K čemu může být dobrá cena pro sociálního pracovníka?

29. 5. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut

"Věnuji své kolegyni a HLAVNĚ kamarádce jménem Jana, která opravdu narozdíl od mojí osoby, dokáže sama změnit a vlastně zachránit životy lidí s takovou intenzitou nenápadného dobra, kterou jsem u nikoho jiného nikdy profesně nezažil…"

Můj život byl, je a asi i bude absurdní a do této absurdity patří i "vteřinová chvíle slávy" této těkavé doby, kdy Vám najednou volají novináři, zvou Vás do studií a chtějí s Vámi dělat rozhovory.


Jako člověk, který si je vědom svého velkého individualismu, který jen velmi těžko může reprezentovat myšlení většiny kolegyň a kolegů, své velmi špatné typologické výbavy, která zejména při slovních výstupech - má obrovské limity.

Je jasné, že jsou stovky a stovky sociálních pracovníků a pracovnic v této zemi, kteří by dokázali mediálně daleko lépe prezentovat naše problémy. Proč tomu však tak není? To je paradoxně pro mne největší důkaz krizovosti oboru sociální práce.

Zde si dovolím popsat několik možných důvodů:

  • obrovské zahledění sociálních pracovníků a pracovnic do jediného možného postupu ve své pracovní činnosti, která však je bezzubá v této "sociální hrůze" (případové sociální práci). Změna diskurzu a posílení kritické sociální práce v praxi sociálních pracovníků je stále minimální

  • velký nesoulad mezi odborníky pracujícími  na odborných pozicích ministerstva práce a sociálních věcí (o politickém vedení raději ani nemluvím, tam je to marné, marné, marné..) a lidí z praxe. Je nutné, aby lidé v terénu pochopili, že tito odborníci  jim opravdu pomáhají a jsou schopni mediálně zastupovat problémy lidí v terénu a svoji vědomostní, odbornou kapacitu dokážou přesvědčivě a jasně komunikovat v diskuzi s politiky a ekonomy. Lidé  za přepážkou Úřadů práce musí cítit, že tito odborníci mluví i za ně (tady jsem mírný optimista)

  • zbavit se neskutečné řevnivosti mezi Úřady práce, sociálními odbory, neziskovými organizacemi... Doporučuji výměnné týdenní stáže na jiných úřadech a organizacích. To je cesta k pochopení složitosti jednotlivých pracovních úkolů a teprve tato znalost každodenní únavy a vyčerpání kolegů a kolegyň povede k následné dobré spolupráci a snad i spojení se v boji za své klienty a zlepšení podmínek ve své práci

  • vytvoření multidisciplinárních týmů a společné vyvinutí tlaku na politickou reprezentaci na místních municipalitách (starostky a starostové, radní na jednotlivé gesce - sociální oblast, školství, bydlení-  poslanců, senátorů…) Mám pocit, že právě tohoto propojení se politici, kteří mají mnohdy úplně jiné zájmy, nejvíce bojí. Je nutné dokázat propojit zdravotní a sociální pracovníky. Opět je zde možná určitá forma stáží, což by mělo vést k pochopení práce kolegyň a kolegů

  • ve veřejné správě, např. na sociálních odborech a Úřadech práce dokázat společně čelit politickému tlaku. Zajímat se o věci veřejné na jednotlivých radnicích a svou prací hájit politiky, kteří jsou prosociálně nastaveni, a nebát se postavit opravdu antisociálním nápadům a také mnohdy primitivním a tolik nebezpečným předsudkům vůči klientům sociálních odborů. Ano, mluvím o svých zkušenostech s kolegyněmi a kolegy z jiných odborů na místních obcich, kteří často dokáží zničit naši tak těžkou práci s klienty svým naprostym amatérismem v sociálních otázkách. Sociální pracovník musí dokázat společně stát za svými klienty a jejich zákonnými právy a hájit je nejen byrokratickou cestou, ale i určitým osobním, etickým nasazením…

A za mne poslední a nejdůležitější věc:

Je zásadní, aby nastoupila již nová generace odvážného středního a vyššího managementu, která se dokáže vzepřít zájmům stále se měnících politických skupin a společně bojovat za lepší finanční ohodnocení svých podřízených, kteří houfně odcházejí z oboru. Jsou místa, kde se sociální práce již fakticky zhroutila a jenom se předstírá. A my, řadoví pracovníci, si musíme dokázat vynutit, aby nás skutečně řídili lidé, kterých si opravdu vážíme. Musí být nejen profesně kvalitní, ale také odvážní a nepoddajní směrem k politickým tlakům místních šíbrů napojených na tajemníky a ředitele úřadů. Etika sociální práce nás k tomu opravdu zavazuje!

A to je hlavní důvod, proč využívám té své "pidisekundy" zájmu o svoji osobu a snažím se mediálně asi velmi neobratně nastolovat právě tato témata, která nejen mě - tak trápí. Všechny tyto nedostatky se ve výsledku dotýkají našich společných klientů, jejich životy začínají být opravdu nesnesitelné. A pro sociální pracovníky, kteří se řídí právě etikou svého oboru - vlastně také.

Obor sociální práce neustále řeší, laicky řečeno, náš věčný, oborový "mindrák" své malé profesní prestiže. Právě odvahou říkat pravdu o sociální realitě, kterou vidíme dnes a denně si ji nejvíce vybojujeme. Podívejme se třeba na obor ekonomie, která se tak často totálně mýlí již třicet let ve vývoji společnosti nejen naší země a stále ty stejné figury vidíme v každé debatě. A vždy jsou tak sebejistí, dobře naladění….A porovnejte to se submisivními sociálními pracovníky.

Pojďme se nebát vzit si kritické slovo. Jsme obor, který dnes a denně vidí v terénu jinou realitu, než je nám politiky a ekonomy předkládána - tak si ji nesmíme nechat jen pro sebe v úzkém kroužku na supervizích, kde se dáváme emočně dohromady.

A jestli moje mediální vteřina probudí daleko lepší pracovníky, odborníky a řečníky oboru sociální práce - budu opravdu šťastný! Držme se!


1
Vytisknout
8825

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2023