Pilátova velkopáteční tragédie

7. 4. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 6 minut



Ještě i v české wiki si přečtete, že Pilát odsoudil Ježíše Krista k smrti a nechal ho ukřižovat. Přece ten římský prefekt, pohan, který si umyl ruce, nemůže být tou sympatickou postavou velikonočního příběhu. Posuďte sami. Pilát především Krista neodsoudil, jasně řekl, že na něm neshledává žádnou vinu. Ba snažil se několika způsoby zabránit ukřižování, které si žádal kněžími zfanatizovaný dav.

Kristus byl odsouzen kněžími a kněží požadovali jeho smrt. Nemohli ale vykonat popravu, k tomu potřebovali souhlas římské moci. Pilát se tak ocitl v těžké situaci: chtěl zachránit nevinného, ale stál proti němu politickou stabilitu ohrožující dav, štvaný kněžími. Rozhodl se pro několik způsobů, jak Krista zachránit. Nejprve ho odmítá soudit. Kněží ale trvají na tom, že oni nemohou nikoho popravit. Pilát nechápe, čím se vlastně měl Kristus provinit, zavolá si ho k sobě, promluví s ním a oznámí davu (Janovo evangelium18,38): „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“

A hned se odhodlává k druhé taktice: myslel si, že když davu dá možnost mezi propuštěním zločince a Krista, vyberou si Krista. Je to přece „židovský král“ (Pilát pochopil, že Kristovo království není politické) a žádného zločinu se zjevně nedopustil. Věděl, že za vším je zášť kněží, nikoli reálný zločin. Vyzve tedy dav, aby si vybral mezi zločincem Barabášem a Kristem. Jenže kněží poštvou dav, aby volal: propusť nám Barabáše! Další taktika spočívala v tom, že nechá Krista potrestat, ale zachrání mu život. Kristus je tedy římskými vojáky zbičován a zesměšněn a jako takový vyveden před dav.

„Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste viděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ Když ho velekněží a jejich služebníci viděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za syna Božího.“ Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.“ (Jan 19,4-8).

Pilát se ještě více snaží Krista propustit. Znovu se pokusí o rozmluvu s Kristem a dozví se od něj, že pokud bude vydán k umučení, není to Pilátova vina, protože Pilát nad ním prý ve skutečnosti nemá žádnou moc. V této situaci se Pilát rozhodne k něčemu, co se nakonec fatálně obrátí proti němu samotnému. Pokusí se apelovat na národní hrdost davu: ukáže Krista lidu a řekne „hle, váš král!“ Ptá se: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ A na to kněží udělají vítěznou smeč: „Nemáme krále, jen císaře!“ (Jan 19,14-16) Tak se Pilát dostal do situace, kdy mohl být obviněn, pokud by Krista nevydal k ukřižování, že není dostatečně loajální k císaři, ba že podněcuje židovský separatismus. Musel před kněžími kapitulovat.

Když si Pilát myje ruce, je to výraz jeho tragédie a bezvýchodnosti. On si byl skutečně jistý, že Kristus je nevinný, skutečně se snažil jej zachránit, ale narazil na meze svých možností. Podle anglické wikipedie ho východní tradice uvádí jako konvertitu, ba dokonce mučedníka, západní ho chápe naopak negativně. Když se ale podíváme na Písmo samo, vidíme někoho, kdo si zaslouží naše sympatie a lidskou vstřícnost prostě jen vzhledem k tomu, jak jednal ve své tragické, děsivé situaci.

Ještě horší osud potkal ovšem Židy/židy, kteří byli na základě chování zmíněného davu označeni tradicí za ty, kdo „nám zavraždili Pána“. Dotčená pasáž zní takto: „A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a naše děti!““ (Matouš 27,25-26) Jako by ten zmanipulovaný dav mohl zatížit svou vinou své děti. To se přece hodilo středověké mentalitě a odtud pak i modernímu antisemitismu. Fakt, že za vším stáli kněží, že ten dav nevěděl, co dělá, zatímco ti jeho štváči moc dobře věděli, oč jim jde, býval tradičně potlačen. Mohlo by se totiž ukázat, že ten hlavní problém je v kléru, v jeho mocenských ambicích a potírání náboženské svobody a společenského pluralismu, který by jim mohl vzít jejich ovečky.

Hlavní střet evangelia je mezi Kristem na jedné straně a kněžími, zákoníky a farizeji na straně druhé. Proti Kristu nestojí žádní ateisté, bezvěrci, rouhači, ale naopak ti, kdo se hlásí k Bohu, kdo tvrdí, že Boha poslouchají a následují. Bůh je odmítán a umučen těmi, kdo se k Bohu nejvíce hlásí. Z tohoto konfliktu se rodí celý velikonoční příběh a jeho obětí není jen Kristus sám, ale oběťmi klerikální reakce na Krista jsou také Jidáš s Pilátem. Jidáš se nechá kněžími přesvědčit a uplatit, pak toho ale hořce lituje. Ve chvíli, kdy kněží vítězoslavně ponižují Krista na kříži, Jidáš je už po sebevraždě. S hrůzou jim vracel třicet stříbrných, s hrůzou si uvědomil svou vinu.

„Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc.“ A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.“ (Matouš 27,3-5)

2
Vytisknout
4279

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2023