Putin potřebuje vleklou válku - Západ mu ji svou bázlivostí poskytuje

28. 6. 2022

čas čtení 6 minut
Nejnovější ruský útok na civilní cíle na Ukrajině, který si vyžádal nejméně 18 mrtvých v nákupním centru v Kremenčuku, daleko od frontové linie, by mohl být interpretován jako vzkaz pro zasedání G7 a NATO, která probíhají v Německu. Jde o poselství, že Rusku je zcela jedno, že Západ odsuzuje jeho zločiny -  Moskva neustoupí. A to se zase může zakládat na ruském přesvědčení - ať už je rozumné, nebo mylné - že z dlouhodobého hlediska válka probíhá ve prospěch Ruska, píše Keir Giles z britského výzkumného centra Chatham House.

Rusko dosahuje úspěchů. Jeho ofenziva na východní Ukrajině pomalu drtí vše, co jí stojí v cestě, a na Západě sílí poznání, že konflikt nebude mít brzký konec. Válka se však ještě více protahuje tím, že Rusko úspěšně odrazuje západní podporovatele Ukrajiny od toho, aby mu poskytli zbraňové systémy, které potřebuje - včetně většího množství munice, bezpilotních letounů, rušiček, radarů a prostředků k zachycení ruských úderů raketami dlouhého doletu, jako byly ty, jichž jsme svědky v posledních dnech.

Vojenská podpora Ukrajině ze strany USA, Velké Británie a jejich spojenců se postupně rozšiřuje co do rozsahu a posílá výkonnější útočné systémy, jako je dělostřelectvo delšího dosahu. Největší překážkou pro poskytnutí válečného vybavení Ukrajině je však stále obava z toho, jak bude Rusko reagovat.

Kritici současné úrovně západní podpory varují, že tato zdrženlivost je důsledkem toho, že USA a další země samy sebe omezují ze strachu, aby nevyprovokovaly eskalaci. Skutečnost je však mnohem jednodušší.

Pokračující ruská kampaň hrozeb a chvástání má zamýšlený efekt: Nutí protivníky Moskvy váhat. Všudypřítomná představa, že provokování Ruska by vedlo ke katastrofálním následkům, je pro Moskvu klíčovým vítězstvím. Úspěšné odrazení Západu od poskytnutí veškeré podpory Ukrajině, kterou potřebuje ke zvrácení průběhu války, Vladimiru Putinovi znovu potvrzuje, že vojenskou podřízenost Ruska vůči Západu lze překonat využitím západního strachu.

Jasně deklarovaný strach Západu z eskalace ve skutečnosti Rusku dokazuje, že hrozby fungují bez ohledu na to, jak jsou nepravděpodobné nebo jak často se ukázalo, že jsou plané. Nyní je to již únavně se opakující cyklus hrozeb jaderného zničení toho, kdo v poslední době nejvíce rozčílil ruské propagandisty - například ruská státní televize nedávno hovořila o útoku na Nizozemsko. Ruské jaderné hrozby budou pokračovat tak dlouho, dokud budou účinně bránit tomu, aby byla Ukrajině poskytnuta válečná vojenská podpora.

Skupina G7 možná správně hovořila o tom, že podpora Ukrajiny bude pokračovat "tak dlouho, jak to bude nutné", ale největším problémem Ukrajiny zůstává snaha přesvědčit své mezinárodní podporovatele, aby slova odpovídala činům.

Navíc mezi oběma stranami existuje nápadný nesoulad cílů a priorit. Zatímco Rusko jasně stanovilo, co od války chce - zánik Ukrajiny jako nezávislého národa a obnovení ruské imperiální moci nad svými sousedy - západní podporovatelé Ukrajiny jsou zmatení a rozdělení v tom, jak chtějí válku ukončit a co chtějí, aby se v jejím důsledku stalo s Ruskem.

Tím vším získává Rusko čas. Prezident Zelenskij řekl skupině G7, že chce, aby válka skončila do zimy. K tomuto termínu má dobrý důvod. Evropa se ještě zdaleka neodpoutala od ruské energetiky a bolestivá zima s ještě vyššími cenami pohonných hmot Evropanům ukáže skutečnou cenu podpory Ukrajiny v tomto konfliktu.

Nejde však jen o energii, kterou může Rusko využít k tomu, aby přimělo třetí země zasazovat se o mír na úkor Ukrajiny. Potravinové vydírání zbytku světa prostřednictvím ruské námořní blokády je další taktikou přinášející úspěch - Ukrajina prohlásila, že je pod tlakem, aby se vzdala, ze strany států v Africe a Asii, které jsou znepokojeny přerušením dodávek obilí.

Rusko také náklady na svou válku v podobě dopadů hospodářských sankcí. Degradace ruské ekonomiky a průmyslu však neproběhne tak rychle, aby ovlivnila krátkodobý průběh konfliktu.

I z vojenského hlediska může Rusko překonat ukrajinskou odolnost a západní trpělivost. Podle autoritativních hodnocení Rusku dochází vycvičená vojenská síla. Ale stejně jako v mnoha jiných případech je to pro Rusko méně definitivní problém, než by tomu bylo u jiných mocností.

Tradiční ruská lhostejnost k rozsahu obětí, které utrpí při prosazování jeho válečných cílů, se projevuje v rozhodnutí vrhat do boje napůl vycvičené nebo nevycvičené zálohy a odvedence, včetně těch, kteří byly násilím odvedeni z okupovaných území  (další válečný zločin).

Právě tyto větší síly ekonomické, vojenské a politické moci budou rozhodovat o výsledku války, nikoliv o úspěchu či neúspěchu jednotlivých operací - jako bylo například dobytí Severodoněcku, které již několik týdnů fascinuje západní veřejnost. Zdá se, že Rusko si je jisté tím, kde leží rovnováha sil.

Vlastní ukrajinské jednotky  jsou i nadále odhodlány bojovat. Aby to však mohlo pokračovat, musejí zůstat přesvědčeny, že mají přiměřenou šanci na úspěch a zabránit ruskému vítězství. Každé odmítnutí západních partnerů poskytnout prostředky k udržení nebo znovuzískání ukrajinského území tuto šanci o něco snižuje.

Dokud budou Evropa a USA váhat a jen zdrženlivě poskytovat Ukrajině zbraně, které potřebuje k ukončení konfliktu - nebo přinejmenším k tomu, aby způsobily ruským silám dostatečné škody, které by konečně zpochybnily Putinovo vnímání vítězství -, je těžké si představit, že by rychlé ukončení války vyznělo ve prospěch Ukrajiny. Mezitím budou brutální útoky na civilisty a základní infrastrukturu na Ukrajině pokračovat.


Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
2856

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2022