Pohledem hypochondra
13. 9. 2022 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
9 minut
Pár poznámek k českému zdravotnictví
Za
hypochondra vás kde kdo považuje zejména, když máte na první
pohled neviditelnou nemoc. Když vám chybí třeba noha, ucho nebo
čtyři prsty, je jednou pro vždy jasno. Když ale máte cosi
neviditelného, podivného, jste tak jako že vlastně zdravý, a
tedy schopný plnění všech uložených úkolů..., a pokud
současně tvrdíte opak - jste vlastně typický hypochondr. Když
se na vás takhle dívají známí, je to nepříjemné. Když se ale
na vás takhle dívá ošetřující lékař - měl by dostudovat.
Zejména když přemýšlí způsobem: „Všechno už jsme
vyzkoušeli, tak co byste ještě chtěl(a)?!“
Zdá
se, že nám zoufale chybí DOKTOŘI, kteří by se člověkem
zabývali jako celkem (celostní medicína) - ať už se bavíme o
začátku, a o tom, zda nějaká nemoc (či problém) nemůže
ovlivňovat jinou a tím, že léčím první, léčím do jisté
míry i tu druhou / nebo o konci, kdy se sejde někomu „x“
různých léků, a CELOSTNÍ (v Česku obvodní?) lékař by měl
dokázal říci, jakou mohou mít interakci, a co z toho pro pacienta
plyne. Samozřejmě, že i takoví lékaři existují, ale rozhodně
to není standard.
Relativní
banalita - mě třeba dlooouhá léta často a nesnesitelně bolela
hlava, což mě jednak vyřazovalo z provozu, a taky jsem spotřeboval
za tu dobu kila prášků na bolest. Pak se jednou náhodou vyjevilo,
že mám trvale vysoký krevní tlak. Po lécích na něj je hlava v
pořádku:-) Nikoho
ze zdravotníků, za kterými jsem s tím chodil (letos oslavím 59),
nenapadlo systematické měření tlaku. Naštěstí to napadlo moji
nezdravotnickou přítelkyni. Koupil jsem v lékárně stroj a bylo.
Měl
by tu tedy být pro každého člověka k dispozici primárně
celostní lékař hodný tohoto označení, který bude přemýšlet
napříč disciplínami a bude dávat do kontextu všechny dostupné
informace včetně celého pacientova života - soukromého i
pracovního. Mnoho „obvoďáků“ jím, bohužel, spíš není.
Těžko soudit, zda je to přetížením, věkem, vzděláním,
neschopností, absencí silné zdravotnické politiky státu(?)
Takový
lékař s vámi nemá začínat debatu bafnutím „TAK CO (čti
„zase“) POTŘEBUJETE!?“, ale přátelskými dotazy
„JAK
SE CÍTÍTE?
CO
VÁS BOLÍ?
CO
VÁS TRÁPÍ?
OD
KDY TOMU TAK JE?
CO
NEZVYKLÉHO TOMU PŘEDCHÁZELO?
JAK
TO MÁTE DOMA?
JAK
TO MÁTE V PRÁCI?“
Musí
s vámi detailně probrat souvislosti, což ho postupně povede ke
skutečným příčinám problému. Musí vás elementárně
prohlédnout, tj. udělat jednoduchá vyšetření, která má v
kompetenci. Na ta, která v kompetenci nemá a jsou nasnadě, jako
nejlépe mapující možné příčiny špatného stavu, vás má
promptně odeslat a odesílat tak dlouho, až zjistí správnou
diagnózu. Neměl by také pacienta zatěžovat nadbytečnými
vyšetřeními, když je již od počátku jasné, že bude stejně
nutná například magnetická rezonance, aby se vše vyjasnilo do
detailu. Až pak má začít optimálně a cíleně léčit nebo k
cílené léčbě pacienta odeslat na odborné pracoviště.
To,
že tu není certifikované a jasně dané stanoviště celostního
lékaře dostupného kdykoli pro všechny logicky znamená, že lidé
korzují mezi nejrůznějšími odborníky, aby nalezli alespoň
nějakou komplexní radu – občas samozřejmě mají štěstí a
naleznou celostního lékaře na nečekaném a zprvu neodhadnutelném
místě. Takoví lékaři se pak stávají populárními a logicky
přetíženými.
Tedy,
troufalá rada ministerstvu zdravotnictví
Dokud
nebude v naší zemi dostatek schopných, přívětivých a všem
dostupných celostních lékařů, těžko se bude veřejné zdraví
významně zlepšovat. Pokud je péče o zdraví lidu skutečným
cílem ministertva zdravotnictví, tj. vlády, měli by podle toho
všichni dotčení začít jednat.
- - -
S
tím volně souvisí role lékáren. Při příchodu do lékárny by
vás měly oslovit samoobslužné regály s BYLINAMI a bylinnými
preparáty, s vitamíny a se stručnými popisy, k čemu přesně je
co dobré. Takové lákání méně znalých na bylinky. K ruce by
měl být samozřejmě odborný pracovník. Až dál v prostorách
lékárny pak tvrdá chemie, která je bohužel v některých
případech nakonec nezbytná.
