Británie: Jak Boris Johnson zničil všechno

17. 1. 2022

čas čtení 9 minut

Ten člověk škodí zemi a dělá ostudu své straně, míní týdeník Observer
 
Premiér svými lžemi a pokrytectvím z premiérského úřadu zničil svou politickou stranu


Před necelým měsícem Boris Johnson v Dolní sněmovně prohlásil, že sdílí hněv národa, když viděl video, na němž si jeho zaměstnanci z úřadu premiéra dělají legraci z lockdownových opatření a žertují o vánočních večírcích. Měli jsme věřit, že kultura beztrestnosti a porušování karanténních předpisů v samém ohnisku britské vlády nemá s Borisem Johnsonem absolutně nic společného; že je z toho pokrytectví stejně šokován jako my ostatní. Vždy bylo ale absurdní tvrzení, že premiér nemá ponětí, co se děje v jeho vlastní kanceláři, která je součástí stejného komplexu jako jeho vlastní rezidence. A v posledním týdnu se naplno ukázala naprostá drzost premiéra, který je připraven vyhodit své vlastní spolupracovníky, aby se vyhnul odpovědnosti za nejhorší druh politického pokrytectví.

 

Od začátku roku se objevuje jedno odhalení za druhým - a Johnson musel vědět, že to nevyhnutelně přijde - a ta toto jeho prohlášení před poslanci z minulého měsíce vyvrací. Nyní víme, že v květnu 2020 Johnson pronesl projev na společenském setkání s pitím a jídlem v zahradě Downing Street právě v ten večer, kdy ministři na tiskové konferenci varovali veřejnost, že se venku mohou setkat pouze s jednou další osobou. Že jeho zaměstnanci večer před pohřbem prince Philipa pořádali ne jeden, ale hned dva bujaré večírky a zničili při tom některé předměty v zahradě Downing Street. A že zaměstnanci Downing Street pravidelně každý pátek během lockdownů pořádali pitky na které Johnson často chodil a schvaloval je.

Týdeník Observer už dávno ví, že Johnson je málo čestný člověk, ale i tak je těžké nebýt šokován mírou pohrdání, kterou Johnson tak zjevně chová k parlamentu a k veřejnosti. Představte si následky, kdyby takto pod přísahou uvedl v omyl soud. Ale pro něj je to prostě obvyklé, je to způsob, jakým přistupuje k politice i k všem ostatním aspektům svého profesního života.

Je zřejmé, že Johnson vnímá koronavirové předpisy jako nepovinné  a nikoli povinné, jak tomu bylo pro všechny ostatní občany v zemi I na jiných vládních úřadech se konaly večírky a pitky na odchodnou. Není však pochyb o tom, odkud tato kultura vzešla: začala na samém vrcholu, u premiéra. Je zvláštní, že ti, kdo psali zákony a předpisy, jimi pohrdali, protože  všichni ostatní, včetně královny, je v zájmu veřejného zdraví dodržovali, a to i během smutku. Pro ty, kteří tak nečinili, byly připraveny vysoké pokuty, a to i pro lidi s mnohem sympatičtějšími příběhy, než jsou příběhy těch lidí, kteří pracují v úřadu premiéra. Jeden teenager dostal pokutu ve výši stovek liber za to, že uspořádal venkovní vypouštění balónků za svého zemřelého kamaráda, a musel jít k soudu bránit se proti další pokutě  ve výši 10 000 liber, kterou mu omylem udělila durhamská policie.

 
Dva týdny po začátku nového roku byla Johnsonova autorita značně poškozena. Nemůže zůstat ve funkci. Konzervativní strana však nemůže vymazat stopy po něm tím, že zvolí nového předsedu. Všechno, co se týkalo Johnsonova příšerného premiérství, bylo zcela předvídatelné a bylo odrazem člověka, kterým zjevně jím byl už dávno předtím, než se stal premiérem. V osmdesátých letech byl vyhozen z novin za to, že si vymyslal citáty pro novinový článek, a počátkem roku 2000 byl vyhozen z čela tehdy opozičních konzervativců za to, že lhal o jednom svém nemanželském vztahu. Jako šéf kampaně za odchod z EU sšířil nepravdivá tvrzení, že odchod z EU uvolní 350 milionů liber týdně pro britské státní zdravotnictví - což později britský statistický úřad označil za zneužití oficiálních statistik - a že hlasování pro setrvání v EU je hlasováním pro společnou hranici s Irákem a Sýrií. Jako starosta Londýna nedeklaroval své osobní zájmy, včetně sexuálního vztahu s Jennifer Arcuriovou, jejíž společnost dostala od něho tisíce liber z veřejných peněz.
 
