Nadužívání termínu genocida může mít neblahé následky pro celý svět

23. 8. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 7 minut

Rád bych uvedl, že navzdory poněkud zavádějícímu titulku mého předchozího textu, který vyvolal na BL vášnivou diskusi, osobně považuji americké angažmá v korejské a vietnamské válce za brutální tažení mající zcela zjevné genocidní prvky, a nikoliv za genocidu per se. Na druhou stranu je možné, že i ruská invaze na Ukrajině nese genocidní prvky – nicméně toto závažné obvinění je záhodno ověřit a vyšetřit nezávislými tělesy, což ztěžuje ona pověstná válečná informační mlha. Zvěrstva a válečné zločiny USA v Koreji, Vietnamu či Iráku jsou díky časovému odstupu nezávislými odborníky zdokumentovány. Avšak s termínem genocida jako takovým bych raději šetřil, neboť jeho nadužívání, či dokonce mylná aplikace, může mít neblahé následky.

Jedním z největších nešvarů mediálního pokrytí ruské agrese – obdobně jako v syrském konfliktu – je skutečnost, že mnohdy vychází z tvrzení jedné ze zainteresovaných stran. Nikdo tak nepochybuje o lžích a manipulacích kremelského agresora, zatímco vyjádření prezidenta Zelenského a dalších představitelů ukrajinského establishmentu jsou často brána jako daný fakt. Netvrdím, že Zelenský a spol. lžou v téže míře jako osazenstvo Kremlu, nicméně třeba reakce ukrajinské strany na kontroverzní zprávu Amnesty International hodnověrně ilustruje, že – eufemisticky řečeno – ne vždy mluví pravdu.

Především je nutné, aby byl genocidní záměr dokázán před mezinárodním trestním soudem, což je ale v praxi velice obtížné. "Genocida vyžaduje zvláštní úmysl, takže musíme skutečně prokázat, že se (Ruská federace) dopouští všech těchto hrozných zločinů, aby danou skupinu částečně nebo zcela zničila," míní expertka na válečné zločiny a mezinárodní právo na Washingtonově univerzitě v St. Louis Leila Sadat. Právě proto se podle ní genocida před Mezinárodním trestním soudem a Mezinárodním soudním dvorem dokazuje velmi težko, protože žalobci se musí dostat do mysli pachatelů a prokázat existenci zvláštního úmyslu. Podle jiných právních expertů označení ruské invaze na Ukrajinu za genocidu vyžaduje shromáždění většího množství důkazů, extenzivní rešerše a rigorózní právní analýzu důkazů získaných ve válečném poli.

V odborné obci tedy neexistuje konsenzus o tom, zda RF páchá na Ukrajině genocidu, či nikoliv. Mezi rostoucím počtem akademiků naopak na toto téma probíhá velice ostrá debata, přičemž jeden expert odmítá označit ruskou agresi za genocidu, zatímco druhý s tím nemá sebemenší problém. Nutno dodat, že dvě přední respektované lidskoprávní organizace, Human Rights Watch a Amnesty International, v souvislosti s ruskou invazí genocidu nezmiňují; popisují však „zjevné válečné zločiny spáchané ruskou válečnou mašinérií.

Fabiano Golgo ve své reakci na můj text předložil jeden závažný fakt, nad nímž se nedá jen tak mávnout rukou. Tři desítky nezávislých odborníků dospěly k poznatku, že Ruská federace na Ukrajině „nese odpovědnost státu za porušení článku II. a článku III. písm. c) Úmluvy o genocidě, kterou je vázáno, přičemž nepochybně existuje velmi vážné riziko genocidy, což vede k povinnosti států jí předcházet podle článku I. Úmluvy o genocidě.“ Moskva podle těchto odborníků vícero způsoby podněcuje ke genocidě Ukrajinců, což lze chápat jako „plán genocidy“, který je manifestován spáchanými zvěrstvy.

