Izraelci musí prohlédnout největší lež ze všech

30. 3. 2023

čas čtení 7 minut

V centru současného zmatku, který zachvátil Izrael, stojí patologický lhář a všudypřítomná lež. Lhář byl již dávno odhalen, ale lež, kterou on a další dlouho šířili, se začala rozplétat až nyní.

Není náhodou, že premiér Benjamin Netanjahu se prolhal krizí, kterou sám vytvořil. Mezi svými bývalými i současnými koaličními partnery je znám jako patologický lhář, sériový lhář a můj oblíbený "lhář všech lhářů". Dokonce i západní lídři, jako bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy a bývalý americký prezident Donald Trump, ho považovali za nesnesitelného lháře. Ale na druhou stranu, Netanjahu je trumpovský politik, postrádající morální zábrany a vždy prosazující své zájmy na úkor ostatních, míní politický analytik Al Džazíry Marwan Bishara.

V roce 2022 vedl Netanjahu populistickou lživou kampaň proti izraelským elitám, médiím a soudnictví ve snaze získat zpět premiérské křeslo, o které před rokem přišel. Tento samozvaný liberál pak vytvořil koaliční vládu tyranských fašistů a fanatiků, aby se zmocnil starého liberálního "hlubokého státu" a přeměnil jej ve fundamentalistický "židovský stát".

Dosud trval na tom, že za jeho soudní agendou, jejímž cílem je podřídit soudy rozmarům vládnoucí většiny, není žádný osobní program. Ve skutečnosti však uzavřel faustovskou dohodu s nejfanatičtějšími izraelskými stranami, která mu umožňuje zůstat mimo vězení a v čele státní moci, přestože byl obviněn z četných korupčních kauz. Na oplátku jim pomáhá vnucovat ultrareligiózní agendu státu a společnosti a dále marginalizovat palestinskou menšinu v Izraeli.

Netanjahu prokázal, že je připraven udělat cokoli, co je v jeho silách, aby se udržel u moci, včetně spiknutí s nejzločinnějšími a nejnebezpečnějšími složkami izraelské politiky, aby podkopal sekulární liberální establišment, na němž stojí základy izraelského státu.

Netanjahu se těší široké podpoře mezi ultrareligiózními, ultranacionalistickými a sefardskými komunitami, které mu pomohly stát se nejdéle sloužícím premiérem v historii izraelského státu. Netanjahu, kterému jeho voličská základna přezdívá "král Izraele", si pravděpodobně také myslí, že může zastřelit kohokoli na Dizengoffově ulici, a přesto neztratí ani jeden hlas.

V reakci na tyto lumpárny vyšly do ulic statisíce sekulárních a liberálních Izraelců ze všech společenských vrstev, aby protestovaly proti Bibiho pokusům zrušit jejich starý liberální řád a nahradit jej novou autokratickou vládou. Lidé hrozili ochromením státu, uzavřením přístavů, telavivského letiště a univerzit, dokud nebudou jejich požadavky splněny.

Pod zesíleným tlakem ulice Netanjahu v pondělí nakonec ustoupil a odložil parlamentní hlasování o svém programu v naději, že se mu podaří zmírnit napětí. Jeho slib, že dosáhne celostátního nebo parlamentního konsensu, byl dosud protestujícími bagatelizován jako pouhý trik.

Někteří z opozičních vůdců, jako například jeho bývalý koaliční partner Benny Gantz, se však zdají být připraveni dosáhnout dohody ve jménu národního zájmu.

Mnozí z protestujících, kteří mávají izraelskými vlajkami na znamení vlastenectví a na obranu svých svobod, si zřejmě neuvědomují a nepřipouštějí, že dokud bude jejich koloniální Izrael udržovat v Palestině svou utlačovatelskou nadvládu, bude jeho zakořeněný systém apartheidu nadále živit tyranský fašismus a fanatismus.

