Jak až moc mimo musíte být, pokud věříte, že problémy v Doveru nesouvisejí s brexitem?

7. 4. 2023

čas čtení 10 minut
V přeplněném poli není žádná jiná postava veřejného života, jež by žila v bublině, kterou si sama vytvořila, ve stejné míře jako britská ministryně vnitra Suella Bravermanová. Kromě naprosté pošetilosti a selhání její rwandské politiky, prohlášení o znásilňovacích ganzích a ekonomicky negramotného postoje k migraci zjišťujeme, že také trpí brexitovým klamem. Není divu, píše Sean O'Grady.

Podle ministryně vnitra, která se nikdy nezdá být úplně při smyslech, masivní fronty v Doveru nemají vůbec nic společného s brexitem:

"Ne, nemyslím si, že je fér říkat, že to byl nepříznivý dopad brexitu. Od odchodu z Evropské unie uplynulo mnoho let a celkově proběhly na hranicích velmi dobré operace a procesy."

"V akutních časech, kdy je přes kanál La Manche velký tlak, ať už je to v tunelu nebo na trajektech, si myslím, že vždy bude existovat záloha. Jen vyzývám všechny, aby byli trochu trpěliví, zatímco se trajektové společnosti propracovávají k nevyřízeným věcem."

Takže je to všechno chyba někoho jiného. Jak byste očekávali. Vždycky se mi zdá, že Bravermanová si myslí, že tomuto nehorázně absurdnímu prohlášení se bude věřit jen proto, že ho říká. Musí si myslet, že jsme všichni velmi hloupí.

Dokonce i premiérský úřad, duchovní domov přesvědčení, že můžete skloubit věci, které se navzájem vylučují, a centrum sebeklamu, přiznává, se zaťatými zuby, že: "Samozřejmě si uvědomujeme, že existují nové procesy." Přirozeně a nutkavě se pak nemohli ubránit tomu, aby se nepokusili přidat nějaké chabé výmluvy: "To je důvod, proč úřady dostaly dlouhý čas na přípravu na nové kontroly, samozřejmě i během přechodného období, a my diskutujeme s našimi francouzskými protějšky o tom, jak můžeme dále zlepšit plynulost dopravy."

Abychom byli stejně úzkostlivě spravedliví vůči ministryni vnitra a Downing Street, je pravda, že existují i jiné faktory, které působí - jako počasí a předčasný velikonoční nárůst cestování. Fronty o prázdninách v Doveru i jinde jsou stěží bezprecedentní.

Je také pravda, že Spojené království je od 31. ledna 2020 mimo EU. Dohodnuté přechodné období však znamenalo, že nová pravidla pro odbavování britských občanů cestujících do EU vstoupila v platnost až letos. To je nové – a ona to ví.

Zatímco v minulosti existovalo jen letmé prohlédnutí, nyní musí být pasy skenovány a kontrolovány, aby se zabránilo jakémukoli překročení délky pobytu a druhu záludné migrace do EU, kterou Bravermanová považuje za tak nevhodnou, když se to stane Británii. I když tyto nové kontroly trvají jen minutu nebo dvě, sčítají se a vytvářejí fronty.

Poněkud se ulevilo díky tomu, že trajektové společnosti podnikly nějaké noční plavby navíc, ale nová fakta ohledně cestování zůstávají. Stane se to znovu a může se to zhoršit, až později ruční razítkování pasů nahradí snímání otisků prstů a biometrické rozpoznávání obličeje.

Fronty nejsou náhodné a existuje zřejmý, rozumný důvod, proč jsou kontroly po brexitu alespoň částečně na vině. Ne zcela, jde jen o jeden z faktorů v činnosti během rušného víkendu. Generální ředitel přístavu Dover to potvrdil. Simon Calder z The Independent se vydal do Doveru, aby se na to podíval na vlastní oči.

Nikdo ve skutečnosti nepopírá, že existují nové a časově náročnější postupy, které zpomalují autobusy, protože lidé musí vystoupit. S výjimkou Bravermanové a popíračů brexitové reality. V roce 2016 to byli iluzionisté. Teď je tu brexit, jsou nuceni hájit bludy.

Vypovídá to o jisté defenzivě mezi zastánci odchodu z EU, jak se to ukázalo, většinou poněkud depresivním způsobem. Jako by byl brexit tak vzácný, ale křehký, že mu nelze nic vyčítat ze strachu, že se pavučina bludů o globální Británii (fráze, která je dnes kupodivu méně slyšet) rozpadne. Během velkého hladomoru v roce 2023 před několika týdny fungovala stejná snaha popřít realitu. Opět platí, že za nedostatek možná mohlo špatné počasí, ale na kontinentu to nebylo tak zřejmé.

Pravdou také je, že stejně jako u veškerého ovoce a zeleniny pocházejících z míst, jako je Španělsko a Nizozemsko, je kvůli nové byrokracii a frontám kamionů pro evropské vývozce mnohem méně užitečné obtěžovat se zasíláním zboží do Británie. Je to okrajová volba, kdy dodatečné náklady a úsilí převyšují dodatečný přínos v příjmech z boje s formuláři a riziko, že kamion uvízne v přístavu v kanálu. Pokud mohou produkty snadno prodávat doma, proč se obtěžovat s jejich zasíláním do Velké Británie?

