Pravý význam dekolonizace

2. 12. 2021

čas čtení 3 minuty

Nejnebezpečnější hrozbou pro zdraví a zdravotní rovnost je v současnosti antiglobalismus - popírání důkazů poukazujících na vnitřní vzájemnou závislost lidských bytostí, odmítání akceptovat nadnárodní povahu rizik ohrožujících náš blahobyt a odpor k institucím a jednotlivcům prosazujícím kosmopolitní hodnoty. Antiglobalismus stojí za neschopností vlád urychlit opatření k řešení klimatické krize, je příčinou neschopnosti národů koordinovat své reakce na pandemii a je základem divoké xenofobie vůči lidem, kteří prchají před konflikty a represemi. Proč je však antiglobalismus předmětem dekolonizace medicíny a globálního zdraví? Protože antiglobalismus není nic menšího než projekt rekolonizace, píše šéfredaktor časopisu Lancet Richard Horton

Antiglobalismus je ideologií ultranacionalistických politických hnutí, jejichž cílem je zakotvit nerovnosti mezi národy, upevnit asymetrii moci mezi národy a rozšířit privilegia mezinárodních elit. Antiglobalisté usilují o zachování nadvlády bohatých nad chudými a mocných nad slabými. Cílem antiglobalistů je udržet nadvládu jedné země nad druhou, umožnit vykořisťování jednoho národa druhým. Pokud antiglobalisté uspějí ve své strategii rekolonizace, naděje na pokrok směrem ke spravedlivějšímu rozdělení zdraví ztroskotají.

Území, na kterém musí bojovat odborníci a aktivisté za globální zdraví, lze jasně vytyčit. Obrysy ultranacionalismu můžeme vidět v režimech Vladimira Putina, Donalda Trumpa, Jaira Bolsonara, Recepa Tayyipa Erdoğana, Narendry Modiho, Viktora Orbána a Borise Johnsona. Tito lídři podporují etnické a náboženské rozdělení, strach z přistěhovalectví a paniku ze ztráty toho, co je považováno za tradičně dominantní kulturu jejich národa. Tento vzorec je známý.

Nacionalističtí vůdci oslavují vizi historie a identity své země, která se vyvíjí od slávy k úpadku. Obviňují z toho zákeřný "globalismus". Titíž vůdci podkopávají právní stát tím, že útočí na nezávislé soudnictví. Útočí na instituce, jako jsou univerzity a média, které jsou nezávislými hlasy nesouhlasu. Manipulují se školními osnovami, aby indoktrinovali nové generace těmito národními mýty. Často lžou. Pohrdají kompromisem. Schvalují přirozenou hierarchii ve společnosti. Podporují pocit oběti. Útočí na kosmopolitní elity a jimi prosazovaný internacionalismus. Podporují strach z přistěhovalectv. Předsedají postupnému rozkladu státu, od podkopávání zábran integrity a odpovědnosti až po porušování mezinárodního práva. Snaží se vyhnout kontrole. Živí se polarizací, rozdělenou opozicí a rostoucí nejistotou a záští. Někteří dokonce podporují politické násilí. Bezvýhradné vlastenectví má přednost před univerzálními hodnotami a právy jednotlivce.

Fašistická hnutí existují ve všech demokratických společnostech, jak došel Robert O. Paxton v knize Anatomie fašismu (2004). To, zda zapustí kořeny nebo dosáhnou moci, závisí na naší schopnosti odhalit jejich přítomnost a zajistit, aby se nestala přitažlivým "lákadlem nevyzkoušených možností". "Zůstává zde", napsal Paxton, "prvek lidské volby". Pro pracovníky v oblasti medicíny a globálního zdraví nyní nastala chvíle, aby tuto volbu uplatnili.

Dekolonizace není jen o rekonstrukci znalostí, které jsou základem globálního zdraví. Není to další oblast kulturní války. A nelze ji redukovat na zjednodušené volání po "revoluci". V knize Neokolonialismus: poslední stadium imperialismu (1965) Kwame Nkrumah psal o potřebě "zajistit přerozdělení světa tak, aby ti, kteří jsou v současnosti bezmocnými oběťmi systému, mohli v budoucnu vyvíjet protitlak". Antiglobalisté se ničeho neobávají více než takového "světového přeskupení". Snaží se upevnit stávající hierarchie ve společnostech a mezi národy, aby si zachovali vlastní moc a vliv. Dekolonizace znamená především proměnit novou představu o světě v politický projekt zaměřený do budoucnosti.

 

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3834

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2021