G7 se musí smířit s tím, že nemůže řídit celý svět
25. 5. 2023
"Sbohem G7, ahoj G20." Tak zněl titulek článku v časopise The Economist o prvním summitu G20 ve Washingtonu v roce 2008, podle kterého šlo o zásadní změnu starého řádu. Naděje na kooperativní globální hospodářský řád, které dosáhly svého zenitu na londýnském summitu G20 v dubnu 2009, se rozplynuly. Sotva se však jedná o případ "Sbohem G20, ahoj G7". Dřívější svět nadvlády G7 je ještě vzdálenější než svět spolupráce G20. Ani globální spolupráce, ani nadvláda Západu se nezdají být reálné. Co by mohlo následovat? Bohužel, jednou odpovědí může být "rozdělení" a druhou "anarchie", míní Martin Wolf na webu Financial Times.
To však nenaznačuje komuniké ze zasedání šéfů vlád zemí G7 v Hirošimě. Je úchvatně obsáhlé. Zahrnovalo tyto tematické okruhy: Ukrajina; odzbrojení a nešíření jaderných zbraní; indo-pacifický region; globální ekonomika; změna klimatu; životní prostředí; energetika, včetně čisté energie; ekonomická odolnost a ekonomická bezpečnost; obchod; potravinová bezpečnost; zdraví; práce; vzdělávání; digitální technologie; věda a technologie; gender; lidská práva, uprchlíci, migrace a demokracie; terorismus, násilný extremismus a nadnárodní organizovaný zločin; vztahy s Čínou, Afghánistánem a Íránem (mimo jiné).
Text o 19 000 slovech se čte jako manifest světové vlády. Navíc jak unipolární moment USA, tak ekonomická dominance G7 jsou dnes již minulostí. Pravda, G7 je stále nejsilnějším a nejspolehlivějším hospodářským blokem na světě. Nadále například produkuje všechny hlavní světové rezervní měny. Přesto se její podíl na světové produkci (v kupní síle) mezi lety 2000 a 2023 sníží ze 44 na 30%, zatímco podíl všech zemí s vysokými příjmy klesne z 57 na 41 %. Podíl Číny mezitím vzroste ze 7 na 19%. Čína je nyní hospodářskou velmocí.
Peking se prostřednictvím své iniciativy Pásmo a cesta se stal obrovským investorem (a věřitelem) v rozvojových zemích, ačkoli se podle očekávání musí vypořádat s následnými pohledávkami, které země G7 tak dobře znají. Pro některé rozvíjející se a rozvojové země je Čína důležitějším hospodářským partnerem než země G7: příkladem je Brazílie. Prezident Luiz Inácio Lula da Silva se sice zúčastnil zasedání G7, ale jednoduše nemůže ignorovat význam Číny.
Skupina G7 oslovuje i další země: na jejím setkání v Japonsku byly přítomny Indie, Brazílie, Indonésie, Vietnam, Austrálie a Jižní Korea. O členství v BRICS, kam již patří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, však požádalo dalších 19 zemí. Nyní se zdá, že BRICS je na cestě stát se relevantním celosvětovým uskupením. Je zřejmé, že její členy spojuje touha nebýt závislí na rozmarech USA a jejich blízkých spojenců, kteří v posledních dvou stoletích dominovali světu. Jak dlouho to ostatně může G7 - kde žije pouze 10% světové populace - dělat?
Ještě větší otázkou je, jakým způsobem má být řízena globální ekonomika. Mají být MMF a Světová banka baštami moci G7 ve světě, který je stále více rozdělen? Pokud ano, jak a kdy získají nové zdroje, které potřebují k řešení dnešních problémů? Jak budou svou činnost koordinovat s organizacemi, které vytváří Čína a její spojenci? Nebylo by lepší přiznat si realitu a akceptovat obrovské přesuny ekonomické moci ve světě? Čína prostě nikam nezmizí. Proč bychom jí neměli poskytnout větší slovo výměnou za plnou účast na jednáních o globálním dluhu? A proč bychom nemohli oživit Světovou obchodní organizaci výměnou za to, že nebude s Čínou zacházeno jako s rozvojovou zemí?
Kromě toho si musíme uvědomit, že jakékoli řeči o snižování rizik, které se nezaměřují na dvě největší hrozby, jimž čelíme - válečné a klimatické -, jsou pouze prázdnými frázemi. Ano, G7 musí hájit své hodnoty a zájmy. Nemůže však řídit svět, třebaže osud světa bude také osudem jejích členů. Je třeba znovu najít cestu ke spolupráci.
Celý článek v anglickém originále ZDE
Diskuse