Platí to i pro všechny velké věci, kdy se Spojené království snaží konkurovat gigantickým dotacím, které USA a EU vrhají do nových zelených technologií – větrných turbín, továren na gigabajtové baterie, jadernou energii. Brexit znamená, že Spojené království již nesdílí palebnou sílu EU a jednou z prvních obětí může být to, co zbylo z masové výroby britského automobilového průmyslu, který se snaží přejít na nové zelenější technologie.

Kromě dodatečných nákladů a rizik pro dodavatelské řetězce, které již brexit přinesl, přijdou i další, protože Británie bude průmyslově zaostávat. Mírnější regulace vás může podpořit jen do určité míry (a je tak jako tak omezena doložkami o rovných podmínkách, které jsou obsaženy v dohodě o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím). Pokud jde o technologické výzvy v podobě nulových čistých emisí a malých jaderných reaktorů, EU je ve skutečnosti při tvorbě politik pružnější a agilnější než Británie. Brexit je neúspěch!

Dokonce i teď Rishi Sunak předstírá, že jeho windsorský rámec, ačkoliv je zlepšením severoirského protokolu, rozpustil všechny problémy, které brexit uvalil na Irsko, a to jak na sever, tak na jih. Jak zdůraznili Tony Blair a John Major v referendu v roce 2016, brexit je neslučitelný s Velkopáteční dohodou, a tedy s dělbou moci, a tedy s mírem na irském ostrově.

A přesto Sunak musí předstírat opak – protože jak by někdo mohl přiznat strašlivou pravdu, že Boris Johnson zaprodal unionisty a nechal jejich provincii částečně řízenou podle zákonů EU? Stojí za to jen říci, že kdyby nedošlo k brexitu, neexistovala by prakticky žádná kontrola čehokoliv, co se pohybuje po britských ostrovech, a Skotové by byli také mnohem spokojenější s životem ve Velké Británii.

To vše jsou nezbytné, nevyhnutelné a neodstranitelné stinné stránky brexitu. V duchu přátelské debaty jsem naprosto šťastný, že mohu připustit, že brexit má své pozitivní stránky a že ty mohou narůstat. Například vstup Británie do asijsko-pacifického obchodního paktu CPTPP je dobrou zprávou a přispěje k obchodu a hospodářskému růstu, i když zisky jsou stoupenci brexitu charakteristicky nadhodnoceny.

Podle vlastních údajů vlády přidá zhruba 0,08 % k ročnímu růstu HDP zhruba za 15 let, což je třeba porovnat se 4 % poklesem v důsledku brexitu. Ale jsem rád, že mohu připustit, že Kemi Badenoch může mít pravdu, když říká, že velké výhody přijdou za 30 nebo 50 let, což je linie, kterou Jacob Rees-Mogg vyloučil.

Mohlo by se také stát, že Čína a USA ukončí své diplomatické spory, obrátí se zády k protekcionismu a že Británie uzavře lukrativní dohody o volném obchodu s oběma stranami ještě předtím, než EU vůbec zahájí rozhovory. Ekonomiky se obvykle přizpůsobí šokům a změněným okolnostem, dokonce i válkám, i když po bolestivém období, kdy průmysl, spotřebitelé a pracovníci procházejí určitým extrémním stresem – jak se skutečně stalo po vstupu Velké Británie do tehdejšího Evropského společenství v roce 1973. V té době nebyla žádná legrace být britským výrobcem, který se snažil konkurovat záplavě konkurenceschopných, atraktivních evropských výrobků. Nakonec se však Velká Británie přizpůsobila.

Stejně jako členství v EU, i brexit by jednoho dne mohl poskytnout Británii náskok. Kdo ví? Do té doby budeme opět nemocným mužem Evropy. Můžeme to přijmout takové, jaké to je, tím lépe přijít na to, jak se z této šlamastyky dostat – což realisticky může znamenat, že se o to pokusíme mimo EU.

Jako vždy je problém při tvorbě hospodářské politiky a pro zdravý rozum národa, pokud nedokážete rozpoznat, co se skutečně děje, a přijmout, že změna může být obtížná. Během ekonomické revoluce Thatcherové v roce 1980 existovala mnohem jasnější představa o tom, k čemu přispěla masová nezaměstnanost, inflace, bankroty a nepokoje: Nová, konkurenceschopnější a prosperující ekonomika (ve které se členství v EU stalo neocenitelným aktivem).

Není tak jasné, jaký je smysl současných dislokací – protože neexistuje žádné uznání, že by bylo třeba něco obětovat. Je to strašlivé dědictví vzájemně se vylučujících rozhodnutí Borise Johnsona. Jak kdosi kdesi řekl, v anglickém snu není žádná budoucnost.

Proč nepřipustit, že brexit má své vítěze i poražené, stejně jako tomu bylo při vstupu do Evropy před všemi těmi desetiletími? Zdá se hloupé, ba přímo bludné, pokoušet se předstírat, že zisky brexitu jsou jasné a zřejmé a že ztráty jsou jen lži vymyšlené zlomyslnými reptaly. Zastánci brexitu by mohli vyhrát několik dalších sporů, kdyby se jejich světonázor přizpůsobil tak, aby zohledňoval nezdary a problémy, místo toho, aby setrvávali na ubohém panglosovském pohledu.

Pro mnohé byl brexit propadákem, a čím více se nás lidé jako Bravermanová snaží přesvědčit o opaku, tím více urážek se přidává k ekonomickým škodám. Jen by mě zajímalo, čeho se Bravermanová, Sunak, Farage, Gove a Johnson bojí. Určitě ne reality?

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5035

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2023