-
- -
Dalším
tématem důležitým pro mnoho lidí je problematika špatného
ZRAKU a špatných ZUBŮ. Pokud se u vás objeví tyto dva problémy
nebo jeden z nich výrazně a jinak jste v podstatě zdraví, budete
stejně jako všichni ostatní platit nemalé zdravotní pojištění,
ale současně významně klopit na dřevo, protože zdravotní
pojišťovna vám zpět nedá téměř nic. Jen proto, že nemáte
zlomený krček nebo nedej bože třeba rakovinu, ale zoufalé oči
nebo katastrofální zuby. Nevím jak je možné, že kdysi někdo
rozhodl, že problematika zubů a očí bude u nás tvrdá komerce
vymykající se běžnému zdravotnickému systému(?) Už slyším
otázku kverulatů – a proč by krásné brýle měla někomu
platit pojišťovna? Dobrý argument – ať tedy pojišťovny platí
celá skla v potřebné kvalitě a na obroučky přispívají nějakou
logickou částkou např. na každé brýle dvacetinu průměrné
mzdy.
-
- -
Ještě
bych rád zmínil letité a dobře krmené české TABU = EUTANÁZIE.
Jsou v zásadě dva druhy lidí – tj. ti, vedle kterých v posteli
po těžké, případně strašné nemoci někdo zemřel (mezi ně se
bohužel počítám) a ti ostatní. První vědí, ostatní je třeba
přesvědčit, jak důležitá je možnost zajistit poslední pomoc v
podobě eutanázie člověku, který ji skutečně potřebuje. Vše
samozřejmě musí projít nějakou komisionální procedurou a z
důvodu možného zneužívání by měla být složena i přiměřená
finanční kauce. Co třeba takový ZÁKON NA OCHRANU LIDÍ PŘED
TÝRÁNÍM? Co člověku ulevit například v neléčitelné fázi
rakoviny?! Má každý právo rozhodovat o svém vlastním životě?
Nebo je nevolníkem systému a když je nejhůř má skočit pod vlak
nebo z 10 patra? Vy, kteří jste proti – opravdu prosím –
přemýšlejte! Už dlouho se čeká právě na vás!!
-
- -
Poslední
poznámka je ke COVIDU. Nechápu, jak může stát připustit
anarchii, v jejímž důsledku zbytečně umírají lidé. Kolik jste
viděli lidí, kteří si dobrovolně nasadí respirátor v MHD nebo
u lékaře? Je to smutné, ale v Česku fungují pouze vymožená
nařízení.-
- -
-
- -
Jak
vlastně měřit kvalitu českého zdravotnictví? Opravdu je hlavním
měřítkem spokojenost lékařů a sester se svými platy? Je to
podobné, jako kdybychom kvalitu výroby nějaké automobilky chtěli
měřit kvalitou platů jejích zaměstnanců. Kvalitní auto přece
bude jenom takové, které nebude mít časté závady a bude za
rozumné peníze. Tečka. Pokud by tedy někdo opravdu chtěl
zlepšovat kvalitu českého zdravotnictví, ať proboha vychází z
objektivních NÁZORŮ PACIENTŮ. Ať si nechá udělat relevantní
statistický průzkum na základě chytrých otázek. A současně ať
zavede odměňování lékařů a sester z podstatné části podle
reálné kvality jejich práce, tedy podle konkrétních výsledků v
léčbě pacientů. Pokud takový přístup přivede některé
zdravotníky k trvalému odchodu do zahraničí, je to jejich
svobodné rozhodnutí, ale ať napřed doplatí státu náklady na
své studium. Za tyto peníze pak bude možné stimulovat (vázanými
stipendii apod.) zdravotníky budoucí.
-
- -
A
co je úplně nejdůležitější?
KVALITNÍ
A CÍLENÁ PREVENČNÍ MEDICÍNA. Když zůstaneme třeba u oné
nešťastné rakoviny – už bylo uděleno několik cen světových
i tuzemských za to, že se ví, jak důležitá je v této
souvislosti imunita. Tedy prevencí rakoviny je mimo jiné sledování
a případná včasná stimulace imunity zejména u geneticky či
recidivou ohrožených osob. Děje se to masivně?
- - -
PS
Stát,
který posílá do důchodu lidi později než je statistický věk,
kdy v průměru významně onemocní (snad si pamatuji dobře, že je
to v Česku kolem 55 let?) není soudný. Ba je hloupý. Nutí chodit
do práce lidi, kteří, aby skutečně mohli podávat nějaké
výkony, musí se „dopovat léky“ namísto, aby byli v klidu
doma, chodili na houby, na ryby nebo krmit holuby do parku. To se pak
holenku nedivme, že to zdravotnictví stojí takové prachy! Soudím,
že jakž takž zdravý člověk v klidném důchodu je pro systém
nekonečně levnější než nemocný pracovník putující léta po
lékařích, neschopenkách, nemocnicích a lázních...
9969
Diskuse