Ne, Rusko Ukrajinu nenapadne
11. 2. 2022
čas čtení
7 minut
V uplynulém roce, kdy Rusko shromažďovalo
své vojáky podél
hranic s Ukrajinou, narůstaly obavy z blížící se invaze. Řada západních představitelů před touto možností opakovaně varovala. Moskva popřela, že takové plány
chystá, ačkoli své vojáky
dosud nestáhla. Někteří pozorovatelé interpretovali tato ruská prohlášení
jako nepravdivá, a dokonce obvinili ruské orgány z přípravy
operace pod falešnou vlajkou, poznamenává Harun
Yilmaz na webu Al Džazíry.
Bližší zkoumání
geopolitického chování Ruska v posledních dvou desetiletích však ukazuje, že
se jeho představitelé nemusí
nutně snažit oklamat mezinárodní společenství. Plnohodnotná válka
na Ukrajině ve skutečnosti nezapadá do způsobu, jakým Kreml ve svých geopolitických hrách využíval tvrdou sílu. Příklady
Gruzie, Sýrie, Libye a (zatím) Ukrajiny ukazují, že
provádí nákladnou, leč efektivní politiku.
Ve všech případech
měla ruská
vláda jasné
povědomí
o možných rizicích. Rusko nepochybně provedlo tyto
kalkulace před válkou v Gruzii v roce 2008.
Tehdy ruské síly skutečně nečelily hrozivému
protivníkovi a dokázaly gruzínské jednotky v Jižní Osetii snadno
porazit během několika dní. Ruská vojska poté vpadla
do Gruzie, vyplenila město Gori a zastavila
se. Jakmile bylo dosaženo omezeného cíle vytlačení gruzínských sil z Jižní Osetie a Abcházie,
Moskva se otevřela evropské mediaci.
Ruská
vojska mohla Gruzii zcela rozdělit na dvě části, získat kontrolu nad cennými tranzitními ropovody a plynovody z Ázerbájdžánu do Turecka a ochromit tamní ekonomiku a politický
systém. Všechny tyto zisky by
byly cennou vyjednávací kartou, která by gruzínskou vládu přiměla uznat nezávislost separatistických regionů. Regionální a globální náklady na tyto úspěchy by však byly pro Rusko příliš vysoké, a proto realizovalo pouze omezenou vojenskou operaci.
Podobná kalkulace byla provedena před intervencí v Sýrii, jejímž cílem bylo podpořit režim Bašára Asada. Moskva nenasadila masivní pozemní síly - jako například USA v Afghánistánu a Iráku. Ruští diplomaté se v
různých fázích války zapojili do jednání s různými zúčastněnými stranami, konkrétně s USA, Izraelem a Tureckem.
Rozsáhlé ruské bombardování oblastí pod kontrolou povstalců poskytlo syrským režimním silám účinné letecké krytí a umožnilo jim přejít z obrany do útoku.
Během několika měsíců se Damašku s podporou ruských a íránských sil podařilo získat
zpět kontrolu nad rozsáhlými
oblastmi a v následujících třech letech vytlačit povstalce z několika pevností
a omezit jejich přítomnost na severozápad
země. Rusko dosáhlo svého cíle - zachování Asadova režimu.
Když byla Moskva vyzvána,
aby zasáhla v libyjském konfliktu, přijala
ještě menší závazky, a přesto dosáhla řady úspěchů. Ruské zapojení se omezilo na nasazení
ruských žoldnéřů a dodávky zbraní generálovi Chalífovi Haftarovi, který ovládá východní část země. Přestože jeho ofenzíva na hlavní město Tripolis nakonec
selhala, Rusko se neocitlo na straně poražených.
Když Rusko v roce 2014 zasáhlo
na Ukrajině po revoluci na Majdanu proti ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, zvolilo podobný přístup. Nezahájilo masivní invazi na území svého
mnohem slabšího souseda. Namísto
toho tam poslalo své vojáky bez insignií, což
jedním dechem popíralo na Krymu, kde se nacházejí ruské
strategické vojenské objekty.
