"Sociální Evropa, kde nikdo není pozadu, je reálná” - ale zaplaťte za účast na konferenci 450 euro

22. 5. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut

  "Sociální Evropa, kde nikdo není pozadu, je reálná”  - hlavní téma konference sociálních pracovníků v Praze….EVROPSKÁ KONFERENCE SOCIÁLNÍ PRÁCE 2023, účastnická cena je lidová: 200 - 450 Euro….

Doktor: Ne,Vojcku, já se nezlobím, zloba je nezdravá, nevědecká…Jsem klidný, naprosto klidný. Můj puls je zcela normální, šedesát, a říkám mu to s krajní chladnokrevností…..

Hejtman: Dobrý člověk je vděčný člověk a má svůj život rád, dobrý člověk nemá žádnou kuráž, kuráž má jen darebák…

Vojcek: Hm! Nic nevidím, nic nevidím. Kdyby to tak člověk mohl na vlastní oči poznat, kdyby se to dalo nahmatat rukama!

(Georg Büchner, Vojcek, fragment dramatické předlohy /básně/, doba vzniku kolem roku 1821)

Přemýšlím, kdy opravdu akademičtí pracovníci humanitních oborů stáli celou vahou své autority za svými studenty nebo za svými klienty proti politické moci -  v osvobozující jednotě starosti i radosti.


 

A nemyslím tím podbízivost, jednotný diskurz a potlačení zákonité jinakosti svých světů, myšlení a názorů. Kdy však dokázala akademická obec opravdu rovnocenně spojit myšlení katedry s myšlením těch, které tak rádi posuzujeme, zkoumáme a získáváme na jejich úkor všechny ty medaile, ceny a tituly…? A možná je  i nakonec lepší, že se to neděje, neboť nic není zrůdnějšího než  využití těchto OBČANŮ k osobnímu účelu své kariéry, který tak geniálně popsal Georg Büchner.

Zásadní zkušeností, že to vůbec jde - bylo mé setkávání v Autonomním sociálním centru Klinika. To samozřejmé propojování lidí napříč skupinami bylo opravdu fascinující. Byla zde dnes již zesnulá zakladatelka katedry sociální práce na FF UK v Praze Jiřina Šiklová, filosof Miroslav Petříček nebo literární historik Martin C. Putna. A mezi nimi se svobodně setkávali muži a ženy z úplně jiného světa, často o generaci, dvě mladší a plný přednáškový sál starých židlí, kde se ani netopilo.

To jsem na oficiálních akcích různých konferencí, které jsem také občas navštívil, nezažil. Na takových konferencích jsem zažil mnohdy spíše pocit zbytečnosti, kdy třeba s Vámi se bavící kolega nebo kolegyně zahlédne někoho "důležitějšího" pro svůj kariérní úspěch a člověk najednou pochopí - o co zde mnohdy hlavně jde.

V tomto byla pro mne Klinika určitý zázrak jinakosti v politicko/byrokratické neměnnosti stavu společnosti. Najednou vzniká skutečné svobodná, autentické komunita, ke které měli klienti, se kterými jsem já pracoval - absolutní důvěru.

A tak nám zůstává stálá, naučená určitá servilita k politikům, kteří prý dodají sociálním pracovníkům vážnost našeho oboru. Zde je úryvek textu společných aktivit různých sociálních, profesních společností k připravované konferenci:

"Nabízí se nám možnost zviditelnit náš obor nejenom před evropskými odborníky, ale i českou veřejností, a to jak odbornou, tak i laickou. V současné době jednáme o získání záštity pana ministra práce a sociálních věcí a po ustavení vedení hlavního města i o záštitu pana primátora/ky. Zároveň budou pozváni jako čestní hosté s možností vystoupit na konferenci, což s největší pravděpodobností přitáhne i zájem médií,"sděluje na svém oficiálním profilu společná platforma sociálních pracovníků při přípravě pražské konference."

A tak například současná radní pro sociální oblast a bydlení MHMP, paní Alexandra Udženija  již dlouhá léta předvádí svůj antiempatický vztah k sociální politice. Zejména během uprchlické krize její výroky byly naprosto ostudné. V sobotu však bez mrknuti oka - přivítala návštěvníky pražské konference sociální práce, kde hlavní téma je: ,,Against all odds – A Social Europe is Possible Where No One is Left Behind!“ Jistě to byla hezká zdravice a paní radní Udženija zde asi nečetla své předvolební, antihumánní výkřiky: "Ani jeden uprchlík v ČR, ani korunu nepřizpůsobivým, stop feťákům" ….  Já však mám paměť.

Ne, u tohoto pokrytectví být nechci. Opravdu nechci tímto textem ani trochu snižovat potřebnost těchto konferencí, které profesnímu rozvoji sociálních pracovníků v ČR jistě pomáhají. Já na ně však nepatřím.

Tak hezké čtyři dny v Kongresovém centru Vám, milé kolegyně a kolegové přeji z celého srdce. Ono totiž zaplatit 200 - 450 Euro jako vstupní poplatek na tuto konferenci je obrovský obnos (například ve srovnání třeba s teatrologickým/světovým kongresem je tato částka dvojnásobná). Takže pro občany, které zajímají sociální témata - finančně naprosto nedostupná akce. A pro sociální pracovníky, kterým to neplatí organizace - vlastně taky.

A stejně mě více než projev pana Mariana Jurečky - zajímají projevy na demonstraci studentů v minulém týdnu, kde jsem slyšel třeba i tato slova, ze kterých mrazí a které se týkají i mé práce s klienty.

Kristína Hamplová z kolektivu RE-SET sděluje například toto:

"Petr Fiala řekl, že všichni trošku zchudneme a už jsme všichni trošku zchudli"  a čte seznam věcí, které nejen moji klienti považují za luxus:

„Jíst ovoce a zeleninu, mít doma obývák, mít na zimu bundu, ve které ti není zima, mít doma tepleji než venku, nebát se jít k zubaři kvůli účtu, mít práci s opravdovou smlouvou, a nejen lepit DPP. Studentský život by mohl vypadat jinak, než chození po brigádách s nejistými smlouvami, kdy už přestává být čas a energie na studium."

Realita sociální práce v květnu 2023, Praha.






4
Vytisknout
7079

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2023