Empatické mosty mezi jednotlivými sociálními skupinami je jediná cesta ke změně této oligarchické země

25. 11. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 4 minuty

“Blb je akceptovatelný, blázen je podezřelý (buď simulant nebo kverulant). Blb si nikdy nestěžuje, je trvale šťastný. Podle toho se pozná od blázna. Blb je společnosti neškodný, tudíž je duševně zdravý…”
(Pavel Juráček, Deník, 1979)


Co znamená myšlenkový most? Odsunout své předsudky, posunout své myšlenkové mantinely, zpochybnit svojí ideologii, rodinné návyky, knižní vyčteniny, nebo se utvrdit ve svých stereotypech, stýkat se s stále stejnými lidmi, kteří nám potvrzují naše jasné a nezpochybnitelné pravdy, jasný nepřítel nebo přítel…

 
 

Díky Bohu, že sociální pracovníci komunikují napříč všemi skupinami. To je tak osvobozující od stereotypů, kterých má člověk plnou hlavu. Nutí vás to stále přemýšlet o své pravdě.

Někdy mám pocit, že dnešní sociální realita vlastně neexistuje a vše je účelově potaženo marketingovým přehozem, u kterého se politici tak rádi fotí (těch věčných setkání, úsměvů, srdíček, stříhání pásek - a nakonec stále stejná společenská prázdnota).

Tato doba má zásadní téma, které stále vykukuje z nablýskaného, marketingového přehozu. Tím tématem je funkční sociální politika jako základ pro celkovou společenskou stabilitu. To nejde vytěsnit žádnou politickou frází ani nejdražšími “spin doctory”. Tento “ukradený stát”potřebuje co nejdříve sjednocení vsech atomizovaných sociálních skupin. Jenže jak toho dosáhnout, když celý politický provoz si zakládá na neustálé (hrané) konfrontaci.

Zdá se, že v této chvíli leží míč na straně hřiště těch úspěšných, zařazených, všech těch “Díky, že můžem”. Bez empatie, pochopení jinakosti svých bližních nakonec totiž nikdo nemůže kromě svého útěku do konzumního soukromí vlastně nic.

Dokázat pochopit tvrdou realitu jiných skupin osob, kteří mají dlouhodobý pocit, že nemají komu a za co děkovat. Mají často dvě, tři naprosto nezajímavé, úmorné práce, mzdy a platy nestačí ani k životní úrovni svých rodičů, které znali z dětství.Zažívají každodenní výsměch jejich myšlenkovému světu, který je mnohdy právě díky celoživotní frustraci zneužíván všemi šíbry, kteří nabízejí jednoduché řešení a vlastně jim jediní dávají pocit, že je chápou. Není to ale naše chyba?

Ten pocit empatie, dokonce se nebojím říci pochopení jejich mnohdy nezvládnutých emocí třeba ve veřejném prostoru.

Pojďme se spojit s nimi a podpořit je v pondělní stávce. Například spojení pracovníků technických služeb s akademiky humanitních oborů. Velký příklad je Francie - to by byla cesta k opravdovému mostu mezi skupinami . Proč by tito zaměstnanci nemohli například vyvážet popelnice a akademici by je  pozvali na své  katedry a ukázali jim srozumitelně a jasně, jak je pro ně důležitý třeba profesor filosofie, který dokáže přesně popsat jejich životní těžkosti.

Nebo mladí lékaři, kteří vyhlásili konec přesčasových hodin, by navštívili sociální centra, ubytovny, noclehárny, ošetřili tamější pacienty, a dokázali sdělit tímto skutkem politikům, že nevěří stále stejným lžím a báchorkám politikům o zneužívání sociálních dávek těch nejchudších a ukázali veřejnosti, co je to opravdová lékařská etika.

Dovedete si představit, jak se oligarchie a politici potí strachy? Vím, že se to nestane, ale ten můj pondělní stávkový sen o propojení všech skupin obyvatelstva mi nechte alespoň popsat a snít si svůj idealistický sen.

V pondělí je náš skutečný svátek, a tak se snažme alespoň trochu sjednotit a HLAVNĚ pochopit, že Blažek, Jurečka, Babiš, Okamura, Fiala, Křetínský, Tykač, Bartoš, Rakušan, Pekarová Adamová.. sjednocení jsou.

Ty všechny jejich umělé hádky - to je jen nedělní šmírácké divadlo a když se vypne červené světlo ve studiu - jdou řešit své zájmy nejlépe se šifrovaným telefonem.

Držme při sobě! Nic jiného nám totiž nezbývá.

3
Vytisknout
4545

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2023