Slovensko ukazuje červenou kartu nejen české vládě…

2. 10. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 5 minut

" To všechno s řadou jiných okolností vytváří v obrovské většině obyvatelstva jednotu sociálních zájmů, znemožňuje výbuchy sociální závisti a zajišťuje meziskupinový klid…Je to kolorit, který chybí našemu člověku v západních zemích a přiznávám, že jsem se při svých návratech těšil především z oné lidové bezstarostnosti, která nebere ohled na žádné vnější známky sociální převahy a dovoluje člověku ulehčující ztotožnění s tímto živlem…"

(Milan Šimečka, Obnovení pořádku, 1977)

Vždy mě udiví, jak se vše v tomto prostoru bývalého Československa opakuje dokola již 34 let. Poslední nádech nad hladinu občanské společnosti po vraždě navždy mladé dvojice pro mne vlastně skoro dvou "odrostlých dětí" (chlapce a dívky), vyhání politické strůjce tohoto politického marasmu, který dovedl zemi k této bestialitě - mimo politické mantinely civilizovaných zvyklosti. Začali protestovat aktivní občané, kteří již toho měli opravdu dost. Doufal jsem, že mafiány vyhnali navždy,. 


Nikdy bych nevěřil, že se politik jménem Fico vynoří z hlubin zločinu znovu  a celá tato gangsterská skupina, která pouze připomíná politickou stranu - bude znovu rozhodovat o směřování země jménem Slovensko. Je to například pro rodiny obětí Jána a Martiny - další střela přímo do srdce, tentokrát od vlastních spoluobčanů…. Myslím na ně a moc se stydím za lidskou slabost a tak rychlé a zrůdné zapomínání zločinů.

Sleduji nedělní média, politolog se střídá se sociologem a politikem nebo jiným specialistou a všichni řeší opět jen každodenní, politický provoz následujících dnů. Hergot, tady jde přece o daleko více než o vítězství Smeru. Přece všichni v ČR vidíme, že pakliže nechceme mít za dva roky Babiše se 40 procenty, musíme se jako občanská společnost vzchopit a nedovolit současným vládním politikům, aby nás dostali do stejné SITUACE. Fiala je vlastně jen jiná podoba Matoviče, Sulík je jen jiná podoba Rakušana nebo Pekarové-Adamové, Bartoš do počtu ve své chráněné dílně Ministerstva pro místní rozvoj a Jurečka a jeho šafářování na MPSV - tlačí lidovce ke dvěma procentům podpory. A v této sestavě budeme porážet Babiše?

Voliči na Slovensku nejsou totiž šílenci, jsou jen strašně naštvaní na mizerný život v této dějinné éře liberální demokracie. Totéž v Čechách. Pochopitelně by chtěli být slušní, morální, leč právě ta proklatá sociální, většinou naprosto zbytečná bída, jim to nikdy nedovolí déle než několik měsíců po nějaké lidské katastrofě.

Teď měli možnost volit kultivované, vzdělané politiky. Lídr politické strany "Progresívne Slovensko" pan Michal Šimečka - je přímo učebnicová ukázka moderního Slovenska - magisterské a doktorské vzdělání získal na Oxfordské univerzitě, je to místopředseda europarlamentu, má výborné rodinné prostředí (historie rodiny Šimečků je toho důkazem). Jenže, kromě velkých měst (Bratislava a Košice) - nikde jinde nevítězí…Jak je to možné?

Moje vysvětlení bude opět čerpat ze zkušenosti člověka, který sám, stejně jako většina jeho kolegyň a kolegů - žije současný život od výplaty k výplatě a sleduje smutné osudy svých, ještě daleko chudších a bezmocnějších klientů. Slovensko je na tom materiálně ještě hůře.

Zdá se, že Michalu Šimečkovi chybí právě tato zkušenost každodenní reality běžného občana. Jak moc by zde potřeboval rady svého dědy (disident Milan Šimečka, autor možná nejlepší knihy pro širší veřejnost k pochopení normalizace " Obnova pořádku"). Tato neschopnost opravdového vcítění se do těžkosti lidských životů "obyčejných lidí" v dobách (neo)liberalismu, je podle mého hlubokého přesvědčení to primární, proč lidé věří fašistům, psychopatům, budoucím vrahům….

Ono je strašně vyčerpávající dlouhá léta bojovat doslova o každou korunu v konci měsíce, se stále větším vztekem sledovat rodiny těch, kteří mohou takřka vše, a stále jen poslouchat, jak jste neschopný, vše je přece ve vašich rukou. Vše, co potřebujete opravdu ke každodennímu životu - je vlastně dnes problém (slušně placená práce, která Vás uživí a třeba ještě zbude na tu tolik potřebnou a rodině slibovanou dovolenou, dostupné bydlení, zdravotnictví, které není v rozkladu, důchody, za které lze žít důstojně, školství, které dovolí i chudému dítěti studovat na kvalitní škole, sociální oblast).

Přesně toto popsal Milan Šimečka v situaci, kdy v 70 letech skončil jako vyhozený vysokoškolský profesor v dělnické profesi a najednou uviděl a HLAVNĚ pochopil důvody chování člověka v politickém nebo ekonomickém strachu, kteráé jsou mnohdy tak patologické.

Nikdy nepochopím, že tato - naprostò primitivní pravda - se nikdy neuplatní u současných demokratických politiků. Ty peníze by byly vlastně drobné, proti tomu, co se ukradne nebo "proinvestuje" v Temelínu.

Leč o tom jsem v neděli  v médiích neslyšel ani slovo. A tak liberální demokracie ve východní Evropě pomalu odchází a stejně jako ve třicátých letech 20. století to vlastně nikomu z tzv. lidí práce - vlastně nevadí…

Zhasněte světla, odchází!







5
Vytisknout
7288

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2023