Jedním z nejzávažnějších obvinění, které tito výzkumníci, jakož i Golgo předkládají, je Rusy potvrzené „přemístění“ více než jednoho milionů Ukrajinců, včetně 180 – 200 000 dětí. Odborníci doslova píší: „Rusko od začátku invaze oznámilo přemístění více než jednoho milionu lidí z Ukrajiny do Ruska, včetně více než 180 000 dětí.“ Šéf ruského Národního centra řízení obrany Michail Mizincev citovaný agenturou Interfax v květnu prohlásil, že „od začátku speciální vojenské operace bylo evakuováno celkem 1 092 137 osob, z toho 196 356 dětí" (…) Celkem naše databáze obsahuje 2 754 241 takových apelů z 2 133 osad na Ukrajině".  

RF tedy neoznámila přemístění více než jednoho milionu lidí z Ukrajiny do Ruska; zcela explicitně hovoří o evakuaci – ať už to v jejím pojetí znamená cokoliv. Avšak z Mizincevova prohlášení – tak, jak je formulováno – nelze zkonstruovat důkazní materiál svědčící o porušení Úmluvy o genocidě. My ve skutečnosti nevíme, kolik osob bylo do Ruska přivlečeno proti své vůli, jak připouštějí reportéři Washington Post. Obvinění z deportací a násilného přesunu ukrajinských civilistů pocházejí vesměs z ukrajinské strany.

Ruské okupační síly se ale podle důvěryhodných informací skutečně dopouštějí násilného přesunu ukrajinských civilistů přes „filtrační tábory“; otázkou ovšem zůstává, v jaké míře k těmto zločinům dochází a zda je lze označit za genocidu.

Je taktéž obtížné potvrdit znepokojující informace o počtu dětí unesených z Ruskem okupovaných oblastí, jak ilustruje vyšetřování pod hlavičkou OSN. V červnu Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet vyjádřila znepokojení nad zprávami, že ukrajinské děti byly „násilně deportovány“ z východních oblastí země a odvezeny do Ruska k adopci. „Zatím nemůžeme potvrdit tato tvrzení ani počet dětí, které by se v takové situaci mohly nacházet," uvedla Bachelet. (…) „Prozatím však nejsou jasné důkazy o počtu pohřešovaných mladistvých ze státních centera je velmi obtížné potvrdit zprávy o tom, že byli odvezeni do Ruska a dostali občanství.“

Na druhou stranu Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) považuje všechny Ukrajince, kteří byli v důsledku mezinárodního konfliktu donuceni opustit svou zemi, za uprchlíky, aniž by zhruba 2,2 milionu Ukrajinců, kteří se nyní nacházejí v Rusku a Bělorusku, klasifikoval jako „přemístěné“ či „evakuované“ osoby. Opět tápeme ve válečné mlze, kdy máme celkem pochopitelnou tendenci věřit slovům přicházejícím z napadané země, avšak toto závažné obvinění by v první řadě mělo být ověřeno nezávislými pozorovateli.

Opakuji: nikdo se zdravou myslí nerozporuje celou řadu masakrů a válečných zvěrstev spáchaných ruskými invazními silami na ukrajinském národu. Jenže pokud výše uvedení badatelé míní, že riziku genocidy na Ukrajině je třeba předejít, dostávají se na tuze vratkou půdu. Zamysleme se nad tím, co jejich apel skutečnosti obnáší. Je to snad vyhlášení bezletové zóny (úplné nebo částečné) či přímý vstup vojsk NATO do válečného konfliktu, což by de facto znamenalo vyhlášení třetí, tedy terminální světové války?

Byl snad verdikt Russellova a Sartreho tribunálu obviňující Spojené státy ze spáchání genocidy proti vietnamskému lidu nebo verdikt válečného tribunálu v Malajsii obviňující USA z téhož v případě irácké invaze popudem k bombardování amerických základen v Indočíně a na Blízkém východě, či rovnou k útoku na neuralgické pozice amerického establishmentu? Nemyslím a nebyl by to vůbec dobrý nápad.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
3589

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2022