Západ musí plně přijmout princip, že státy ve středovýchodní Evropě smějí být svobodné

1. 2. 2022

čas čtení 5 minut
Lidé, kteří by byli naprosto pobouřeni představou, že by Polsko mohlo mít právo veta nad tím, do jaké aliance se smí připojit Německo, nebo Británie  právo veta nad Francií, se přidržují dvojího metru, který charakterizuje přístup západní Evropy k východní Evropě již po staletí, a docela rádi dají Rusku právo veta nad tím, s kým bude smět Ukrajina vstoupit do aliance.  Západoevropané, kteří by  křičeli "fašismus!" při jakémkoli návrhu, že by územní nároky mohly být založeny na existenci dánské menšiny v severním Německu nebo německy mluvící menšiny v severní Itálii,  považují za "pochopitelné", že Moskva vznáší takové nároky na Ukrajinu.

Putinův dlouhodobý cíl ve východní Evropě je  naprosto jasný, argumentuje oxfordský historik Timothy Garton Ash.  Putin chce obnovit co největší část impéria, velmocenského postavení a sféry vlivu, které Rusko tak dramaticky ztratilo před 30 lety, s rozpadem Sovětského svazu v prosinci 1991. Jen Putinova taktika nás udržuje v nejistotě. Od roku 2008, kdy Putin násilím  získal dva  kusy Gruzie, a od anexe Krymu v roce 2014 je zřejmé, že je připraven použít všechny prostředky.

 

Podle Ashe je šokující, že Západ zůstává nerozhodný, pokud jde o právo států ve středovýchodní Evropě na svobodu a samostatnost. Západ se stále nedokáže rozhodnout mezi  dvěma různými modely uspořádání v Eurasii. Ve zkratce nazývá Ash tyto modely Helsinky a Jalta.

Na papíře se všichni na Západě hlásí k helsinskému modelu - k Evropě rovnoprávných, suverénních, nezávislých demokratických států, které respektují právní stát a zavazují se řešit všechny spory mírovými prostředky. Tento model se začal rozvíjet v dohodě Helsinského závěrečného aktu z roku 1975.

Alternativním modelem je Jalta. Summit Josefa Stalina, Franklina D. Roosevelta a Winstona Churchilla na Jaltě v roce 1945, kde si velmoci   rozdělily Evropu na západní a východní sféru vlivu.

Lidé, kteří by byli naprosto pobouřeni představou, že by Polsko mohlo mít právo veta nad tím, do jaké aliance se smí připojit Německo, nebo Británie nad Francií, se však přidržují dvojího metru, který charakterizuje přístup západní Evropy k východní Evropě již po staletí, a docela rádi dají Rusku právo veta nad tím, s kým bude smět Ukrajina vstoupit do aliance.  Západoevropané, kteří by  křičeli "fašismus!" při jakémkoli návrhu, že by územní nároky mohly být založeny na existenci dánské menšiny v severním Německu nebo německy mluvící menšiny v severní Itálii,  považují za "pochopitelné", že Moskva vznáší takové nároky na Ukrajinu.

Pokud tváří v tvář agresorovi, který je připraven použít násilné prostředky k destabilizaci a rozbití evropského státu, odmítnete dodat Ukrajině obranné zbraně a spoléháte se pouze na pozorovatele OBSE a diplomatická jednání, ustupujete Jaltě. Tím, že nebráníte mír, zvyšujete pravděpodobnost války. Němečtí sociální demokraté jsou nyní  globální ukázkou zmateného myšlení, sebeklamu a otevřeného pokrytectví. Představují jakousi zahanbenou Jaltu, Jaltu, která se neodvažuje vyslovit své jméno.

Od chvíle, kdy na summitu NATO v roce 2008 došlo k velkému vnitrozápadnímu sporu, jehož výsledkem byl mizerný kompromis v podobě veřejného prohlášení, že Ukrajina a Gruzie vstoupí do NATO, spojený s neveřejným ujednáním, že NATO pro to nic vážného neudělá, se Západ zasekl v tomto stavu strategického zmatku. Od té doby je Západ vůči Ukrajině otevřený jen napůl, napůl podporuje její nezávislost, územní celistvost a přechod k tomu, aby se stala životaschopným, suverénním a demokratickým evropským státem. Ukrajina není v NATO a v dohledné době ani nebude, ale NATO je na Ukrajině. Členské státy NATO, včetně USA a Spojeného království, tam dodaly zbraně a mají tam vojenský výcvikový personál. Ukrajina není v EU a v dohledné době ani nebude, ale EU je na Ukrajině. EU má významné programy na podporu politické, hospodářské a environmentální transformace země.

Západ musí konečně učinit strategické rozhodnutía trpělivě a důsledně se věnovat cíli, jímž je celistvá, svobodná a mírumilovná Evropa - nejen to říkat, ale myslet to vážně.

Podstatnou součástí této dlouhodobé vize je otevřenost vůči skutečně demokratickému postputinovskému Rusku. Když někteří starší těžcí státníci z německého bezpečnostního establishmentu nedávno navrhli, aby bylo Rusku nabídnuto členství v NATO, někteří to možná odmítli jako divoké německé rusofilství. V zásadě však měli naprostou pravdu. Tváří v tvář asertivní čínské supervelmoci existují všechny důvody.

Tato strategie je tedy protiputinovská, ale proruská.

Měli bychom jasně vědět, co chceme.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

2
Vytisknout
4400

Diskuse

Obsah vydání | 3. 2. 2022