Co se stalo s GAČR?

7. 12. 2022 / Muriel Blaive

čas čtení 12 minut

Ředitel Kudrna a ÚSTR se opakovaně snažili instrumentalizovat přerušení mého grantu GAČR v roce 2017 a na sociálních sítích jsem viděla řadu spekulací a škodolibostí. Co má přerušení mého grantu v roce 2017 společného s mým propuštěním v roce 2022? Samozřejmě nic. V mém propuštění se o tom nepíše. Je to jen záminka k tomu, abych byla veřejně zesměšňována.

Můj grant od GAČR měl problém mimo jiné kvůli způsobu, jakým ho spravoval ÚSTR

 

Když jsem v roce 2016 dostala jako hlavní řešitelka grant GAČR, bylo to vůbec poprvé, co takový grant ÚSTR obdržel, a ústav byl trochu nešikovný v tom, jak s ním naložit. Například se rozhodl ponechat si polovinu mého platu GAČR nad rámec režijních nákladů, což bylo v akademickém světě neslýchané. Připadalo mi to nehorázné, ale nedokázala jsem tomu zabránit. Pak ÚSTR tyto peníze (pokud jsem správně rozuměla) použil, aniž by mě o tom informoval, na nákup vybavení pro ústav, což pravidla GAČR samozřejmě přísně zakazují. Grant byl napsán na mé jméno, takže jsem za něj byla zodpovědná, ale spravoval ho ÚSTR, tudíž jsem byla hnána k zodpovědnosti, přičemž jsem neměla žádnou rozhodovací pravomoc, a dokonce ani informace o tom, jak byly prostředky (zne)užity.

Domnívám se však, že i GAČR si musela uvědomit, že se jedná spíše o začátečnické chyby než o skutečný pokus o podvod, a nechala to plavat. Nevím přesně, jakým způsobem ÚSTR finanční situaci s GAČR narovnal. Předpokládám, že vrátili použité peníze podle špatné kapitoly? V každém případě jsme dostali povolení pokračovat druhým rokem.

Dalším problémem bylo, že můj spoluřešitel Nicolas Maslowski na konci října 2016 z grantu odešel, protože dostal pracovní místo v Polsku. Už tehdy GAČR hovořila o přerušení grantu, proti čemuž jsem se bránila: já jsem na grantu pracovala na plný úvazek, Nicolas Maslowski jen na poloviční, a šlo skutečně o můj projekt – neviděla jsem důvod, proč grant přerušovat.

GAČR mi nakonec umožnila navrhnout náhradníka, což jsem učinila, ale v únoru 2017 byl odmítnut (trvalo dlouhé měsíce, než GAČR dospěla k rozhodnutí.) Poté jsem nabídla druhého náhradníka, profesorku Annu Müller, kterou přijali až v červnu 2017 (po zase velmi dlouhé lhůtě.) Ale protože Anna Müller je Polka pracující v USA, ještě trvalo až do září 2017, než stále neochotnější ÚSTR přišel na to, jakým přesně legálním způsobem ji může zaměstnat a už vůbec nechtěl zaměstnávat potřebnou asistentku v Polsku. Takže dostala zaplaceno až od září do prosince 2017, přestože na projektu se mnou pracovala už od dubna. To znamená, že prostředky určené na mzdu spoluřešitelky a její asistentky a na její vlastní náklady na výzkum nebyly odpovídajícím způsobem využity.

To byl první důvod, který GAČR uvedla pro přerušení projektu na konci roku 2017: nevyužité prostředky jsou z jejího pohledu kardinální chybou. Tomu naprosto rozumím, ale také jsem s tím nemohla nic dělat.

Požadavky GAČR jsou někdy ale sporné

Druhým důvodem, který uvedla GAČR, bylo, že mé publikace jsou nedostatečné a nevhodné. Zde bych ráda zpochybnila postupy GAČR. V žádosti o grant jsem (povinně napsána anglicky) neslíbila mnoho publikací: jeden článek ročně a kolektivní monografii na konci třetího roku, viz zde:

Seriózní badatel ví, že není možné v jednom roce provést výzkum, napsat článek, odevzdat článek a publikovat článek v kvalitním mezinárodním časopise nebo monografii – to je prostě nemožné. Zveřejnění článku nebo kapitoly po jeho odevzdání trvá obvykle jeden až dva roky, a často i mnohem déle. Rakouská agentura FWF dává výzkumníkovi čtyři roky po skončení grantu na dokončení všech slíbených publikací – a i to je někdy příliš krátká doba.

