V čem je nakonec opravdu líp, čili Nenápadný půvab otevřené společnosti

22. 10. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • České republice v případě pokračování Babišova vládního angažmá hrozil náraz do zdi v celé řadě fatálních politických i ekonomických slepých uliček. 

Povolební situace v ČR je zatím dokonale nepřehledná. Vidíme, že stará sněmovna už nic nevyřeší, protože skončila, kdežto nová se sejde teprve v nejzazším možném termínu, 8. listopadu. Pozorujeme, že oproti předvolebním signálům zůstane nová vláda prakticky bez žen, protože ve hře snad zůstává pouze "vojanda" Jana Černochová. Znovu se rozjíždějící pandemii už dosluhující kabinet dvakrát neřeší, o politice ochrany veřejného zdraví nové vlády zatím ještě mnoho nevíme. Mezitím na Hradě v nepřítomnosti vážně nemocného prezidenta bezostyšně úřadují Несъедобный, Мельник a Пастухов.


Co se to tedy vlastně v České republice v posledních týdnech přihodilo?

Stručně řečeno, s Babišem jsme se ocitli na stále jednoznačnější cestě hned do několika slepých uliček. Podobně jako jeho předchůdce v oboru čistě marketingové a úplatkářské politiky Jiří Paroubek si Babiš sice u svých voličů víceméně drží volební podporu, jeho koaliční potenciál se ale postupem času vypařil. Ze stran, které s ním spolupracovaly, přežila pouze Okamurova SPD, která si velmi starostlivě dávala záležet, aby nevypadala jako vždy svolný kolaborant - a v mnoha ohledech se proti Babišově vládě ostře vymezila. ČSSD a KSČ(M), které byly stále více k nerozeznání od samotného ANO, ve sněmovně už nebudou.

Podobně je na tom Babišova Česká republika z hlediska mezinárodního postavení. Posledním spojencem zůstal maďarský Orbán, který dokonce přijel Babiše před volbami osobně podpořit, aby dohlédl na přežití populistické politiky v prostoru Visegrádské čtyřky. Nikdo jiný ale už o dosluhujícím českém premiérovi nechce ani slyšet. Kvůli kauze dolu Turów a v poslední době vysloveně protievropskému kursu už si nerozuměl ani s Varšavou. (Vládní strana PiS se snaží o kvadraturu kruhu, bezohledně prosazuje autoritářský obrat v polské vnitřní politice a přitom chce rozhodně dál zůstat v EU...)

Logickým vyústěním předvolebních trendů by se v případě jen mírně odlišných výsledků stala nová vláda ANO, SPD a (otevřeně či skrytě) KSČ(M), která by vedla zemi k tzv. czexitu.

Řada vládních rezortů, především finance, spravedlnost, místní rozvoj a životní prostředí, částečně ale i zdravotnictví, byly na nejlepší cestě stát se obslužnými agenturami Agrofertu s úkolem zajistit, aby podnik, který Babiš "nevlastní", nemusel dodržovat pravidla platná pro všechny ostatní subjekty na trhu - a současně měl zajištěn protekční hladký přísun státních dotací, který mu postupně umožní získat faktický monopol.

Veřejnoprávní média se ocitala pod stále větším tlakem na svou nezávislost, když ANO předvedlo ochotu v boji proti kritikům svého majitele v televizi a rozhlasu podpořit do rad třeba i otevřeně ultrapravicové extrémisty.

Malé a střední podnikání, které všude na světě tvoří nejdynamičtější součást ekonomiky, bylo Babišem prohlášeno za veřejného nepřítele. Vize budoucnosti směřovala k velkým, setrvačným, kvazimonopolním či monopolním podnikům závislým na státních dotacích a schopných si vždy vylobbovat výjimky ze všech možných státních regulačních a transformačních politik. Jinak se hlavním výsledkem křížového tažení proti "zlodějům a daňovým podvodníkům" stal zejména masový zánik drobných obchodů se smíšeným zbožím a restaurací v menších obcích doprovázený nulovou péčí ministerstva financí o to, kde vezme na rapidně rostoucí státní výdaje.

Výraz "občanská společnost" se začal stávat sprostým slovem, kterému se veřejná vyjádření stále více velkým obloukem vyhýbala. Legislativní změny směřovaly jednoznačně k likvidaci prostoru, který po listopadu 1989 občanská společnost v českém veřejném životě získala.

Okrajově zmiňme ještě bankrot politiky "levicových" médií na ose Právo-Haló noviny-A2larm, která někdy až do hořkého konce více či méně otevřeně obhajovala kolaboraci "levicových" stran ČSSD a KSČ(M) s vládním holdingem - často s absurdním argumentem aktivistů iliberální levice: "Babiš je levicový".

Zmíněné trendy volbami skončily. Nedostavil se arci žádný spasitel, který by občanstvo opil slibem, že "konečně bude líp" (zatímco praská česká státní rozpočtová bublina a do nedostatečně proočkované země přišla další vlna pandemie). Problémů budeme mít dál až nad hlavu, nová vláda toho možná spoustu zvládne špatně, nadělá řadu chyb.

To však opravdu není podstatou změny, kterou procházíme.

***

Klasický kritik politického platonismu - zakládajícího si na představě, že musejí vládnout jen "ti nejlepší" - Karl Raymund Popper se odmítal zabývat otázkou, jak by měl vypadat dokonalý vládce. Pro otevřenou společnost, tvrdil, je důležitá především možnost špatného vládce vždycky odvolat, vyměnit ho. Zabránit tomu, aby stát v čele s nesesaditelným vykukem mířil plnou rychlostí rovnou do zdi, zatímco bezmocní občané nemohou nic udělat. Raději tedy hlasovat pro ne úplně schopné, pokud nemají vládnout lidé schopní všeho.

Tento klasický aspekt Popperovy teorie otevřené společnosti se v České republice přes všechny problémy a nedostatky naplnil. Výše zmíněné slepé uličky budou po sesazení Babiše opuštěny, Несъедобный, Мельник a Пастухов v něžné péči policie jakož i Vojenského zpravodajství opustí Pražský hrad a přestanou si hrát na prezidenta.

Budoucnost zůstává otevřená, děsivě jednoznačné trendy poslední doby se zlomily.

"Můžete si pro dva typy vlády vybrat jakékoliv jméno, které se vám líbí. Osobně nazývám typ vlády, který lze odstranit bez násilí, `demokracie` - a ten druhý `tyranie`", prohlásil svého času Popper v diskusi s jiným liberálním teoretikem, Mauricem Williamem Cranstonem.

S ohledem na právě řečené zdůrazňuji, že se Češi na poslední chvíli a opravdu jen o chlup vyhnuli vládě, na kterou by už o další čtyři roky později nikdo nemusel normálním volebním procesem dosáhnout - tedy tyranii.

1
Vytisknout
5418

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2021