prostě nejsou a nebudou ne?

Jiří Pehe:

Nevím, jestli nebudou. Každopádně nejsou, to je pravda. Sociální demokracie je v podstatě národně socialistická strana,  to způsobuje to, jak byla stvořená. Uhnětená Milošem Zemanem zejména poté, co vytlačil ty exilové sociální demokraty, tak z toho udělal takovou stranu, která, kterou já nazývám druhý výtah k moci. Poté, co ODS byla ten první výtah k moci a tam nestačila naskočit spousta lidí, tak naskočili do toho výtahu, který jim nabídl Zeman. Ale se sociální demokracií tohoto typu, kterou známe, které známe na Západě, to nemělo nic společného. A také myslím si, že na to ta strana teď tak říkajíc dojela konečně, protože když se pak objevil Andrej Babiš, který nabídl vlastně velmi podobný program, to znamená takový jako populistický národní socialismus, tak tak je vyluxoval.  

Jan Čulík:

Je tady jedna zajímavá věc, že vás přerušuji. Čím byl Babiš atraktivnější, když ti sociální demokraté dělali v podstatě totéž?

Jiří Pehe:

No, byl atraktivní pro spoustu těch voličů. Tím, že on nabízel sílu. On to jsou voliči, kteří jsou postkomunističtí, kteří čím jsou starší, tak si myslím, že jim víc vracejí takové ty mentální stereotypy, které které získali během normalizace. Takže oni oceňují silného vůdce, bezpečí a tak dále.  No, najednou se tady objevil prostě silný vůdce Andrej Babiš, který údajně nemusí ani krást. Na rozdíl od těch ostatních politiků a myslím si, že to je oslovilo. Na to, že měl v ruce nástroje, jak si je a teď nerad používám to slovo, ale řeknu ho kupoval, protože samozřejmě některé ty sociální balíčky byly zcela v pořádku, ale prostě je to oslovilo. Takže myslím si, že tady pokud jde o tu levici,   tady bude velmi zajímavý vývoj v tom, že ty dvě strany, to znamená komunisté a sociální demokracie, v těch podobách, v nichž dneska existují, si myslím, že se do sněmovny už jenom těžko budou vracet.

Co jim může pomoct, jsou dvě  věci. První je v případě sociální demokracií demokracie nějaká skutečná vnitřní obroda, pokud jsou tam vůbec lidé, kteří by to dokázali a vytvořili teda skutečně konečně sociálně demokratickou stranu podle západních norem standardů.  A pak je to paradoxně možný rozpad hnutí Ano, protože Andrej Babiš tedy teď tvrdí pro změnu, že zůstane v opozici, případně že bude ve sněmovně jako opoziční politik. Předtím tvrdil, že nikoliv, ale pokud by naplnil slova, která říkal ještě před několika dny, že prostě, když nebude vládnout, tak odejde z politiky, tak tak samozřejmě hnutí Ano, což je vůdcovský projekt, se rozpadne během několika měsíců a v tom v tom okamžiku tady budeme mít obrovskou masu voličů, zhruba sedmadvacet procent českého elektorátu, kteří budou hledat nový politický domov. Pokud se to hnutí ano rozpadne, no tak bude docházet k obrovským posunům, , protože většina voličů hnutí Ano jsou levicově orientovaní postkomunističtí voliči.

Jan Čulík:

Zajímavé, no tak já bych jenom k tomu dodal, že si myslím, že nejde jenom o to, že  dělá dojem tam moc, ale taky v podstatě asi jim šlo o ty balíčky, protože znovu podívejte se většina lidí, kteří hlasovali pro nebo velká část lidí, kteří hlasovali pro Ano v těchto volbách, jsou ze severních a z těch západních Čech z těch opravdu asi nejchudších regionů. Pane profesore, děkuji vám mnohokrát, vážení televizní diváci, děkuji vám za pozornost. Uvidíme, jak to celé bude pokračovat. Na shledanou.


-1
Vytisknout
1917

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2021