Kreml poté podnikl relativně
nekrvavé převzetí tohoto ukrajinského území tím, že uspořádal referendum a
anexi Krymu prezentoval jako naplnění "vůle lidu". Avšak dále ve snaze dobýt ukrajinské území nepokračoval.
Místo
toho, aby Moskva potrestala novou vládu
v Kyjevě, zorganizovala separatistické
síly ve východní části země, vyzbrojila je a
vyslala na jejich podporu některé své vojáky. Ve velké míře se spoléhala na žoldáky a ruské vojáky bez insignií, aby popřela svou účast
v konfliktu a prezentovala tamní události jako spontánní povstání. Moskva tak za minimální cenu získala vliv na Ukrajinu.
Dnes, osm let po začátku konfliktu, Rusko shromažďuje podél hranic velký počet
vojáků. Změnilo svůj přístup? Je to nepravděpodobné. Navzdory předpovědím Západu o blížící
se invazi je sporné, že zamýšleným cílem ruské vojenské mobilizace je
dobytí Ukrajiny.
Moskva neztratila páky na Kyjev v oblasti Donbasu, protože pro ukrajinskou armádu
je téměř nemožné vyřídit tamní separatistické
hnutí, dokud se těší ruské podpoře. Pokud chce Kreml vyvíjet
nátlak na ukrajinskou vládu,
může tak jednoduše učinit eskalací konfliktu na východě,
což nevyžaduje rozsáhlé nasazení ruských vojsk.
Ve skutečnosti už jen rozsáhlá vojenská přítomnost podél hranic působí
Ukrajině dostatečné škody: vážně podkopává její ekonomiku. Ruské úřady navíc nevidí hrozbu vycházející z "demokratické
Ukrajiny", protože Majdan již v
ruských prodemokratických kruzích ztratil na přitažlivosti.
Shromažďování vojsk podél rusko-ukrajinské hranice tedy není namířeno proti Kyjevu, ale proti Západu.
Moskva chce donutit západní země, aby konečně zasedly k jednání o otázkách evropské bezpečnosti. A zdá se, že tato strategie
funguje. Od roku 1991 je to poprvé, co se Západ vážně zapojil do jednání s Ruskem o evropské bezpečnosti.
Ruští představitelé nepochybně chápou, že Ukrajina do NATO nevstoupí, protože v této Alianci pro její
přijetí momentálně nepanuje žádné
nadšení. To, co Kreml
znepokojuje, je, zda USA rozmístí na ukrajinském území rakety nebo prvky
protiraketové obrany.
Moskva chce, aby byla přijata
opatření v několika otázkách, včetně zastavení rozmísťování balistických raket středního
doletu v Evropě a omezení vojenských cvičení v těsné blízkosti ruských hranic.
V prosinci představila svůj návrh, v němž nastínila své požadavky NATO i Spojeným státům.
Co bude následovat?
Dokud Kreml nebude mít pocit, že získal potřebné bezpečnostní záruky, bude pravděpodobně pokračovat ve
vojenském nátlaku. Může rozmístit balistické
rakety středního doletu v Bělorusku nebo dokonce
eskalovat dění ve svém
bezprostředním sousedství, třeba v Gruzii. Může uspořádat válečné hry poblíž západní Evropy, jako tomu bylo v
případě nedávných námořních cvičení nedaleko Irska. Mohl by dokonce předvést
vojenské schopnosti blíže u hranic USA, například rozmístěním hypersonických raket na svých ponorkách nebo rozmístěním raket dlouhého doletu ve Venezuele.
Všechna
tato opatření však budou spadat do efektivních kalkulací. A to znamená,
že rozsáhlá invaze nebo válka
jsou velmi nepravděpodobné.
Celý článek v angličtině
ZDE
11560
Diskuse