Poučení z osudu krnovských textilek
29. 3. 2023 / Boris Cvek
Další podivná věc, která budila otázky, je to, proč právě nyní. I tam byla z kontextu velmi snadná odpověď: Německo změnilo svůj názor a postavilo se proti. Takže Česká republika, nyní už v roli řadového člena Unie, toho hned využila. Norma byla ale už v původní podobě schválena europoslanci, takže výsledkem dohadování na poslední chvíli byla spíše kosmetická změna: nebudou zakázána úplně všechno nová auta se spalovacími motory, naopak bude možné používat zatím spíše hypotetická tzv. ekologická paliva, vyrobená syntézou z vodíku a oxidu uhličitého. Kdo ví, jestli si někdo v roce 2035 ještě vůbec na tento koncept vzpomene.
Do roku 2035 se samozřejmě může stát mnoho nečekaných věcí, nicméně všichni tak nějak tuší, že dojde k zásadním změnám v celém fungování unijní ekonomiky. Velkou pozornost, kterou vyvolaly debaty o změně dotčené unijní normy, u nás provázely komentáře o tom, jak je to ohrožující pro náš automobilový průmysl, jaké sociální dopady by to mělo atd. Stále mi přijde, že k budoucnosti se v Česku přistupuje tak, že starý svět musí být zachován na základě argumentu, že bez něj to může být nebezpečné a těžké. Ba dokonce se může stát, že budeme muset fungovat úplně jinak, než jsme zvyklí. Přitom to říkají zastánci kapitalismu, průmyslu, zastánci trhu, a připadají mi, jako by spadli z Marsu.
V mém rodném městě Krnově někdy kolem roku 1870 došlo k bouřlivému rozvoji textilek. Několik továrnických rodin na tom nesmírně zbohatlo, a když přijedete do Krnova, jistě si všimnete výstavných vil, které po nich zbyly. V samém centru Krnova je mohutný komplex továrních budov po rodině Florianů Schmidtů, které jsou památkou na ony doby. Ještě za komunismu se v nich vyrábělo. Dnes jsou prázdné. To je kapitalismus, to je průmysl, to je trh. Krnov roku 1800 nebyl bohatým centrem textilního průmyslu, jako tomu bylo o sto let později, stejně tak jím není dnes. Snad ve středověku se nějaké to staletí dalo stát na místě, s rozvojem průmyslu a kapitalismu to ale dávno neplatí. Nejde o to, zda to tak chceme, jde o to, zda si s tím nějak poradíme.
Motivace krnovských podnikatelů kolem roku 1870 je pochopitelná: nasedli na trend a do chudých poměrů dokázali přinést bohatství. Jakmile se to podařilo, samozřejmě v té době šlo stále o kruté vykořisťování dělníků, je přirozené, že převládne představa, že by to tak mělo být stále. Už první světová válka přinesla ale vážné potíže, za světové hospodářské krize pak v Československu nejvíce strádalo právě německé obyvatelstvo v pohraničí (Krnov byl tehdy převážně německé město a nesl německé jméno Jägerndorf). Továrník Schmidt, který byl ve 30. letech vynikající automobilový závodník, se pak z východní fronty vracel jako zlomený člověk – a samozřejmě po roce 1945 rodina přišla o veškerý majetek a byla vyhnána ze země. Je jen otázka, zda si z našich dějin chceme vzít nějaké poučení, nebo zda se rozhodneme dát hlavu do písku a tvářit se, že svět se přece nesmí měnit tak, aby nás to bolelo.
Friedrich von Hayek za hlavní vlastnost zdravého tržního prostředí a fungujícího kapitalismu považoval inovace, které ty, kdo se drží starých postupů, mohou legitimně poslat ke dnu. Dovolím si citovat z jeho knihy Právo, zákonodárství a svoboda: „Intelektuální růst společenství spočívá na tom, že se názory málo lidí postupně šíří, i když je to k neprospěchu těch, kteří se brání je přijmout; a ačkoli by nikdo neměl mít moc vnutit lidem nové názory proto, že si myslí, že jsou lepší, jestliže úspěch prokáže, že jsou efektivnější, ti, kteří lpí na svých starých metodách, nesmějí být ochraňováni před relativním nebo dokonce absolutním poklesem jejich postavení.“
Diskuse