GAČR se tváří, že tomu nerozumí. Takže jedinou, a tím myslím opravdu jedinou, možností, jak dosáhnout toho, aby se publikace objevila v prvním a druhém roce grantu, pokud má být v dobrém mezinárodním časopise nebo monografii, je předložit ji ještě před zahájením projektu. To je můj první bod: předstírat, že mé první publikace nevycházely striktně z grantu, je ze strany GAČR dost pokrytecké.

Mým druhým bodem je, že jsem nakonec GAČR připsala osm publikací když jsem jich slíbila tři, i když jejich dokončení samozřejmě trvalo několik let po skončení grantu, jak už to v reálném životě­­ bývá – a i přes to, že jsem třetí rok grantu už nedostala.



 

A za třetí chci říci, že v době, kdy byl můj grant přerušen, byl rukopis nejdůležitější publikace, kterou jsem plánovala, kolektivní monografie, již v rukou nakladatele a skutečně vyšla před koncem roku 2018, jak bylo slíbeno – což samo o sobě byl zázrak, na kterém jsem intenzivně pracovala tři roky.


Ale je toho víc. Okolnosti, za kterých byl můj grant přerušen, jsou přinejmenším podivné. Začátkem dubna 2018 obdržel ÚSTR dopis, v němž se uvádí, že prodloužení mého grantu o třetí rok bylo zamítnuto, takže grant byl na konci roku 2017 zpětně zrušen. Důvod uvedený v dopise byl vágní. Byla jsem zaskočená a okamžitě jsem oznámila, že se chci proti rozhodnutí odvolat. Zdeněk Hazdra a Ondřej Matějka (ředitel a náměstek) mi to zakázali, protože chtěli zachovat dobré vztahy s GAČR. Zbavili mě funkce poradkyně ředitele a přesunuli mě do výzkumného oddělení, přičemž můj plat byl snížen na méně než polovinu. Byla jsem ponížená a rozzuřená a uvažovala jsem o odchodu z ústavu, ale můj nový šéf Ondřej Vojtěchovský byl tak milý a laskavý, že jsem se nakonec rozhodla zůstat, i když jsem si slíbila, že se budu ucházet o externí granty mimo Českou republiku (aby mi polovina grantu už nikdy nebyla zabavena.) To jsem také udělala a v letech 2018 až 2022 jsem získala čtyři prestižní mezinárodní granty jeden po druhém.

Při odchodu z Hazdrovy kanceláře po odvolání jsem neuposlechla jeho příkaz a šla za svým kontaktní osobou do GAČR, tedy za člověkem, kterému jsem v prvních dvou letech posílala roční výzkumné zprávy. Byl tvrdý a neměli jsme spolu zrovna nejlepší vztahy.  Přesto jsem za ním s touto novou situací zašla a on byl stejně udivený jako já. Přestože byl mým nadřízeným v GAČR, přerušení grantu byl pro něj naprostá novinka a rozhodně to nebylo na jeho doporučení. Jeho první reakce byla doslova úplně stejná jako moje, tedy: „Ale to přece není vaše vina, že Nicolas Maslowski grant opustil, a vy už jste svůj rukopis odevzdala!“ Naléhal na mě, abych se proti rozhodnutí odvolala, a když jsem řekla, že to mojí šéfové nechtějí, řekl, že se mohu ještě odvolat svým jménem. Slíbil, že můj dopis osobně doručí a vybídl mě, abych si vytiskla svůj rukopis, aby mi ho mohl doručit také. Což jsem také udělala.

Na svou žádost na kontrolní radu GAČR jsem nikdy nedostala žádnou odpověď. Asi po měsíci jsem se vrátila k tomu člověku, abych se zeptala, co se děje, a jiná kolegyně mi nepřátelsky sdělila, že už v GAČR nepracuje (!).

