Globální komunita je dysfunkčním organismem

30. 3. 2023 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Přední světoví výzkumníci, diplomaté a politikové už dlouhá léta varují před dvěma globálními krizemi, tj. před klimatickým rozvratem a hrozbou jaderného konfliktu. Podle jejich mínění je nezbytné, aby světové společenství tváří v tvář těmto zásadním rizikům navázalo trvalou a efektivní spolupráci, nehledě na ideologické rozpory a odlišné zájmy jednotlivých velmocí a zemí, jinak v této zkoušce propadne. Absence racionálního diskurzu, destruktivní potenciál sociálních sítí či nevyzpytatelnost umělé inteligence dále komplikují snahy o odklonění našeho zaslepeného marše k záhubě.

Amnesty International ve své výroční zprávě za uplynulý rok tvrdí prakticky totéž, co bystří pozorovatelé globálního dění: jsme tedy jako lidský druh odsouzeni k věčnému zatracení? Protože vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by poslední důrazné varování Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jakkoliv narušovalo bezstarostný spánek našich volených i nevolených představitelů. Totéž lze v bleděmodrém prohlásit o masivní militarizaci, rozsáhlých investicích do modernizace armád včetně smrtících jaderných arzenálů, což akceleruje riziko nukleárního konfliktu v Evropě kvůli ruské invazi na Ukrajinu – potažmo ve východní Asii v důsledku stále intenzivnější americko-čínské konfrontace – a to právě v době, kdy se pomalu, ale jistě hroutí unipolární dominance USA nad světem, zatímco vznikají a na významu nabývají další mocenská centra. Jedná se o zcela přirozenou dějinnou dynamiku, a to bez ohledu na to, zda se nám to líbí, či nikoliv.

Tento unikátní historický moment představuje ohromné nebezpečí, jež americký politolog Graham T. Allison popisuje jako Thukydidovu past, tedy zjevnou tendenci k zažehnutí válečného konfliktu mezi nastupující globální velmocí, která ohrožuje postavení stávajícího globálního hegemona. Když nahlédneme do předních západních tiskovin, můžeme snadno narazit na texty, jejichž autoři bez obalu píší o možné válce mezi USA a Čínou. Zatímco americké vojenské špičky predikují termíny čínské invaze na Tchaj-wan, nic prozatím nenasvědčuje tomu, že by Peking tak riskantní, ba přímo sebevražedný krok plánoval. Profesor mírových a globálně-bezpečnostních studií Michael T. Klare v této souvislosti klade znepokojivou otázku, zda není celá krize okolo Tchaj-wanu uměle vytvořená.

Ale vraťme se ke zprávě Amnesty International. Robustní a bryskní reakce západního společenství na ruskou agresi na Ukrajinu ostře kontrastuje s jeho postojem vůči jeho problematickým spojencům, jmenovitě vůči Izraeli, Saúdské Arábii a Egyptu, kde se rovněž ve velkém porušují lidská práva. Stanovisko Amnesty tedy efektivně rozmetává Bidenovu doktrínu o kosmickém zápasu mezi demokraciemi a autoritářskými režimy. Západní komunita nemůže s vážnou tváří udržovat srdečné vztahy s represivními režimy a zároveň bít na poplach proti autoritářským státům ignorujícím „řád založený na pravidlech“. Jestliže tento řád blatantně porušuje Ruská federace, když svévolně okupuje území cizího státu, jak to, že nikdo neprotestuje proti americké okupaci části syrského území, ani proti nelegální přítomnosti 2500 amerických vojáků v Iráku, kteří se měli ze země stáhnout už před pár lety, jak požadoval tamní parlament? Nyní nehovořím o proporcionalitě, nýbrž o principu.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky v těchto dnech Bidenovu vládu obvinil z porušování mezinárodního práva kvůli její represivní azylové politice. Amnesty ve své výroční zprávě uvádí, že Bidenův kabinet mezi zářím 2021 a květnem 2022 deportoval 25 tisíc Haiťanů, z nichž mnozí byli podrobeni mučení a špatnému zacházení, třebaže kritizuje v první řadě Kreml za zločiny spáchané na Ukrajině – dále pak Čínu, Írán či Evropskou unii.

Amnesty u příležitosti 75. výročí od vzniku Všeobecné deklarace lidských práv trvá na tom, aby mezinárodní řád založený na pravidlech vycházel z dodržování lidských práv a aby byl bez výjimek aplikován na kohokoliv a kdekoliv. Před mezinárodní trestní soud tedy nepatří jen Vladimir Putin a další zločinní autoritáři, kteří se znelíbili Spojeným státům a jejich spojencům, ale i strůjci ilegálního tažení do Iráku, jakož i političtí činitelé, s nimiž Západ dlouhodobě a bez problémů spolupracuje. Mezinárodní regule by jednoduše měly platit pro všechny, jinak svět zůstane i nadále nehostinnou džunglí, kde mají navrch ti, kdo v rukou třímají největší klacek.

 

 

 

-3
Vytisknout
8620

Diskuse

Obsah vydání | 4. 4. 2023