Dva smrtelné pracovní úrazy na horkovodu u Temelína
28. 5. 2023
/
Oldřich Maděra
čas čtení
10 minut
Pozn. red. K tomuto článku Oldřicha Maděry poslal za společnost ČEZ vyjádření Petr Šuleř, které jsme zveřejnili ZDE.
Požádali jsme pana Šuleře o vysvětlení, zda vystoupí v médiích ředitel společnosti ČEZ ing. Daniel Beneš a řekne jasně a srozumitelně, co se stalo, kdo je zodpovědný za bezpečnost práce, jestli byla dodržena
veškerá bezpečnostní opatření nebo jestli došlo k nějakému
pochybení. Oceňujeme, že pan Šuleř v prohlášení konstatuje, že "Podmínky a
pravidla práce na stavbě horkovodu byly velmi přísně nastaveny a
pravidelně kontrolovány". Požádali jsme ho, aby jménem společnosti ČEZ tyto podmínky a
pravidla práce na stavbě horkovodu zveřejnil a vysvětlil, co
konkrétně bylo příčinou úmrtí obou jeho kolegů a jaká opatření
byla realizována, aby se něco takového už nemohlo opakovat.
* * *
V
pátek jsem si přečetl
v novinách o dvou úmrtích při odvětrávání šachty
horkovodu u Temelína. Předně všeho bych chtěl vyjádřit
upřímnou soustrast oběma rodinám. Životy jejich blízkým již
nikdo nevrátí.
Jako čerstvě
odsouzený Vrchním soudem ČR právě ve věci bezpečnosti práce a
bezpečnosti veřejnosti si dovolím k tomu říci pár slov. Jak je
již asi o mně známo, tak žiji a pracuji na Západě více než 22
let. Při tom jsem se ale snažil pracovat i v Čechách. Dvanáct let jsem
se soudil s ČEZem v několika sporech, když ten klíčový jsem
prohrál letos 3. května. Ten spor byl o tom, že já jsem nechtěl
udělat projekt pro ČEZ nebezpečným způsobem a raději jsem od
něj odstoupil. Byl jsem odsouzen za to, že jsem prý nedodal ČEZu
dostatek informací o tom, jestli je ta věc opravdu tak nebezpečná,
jak já tvrdím. I v ČR platí zákon, že v případě jakéhokoliv
ohrožení bezpečnosti práce, má pracovník právo přerušit
práci. To je uvedeno v Zákoníku práce. Já jsem tedy přerušil
práci jako projektant a byl jsem za to odsouzen dvěma soudy a moje
společnost byla de facto zlikvidována.
Z pohledu této
tragické události bych k tomu chtěl říci, že mě především
ihned zarazila velmi nízká míra bezpečnosti práce na všech
projektech ČEZu oproti mým západním zkušenostem.
Snažil jsem se
ze všech sil, abych tyto mé zkušenosti v Čechách uplatnil a aby
se obecně bezpečnost práce a péče o bezpečnost veřejnosti v
Česku zvýšila. Výsledkem tohoto mého dvanáctiletého úsilí
ale bylo, že jsem se stal nepohodlným a trnem v oku. Nakonec jsem
byl za toto své úsílí odsouzen a moje firma natlačena do
insolvence.
Pokud by se něco
takového stalo na Západě a šlo by o zaměstnance státem
většinově vlastněné společnosti, tak bych předpokládal, že
šéf této státem vlastněné společnosti (Ing. Daniel Beneš)
vystoupí v médiích, řekne jasně a srozumitelně co se stalo,
kdo je zodpovědný za bezpečnost práce, jestli byla dodržena nebo
jestli je tam nějaké pochybení. To se nestalo. Pak tedy měl v
televizi vystoupit příslušný ministr (zde asi pánové Síkela a
Stanjura) a ti by měli zdůvodnit, proč to jim podřízený šéf
polostátního podniku neudělal, popř. kdy ho za to odvolají. To
se také nestalo.
Zkusím tedy
popsat, jak by se taková věc realizovala v západním podniku,
který je obecně nazývaný utilita (utility jsou soukromé nebo
polostátní podniky pro výrobu a rozvod energií, vody, tepla
apod.).
Nejvyšší úroveň bezpečnosti práce byla podle mých
zkušeností v Británii. Zde jsou vypracovány a dlouhodobě velmi
dobře fungují systémy bezpečnosti práce, které lze pak nalézt
ve fragmentech i v Čechách. Ty jsou ale v současné době
nefunkční. Bývalo to lepší. I my jsme kdysi psávali na našich
projektech předběžná hodnocení rizik atd. atd. Pak to ale celé
nějak odešlo do nenávratna, bezpečnostní normy jsou postupně
rušeny, jejich náhrady jsou mnohem horší a na bezpečnost práce
se obecně kašle.
Jak by tedy
takové
odvětrání horkovodu proběhlo v Británii? Dostal by na to starost
nějaký Project Manager (vedoucí projektu). Ten by měl k ruce
Project Engineera (inženýra projektu). Inženýr projektu by
vypracoval tzv. Method Statement (popis metody, jak se ta věc
udělá). Pak by vypracoval Risk Assesment (posouzení rizik).
Vedení
společnosti by pak na vyšší úrovni na základě těchto
předložených dokumentů určilo tým, který tuto práci provede.
Pokud se musí sestupovat do jakýchkoliv šachet a podzemních
prostor, tak to je vždy samozřejmě zvýšená míra rizika. Musí
se určit prostředí v tom prostoru. Teplo? Plyny? Elektrické
instalace? Bludné proudy? Podle míry těchto rizik se pak stanoví
způsob proměření a vyhodnocení těchto rizik. Pokud jsou vyšší
než přípustná, tak nastupuje revize způsobu provedení a nové
posouzení rizik.