Zdá se, že si neuvědomují ani nepřipouštějí, že nová generace zlotřilých náboženských extremistů, jako jsou ministři Itamar Ben-Gvir a Bezalel Smotrič, je vedlejším produktem izraelské okupace a nelegálního osidlovacího podniku a že soudě podle jejich velkého a rostoucího počtu příznivců mezi izraelskou mládeží jsou předurčeni k tomu, aby se stali velmi mocnými a velmi nebezpečnými, pokud bude násilný režim apartheidu přetrvávat.

A přestože mezi izraelskou snahou o nadvládu a palestinským bojem za svobodu není morální rovnítko, poslední tři desetiletí apartheidu mají na okupanty i okupované podobné dopady, posilují náboženské a extremistické prvky v obou společnostech a hrozí novými cykly násilí, které zase povedou k většímu fanatismu.

Zatím není jasné, jak a kdy současný rozruch skončí, nicméně je zjevné, že dnešní rozkol v izraelské společnosti se bude nadále prohlubovat, pokud se Izrael nevypořádá s největší lží ze všech: že je židovskou demokracií, liberálním okupantem a civilizovaným trýznitelem jiného národa.

Tato lež se stala všudypřítomnou na počátku devadesátých let, kdy mírový proces sponzorovaný USA poskytl Izraeli výsadu stát se prosperujícím osadnicko-koloniálním státem na 78 procentech historické Palestiny - průmyslovým, liberálním státem se sekulárním Tel Avivem v srdci, plně integrovaným do Západu a Blízkého východu, nacházejícím se vedle nezávislého palestinského státu.

Alternativou bylo pokračovat v rozšiřování nelegálních židovských osad a stát se státem apartheidu podobným Jihoafrické republice, rozkládajícím se na celém území historické Palestiny od řeky Jordán po Středozemní moře, se dvěma oddělenými politickými systémy, ekonomikami a infrastrukturou, ovládanými ještě fanatičtějším a neliberálnějším "židovským státem" s okupovaným Jeruzalémem v jeho srdci.

Arogantní a chamtivý Izrael odmítl příliš velkorysou palestinskou nabídku soužití v domnění, že může mít obojí - vládnout celé Palestině a těšit se míru, prosperitě a mezinárodní legitimitě.

To od počátku nepropagoval nikdo jiný než sám Netanjahu, který se v roce 1996 ujal moci poté, co se zaklínal podněcováním proti mírovému procesu, což vedlo v roce 1995 k zavraždění jeho předchůdce Jicchaka Rabina.

Díky svému americkému patronovi měl Izrael po dlouhou dobu obojí. Během posledních 30 let Washington podporoval izraelskou ekonomiku, investoval do jeho high-tech průmyslu, financoval jeho armádu a prosazoval normalizaci jeho vztahů s většinou světa, přičemž ignoroval prohlubující se apartheid a rostoucí násilí.

Desetiletí bezpodmínečné americké podpory, která Izraeli umožnila, aby se s drzostí sobě vlastní vyvyšoval nad ostatní a přistupoval k realitě regionu s naprostým opovržením, však také umožnila vzestup apokalyptického fašismu a fanatismu, který může vést k jeho zániku.

Je načase, aby si Izrael moudře vybral, než za něj rozhodnou fanatici.

Tato trumpovská arogance ho přiměla k tomu, že svou radikální, neliberální a transformační legislativní agendu prosadil v Knesetu velmi těsnou většinou a ignoroval sílící domácí i mezinárodní opozici, zejména ze Spojených států a Evropy.

To byla chyba; hloupá chyba.

Netanjahuovým kritikům netrvalo dlouho, než dospěli k závěru, že jakmile bude schválena jeho soudní "reforma", která zruší soudní dohled a odsune Nejvyšší soud na vedlejší kolej, budou premiér a jeho spoluspiklenci moci vydávat jakékoli zákony upravující jakýkoli aspekt izraelského života, aniž by je v tom někdo mohl zastavit právní cestou.

 

Celý článek v angličtině ZDE

1
Vytisknout
5306

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2023