Rozhodla jsem se tedy napsat předsedkyni GAČR a stěžovat si na tuto velmi neobvyklou situaci. Nová předsedkyně GAČR byla nedávno zvolena, aby udělala pořádek poté, co její předchůdce Petr Matějů rezignoval po skandálu ohledně zvýhodňování kolegů. Na můj dopis odpověděla tak, že mi sama sdělila jméno recenzenta v komisi GAČR – jméno, které má být přísně důvěrné (!) I ona měla tedy diskutabilní etické standardy. Ukázalo se, že tento recenzent byl vědecký pracovník specializovaný na 18. a 19. století (můj výzkum byl o komunismu po druhé světové válce), který neuměl víc než elementární angličtinu, což ovšem vyvolává otázku, jak dokázal posoudit můj vědecký projekt a výsledky, které byly celé v angličtině. Ukázalo se také, což je sotva uvěřitelné a v rozporu s jakýmkoli důvěryhodným měřítkem spravedlnosti, že odvolání vyřizoval tentýž hodnotitel, který můj grant původně přerušil.

Celou záležitost jsem probrala i s Mirkem Vaňkem, ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny, který v této komisi GAČR také zasedal, ačkoli se z jednání, pokud jde o můj případ, omluvil, protože se známe a máme přátelské vztahy. Z toho, co se pamatuji mi řekl, že v GAČRu jsou tak horliví v očistě, že teď jdou do druhého extrému, a on v ÚSD také měl přerušený projekt (nebo několik projektů, teď už si nejsem jistá) a netuší, co si s těmi výzkumníky propuštěnými z GAČRu počít.

Takže taková byla situace. Netřeba dodávat, že ani moje stížnost předsedkyni GAČR nikam nevedla.

Co ty dva miliony?

Jelikož se mě Hazdra s Matějkou v téhle šlamastice s GAČR nijak nepokusili bránit a já byla z vedení ústavu odvolána, už jsem se s nimi nebavila a nebyla jsem si úplně jistá, co se stalo poté, co mě poslali k šípku. Odjela jsem na delší dobu do zahraničí a odtamtud jsem se věnovala výzkumu. Takže když ÚSTR tvrdil, že musel vrátit celé dva miliony z mého grantu, překvapilo mě to, ale nebyla jsem si stoprocentně jistá, jestli je to pravda, nebo lež.

Poslala jsem ÚSTR žádost podle zákona 106/1999, abych si vyžádala více informací; a napsala jsem O. Matějkovi, abych se zeptala, co se přesně stalo. Matějka mi okamžitě odpověděl, že to, co říká Kudrna, není pravda. Ústav nemusel nic vracet, dokonce ani ne ty tři měsíční platy za rok 2018, který jsem již obdržela. Náměstek ředitele Kamil Nedvědecký mi pak jménem ÚSTR na moji 106ku odpověděl, že "Podle Závěrečné zprávy, odeslané Grantové agentuře 3.5.2018, činila nedočerpaná částka 599 tisíc Kč." Jinými slovy, ústav nevrátil GAČR ani korunu, pouze mu bylo znemožněno čerpat peníze po zbytek roku 2018, pokud rozumím dobře od dubna do prosince, což činilo 599 000 Kč. Nejenže ústav *nevrátil* dva miliony kvůli mně, ale díky mně naopak získal podstatnou část peněz: polovinu mého platu z GAČR a režijní náklady za první dva roky. Kudrna veřejně lhal a pomlouval mě.

Závěr

Etické a vědecké standardy GAČR na mě mírně řečeno neudělaly velký dojem. Nevím, zda se situace mezitím zlepšila. Doufám, že ano. Pokud jde o mne, rozhodla jsem se získat financování na výzkum v jiných zemích s lepšími postupy, i když o své základní místo v ÚSTR stojím.

Nemusím snad dodávat, že ani Kudrnovy etické standardy na mě neudělaly velký dojem. Ale na druhou stranu je to kolegy usvědčený plagiátor: co jiného se dá od takové postavy očekávat?

2
Vytisknout
4500

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2022