Pak nastupuje
rozhodnutí o tom, jestli vůbec ta osoba (osoby) do toho prostoru
může (mohou) sestoupit. Pokud ano, tak jaké osobní ochranné
pomůcky musí mít. Např. dýchací přístroj, čelní osvětlení,
komunikační prostředek kabelem spojený s povrchem, chladicí
oblek spojený s externí cirkulací vody, vodivý elektrický oblek
připojený na potenciál potrubí, brýle, masky, rukavice, boty
atd. atd. Záchranné lano spojené s pásem na těle pracovníka?
Bylo toto vše uděláno? Pokud ne, tak by měla být celá řada
obviněných ze zanedbání jejích běžných pracovních
povinností.
Dalším bodem je
vedoucí práce. Ten by měl uvedené dva pracovníky proškolit před
zahájením práce o rizicích, která se při práci v podzemí
mohou vyskytnout a také o tom, jak se v takové situaci zachovat a
bezpečně opustit rizikový prostor. O tom by měl být sepsán
protokol podepsaný jak vedoucím práce, tak i pracovníky. Existuje
nějaký takový dokument i v Temelíně? Neexistuje?
Dále by mělo být
rozhodnuto, jestli ta práce v podzemí bude vykonávána pod
dohledem nebo pod dozorem. To podle míry rizik. Podle té zprávy z
novin to vypadá, že tam byli sami a nikdo nad nimi žádný dohled
ani dozor nevykonával. To je absolutně neakceptovatelné! To by
porušovalo samozřejmě i mnohem měkčí české bezpečnostní
předpisy.
Na Západě
většinou bezpečnostní technik nebo vedoucí útvaru bezpečnosti
práce podléhá přímo řediteli podniku. Zažil jsem jen dvakrát
za těch 22 let situaci, kdy při jednom jediném smrtelném
pracovním úrazu byl odvolán ředitel společnosti, a to když v
obou případech pochybil v tom, že nebyl schopen dokázat majitelům
společnosti, že systémy bezpečnosti práce toho podniku (v obou
případech rozvodný podnik) prokazatelně dlouhodobě fungovaly
tak, jak by měly. To je totiž alfa a omega práce ředitele
takového podniku, aby hlídal své podřízené právě v těch
nejchoulostivějších věcech, jako je bezpečnost práce. Pokud ji
neuhlídal, tak musel ihned odejít a to ještě s příslušným
finančním postihem za nesplnění jeho prvořadých pracovních
povinností.
Byly tam i tresty
a postihy bezpečnostním technikům a vedoucím práce, ale odejít
musel ředitel.
Nyní bude tedy
zajímavé, co se stane v Čechách. Na Západě by se v prvé řadě
veřejnost dozvěděla důvod těch úmrtí. Po té pak, kdo byl
zodpovědný a jak byl potrestán.
Závěrem bych
chtěl ještě vyjmenovat alepoň pár naprosto fatálních případů
porušení bezpečnosti práce na projektech ČEZu / ČEPSu spojených
s obecným ohrožením veřejnosti, se kterými jsem se setkal za
těch 12 let soudů.
Převážné
většina vedení vvn v ČR nedostatečně staticky založena a
neostatečně uzemněna. 32 zvířat usmrceno krokovým napětím při
nehodách na stožárech vvn. Celkem za tu dobu spadlo minimálně 11
vedení vvn. Minimálně tři vedení vvn spadla přímo na dálnici
D1 nebo D2. V jednom případě byl vztyčen stožár by-passu bez
uzemnění a bez zemního lana přímo uprostřed ochranného pásma
vysokotlakého plynovodu napájejícího celou západní Evropu. O
tom, jak nekvalitně bylo opraveno jiné vedení, spadlé na D1, jsem
zde již psal.
Další vedení
400 kV spadlo pár set metrů od jaderného reaktoru v Temelíně.
Jaderný reaktor musel být havarijně odstaven. Bylo mi vysvětleno,
že to nebylo havarijní odstavení, čemuž jsem se s chutí zasmál.
To je již pro lidi znalé skutečně klauniáda.
Byl zabit
pracovník na opravě vedení 35kV. Byl nucen podkopat základ
stožáru 35 kV pod napětím. Opět žádné poučení, žádný
dozor, žádné zabezpečení pracoviště. Práce pod napětím bez
dozoru. Nulová ochrana veřejnosti. Zavinil to prý ten pracovník,
protože prý neměl dostatečně dobré rukavice a přitom prý
držel ten podkopaný a uvolněný stožár pod napětím rukama, kde
se nahoře jedna fáze dotkla kovové konstrukce. To mi naprosto s
vážnou tváří vysvětlila právní zástupkyně ČEZu před
soudem. Rád bych k tomu dodal, že bych tedy rád viděl pracovní
rukavice na provozní napětí 35 kV. To je opět klauniáda.
Byly simulovány
fotografie při kontrole svarů primárního okruhu jaderného
reaktoru. Dodnes nevíme, jestli jen v Temelíně nebo i Dukovanech.
Nic se nestalo. Šéf ČEZu je, zdá se, pan neodvolatelný.
Soudci, právníci,
zubaři, lékaři, učitelé a rozumbradové všeho druhu
neposlouchají autorizované inženýry a snaží se jim fušovat do
jejich řemesla. Stávající systémy bezpečnosti práce v ČEZu
jsou neudržitelné. S politováním a s ohledem na obě postižené
rodiny, musím říci, že proto jsou zřejmě ti mrtví a bude jich
asi více.
Jen prosím
nenechte ČEZ stavět další jaderné rektory, to by pak mohla
odnést celá populace nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.
Současný stav je již neudržitelný. Ta společnost potřebuje
zásadní personální přestavbu.
10123
Diskuse