Bylo naprosto zřejmé, jakým bude Johnson premiérem; nikdo nemohl věrohodně tvrdit, že by existoval někdo, kdo by byl méně vhodný pro řízení Británie. Přesto ho konzervativní poslanci v roce 2019 korunovali na šéfa. Dost z nich si myslelo, že mu na Evropské unii nezáleží, což mu umožnilo bezohledně prosazovat tvrdý brexit. Usoudili, že by jim jeho žoviální styl kampaně mohl vyhrát všeobecné volby stejně jako referendum o EU. Neschopný, zkorumpovaný a prohnilý premiér - to byl obchod, který byli konzervativci ochotni uzavřít, cena, kterou byli až příliš ochotni uvalit na celou zemi.

Tisíce úmrtí, kterým se dalo zabránit


Jak vysokou cenu ale Británie zaplatila! Vláda se snaží využívat úspěchu očkovacího programu, aby odvrátila pozornost od rostoucí politické krize, v níž se nachází. Je pravda, že Velká Británie má za sebou úspěšnější očkování než mnoho jiných zemí a že vláda, zejména Kate Binghamová, která pracovní skupině předsedala, si zaslouží uznání za včasné investice do vakcinační technologie. Celková bilance vlády v oblasti covidu je však chmurná: během prvních 15 měsíců pandemie se Johnson opakovaně nedokázal poučit z předchozích chyb a jednal tak, že zaváděl omezení příliš pomalu, což nepochybně vedlo k tisícům úmrtí, kterým se dalo zabránit, a k velkým  ekonomickým problémům.

Nešťastný přístup vlády ke vzdělávání během pandemie znamená, že bylo učiněno příliš málo pro zmírnění jejího dopadu na děti. Důsledky toho se projeví ještě dlouho v budoucnosti. Za druhé, pokud jde o brexit, Johnson dosáhl tvrdého brexitu, který chtěli ideologičtí křižáci z pravého křídla jeho strany. To však mělo obrovskou cenu: dlouhodobou ekonomickou cenu, která na mnoho let sníží ekonomický růst Británie Také to vyvolalo nebezpečí  rozpadu Británie.  Za pár desetiletí už Spojené království možná už ani nebude existovat. Koho zajímá, že tento tvrdý brexit může vést k skotské nezávislosti?

A tváří v tvář neřešitelnému problému  brexitu - že nelze provést čistý odchod z EU a zároveň se vyhnout nutnosti celní hranice buď na irském ostrově, nebo v Irském moři - se Johnson rozhodl jednoduše předstírat, že tento problém neexistuje, místo aby přijal fakt, že on nebo jeho nástupce si budou muset vybrat mezi odmítnutím jednotné regulace mezi EU a částí Spojeného království nebo stabilitou v Severním Irsku. Neúcta k britské unii prostupuje vším, co tato vláda dělá, a sahá až k ministrům, jako je Jacob Rees-Mogg, kteří urážejí skotské konzervativce způsobem, který jen nahrává kampani za nezávislost.

Za třetí, v důsledku politiky této vlády trpí rodiny po celé Británii. Johnson získal většinu tím, že slíbil nejen uskutečnit brexit, ale také umožnit severu Anglie zbohatnout. To byla jen prázdná rétorika: jeho ministr financí Rishi Sunak pokračuje v přístupu svých předchůdců od roku 2010 a zavedl dosud největší jednorázové snížení sociálních dávek,  v jehož důsledku někteří rodiče s nízkými příjmy přišli o tisíce liber ročně, i když bohatším rodinám byly daňové náklady sníženy. Uprchlíci, kteří utíkají z válečných oblastí a před porušováním lidských práv, se ocitli v ostré kulturní válce, kterou proti nim vede Priti Patelová z ministerstva vnitra.

Několik posledních týdnů odhalení Johnsonových lží a pokrytectví nepoškozuje jen Konzervativní stranu. Podkopává to  důvěru veřejnosti ve všechny politiky a legitimitu britských demokratických institucí. Je to výsměch právnímu státu, když jsou obyčejní občané trestáni za porušení zákona, ale vrcholní politici, političtí asistenti a státní úředníci se elegantně vyhýbají trestům


Každým dnem, kdy Johnson pokračuje ve funkci předsedy vlády, škody rostou. Pádem Johnsona však britská politická krize ještě neskončí. Všichni pravděpodobní Johnsonovi nástupci jsou spoluviníky otřesných výsledků této vlády.

Jedinou nadějí je vítězství obnovené Labouristické strany v příštích parlamentních volbách. Keir Starmer se v posledních týdnech jeví jako kompetentní, čestný a hodnotově založený muž. Labouristé mají před sebou ještě dlouhou cestu, aby se vypořádali s důvody, proč v roce 2019 prohráli,  ale od strašlivé porážky, k níž je tehdy dovedl Jeremy Corbyn, se posunuli dál.

Premiér Boris Johnson je výtvorem dnešní Konzervativní strany. Poslanci toryů prosadili tohoto šarlatána do funkce No. 10 výhradně proto, že to vyhovovalo jejich úzkým zájmům, bez ohledu na důsledky pro zemi. Je pozoruhodné, jak málo lítosti projevují  mnozí z těch, kteří ho podporovali. Johnsonova rezignace nestačí: za jeho katastrofální premiérství se musí zodpovídat sama Konzervativní strana.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2654

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2022